Přichází doba příjemných venkovních posezení a samozřejmě také grilování. Dobrý dip by rozhodně neměl chybět. Jedním ze základních je ten podle dnešního receptu. Potřebujete jen bílý jogurt, česnek a bylinky.
České slovo omáčka vychází z „máčení, omočení něčeho v něčem“, stejně jako anglický název „dip“. Nejstarší omáčku lze vystopovat až do Číny 3. století před naším letopočtem. K prvním zaznamenaným omáčkám v patří starořecký garum neboli garum ve starém Římě (v 2. století př. n. l.). Šlo o specialitu z fermentovaných ryb různých druhů, kmínu, koriandru, kardamomu, medu a bylin. Ze španělštiny převzatý výraz pro omáčku „salsa“ pochází z latinského salsus, což znamená slaný, osolený. Ze stejného základu vychází i francouzské slovo „sauce“, z něhož se zrodil i náš „sos“ či „sós“. Sůl totiž byla vždy důležitou ingrediencí omáček. Za základ a počátek evropských omáček se pak pokládá bešamel, omáčka, kterou v 17. století vyrobil slavný francouzský kuchař François Pierre de la Varenne.
V kuchyních po celém světě najdeme skvělé teplé i studené omáčky, připravené z těch nejneočekávanějších kombinací surovin. Účel každé omáčky ovšem byl a zůstává vždy stejný: dodat jídlu, ke kterému se podává, lepší a zajímavější chuť. „Sósy“ svým způsobem odrážejí sofistikovanost a historický vývoj různých kultur na poli gastronomie. Mezi omáčky se ovšem počítá i majonéza, kečup, hořčice, worcester, rybí a barbecue omáčka, sojová omáčka a spousta dalších. Jako „dip“ (z anglického slova namočit) přitom označujeme vesměsvšechny samostatně podávané omáčky, do kterých se kousky jídla namáčí. Základ dipu tvoří velmi často jogurt a olivový olej, zakysaná smetana, ale například i majonéza, kombinace s kečupem apod. Fantazii se meze nekladou, na dipy existuje bezpočet zveřejněných receptů, ale i „rodinných pokladů“.
Česnek oloupeme a protlačíme do bílého jogurtu. Přidáme lehce soli, bylinky nebo tymián a promícháme. Dochutit můžeme podle vlastní chuti, česneku ubrat nebo přidat, stejně tak soli i bylinek.
