Bývalá produkční Karolína nám ukázala, jak vypadá den bylinkářky. Práce je to krásně voňavá, ale překvapivě fyzicky náročná

Léčivky se ke Karolíně dostaly zvolna přirozenou cestou, nejen po předcích. Jako malá je sbírala laxně, dnes s úctou a radostí. Než odešla na venkov, kde se dala na bylinky, působila v Praze v reklamě u korporátní firmy. Ale pod Blaník jezdila už dřív na chalupu. Bylinkami se navíc zabývala i babička z nedaleké Vlašimi, stejně jako prababička a praděd. Rodinný kruh se nyní uzavírá. Její dcera studuje zahradnictví, syn Oliver zemědělství. A všichni se podílejí na fungování rodinné firmy Herba Roja.

Mohlo by se vám líbit

Příběh o lnu: Všestranná modře kvetoucí rostlina, která dřív zdobila zahradu téměř u každé chalupy

Kontrola úrody

Pofukuje svěží vítr, když bývalá produkční zavírá vrata zemědělské usedlosti v kraji blanických rytířů, kde žije i vyrábí bylinnou kosmetiku, léčivé masti, tinktury, čaje, sirupy a vydává se do přírodní zahrady, již s rodinou (a občas brigádníky) obhospodařuje. Ta je základem jejich podnikání. „Musím dnes sbírat heřmánek, je akorát nakvetlý,“ říká sedmačtyřicátnice. K bylinám a jejich léčivé síle měla po předcích blízko odmala ona i její partner Dan. Nasměroval je k nim ale až čas, touha žít v přírodě, děti a Danova nemoc. Dnešní sbírání nerovná se stříhání celých rostlin, většinou se sbírají jen květy a mladé lístky. A jet pro heřmánek značí vzít auto a popojet dva kilometry na odlehlejší pole. „Napřed kouknu na zahradu za domem. Na záhony srdečníku, dobromysli, saturejky, proskurníku, šalvěje,“ vyjmenovává Karolína a úvozovou cestou svižně zdolává kopeček. Na pravé straně rostou zmíněné bylinky, na levé o kus výš se otevírá pohled na lán žluté divizny, modrající levandule i ohnivý měsíček. Karolína zastavuje u srdečníků.

Plejeme a plejeme...

„Dny bylinkářky? Odehrávají se z většiny vkleče,“ směje se a začíná vytrhávat plevel. Vzhledem k tomu, že jejich výpěstky jsou bio, ničí se vše nežádoucí mechanicky bez chemie. „Teď jde vytrhávání dobře. Včera pršelo a půda není jak kámen. Opačné případy jsou děs a musí se použít i srp,“ tvrdí dáma, kterou až v dospělosti nadchly u babičky na půdě herbáře Marie Treben. Karolína pečlivě plevelí hodinu a půl, sem tam narovná záda a řeší po mobilu dotazy zákazníků. Objednávky sáčků na sušené čaje, skleničky s víčky pro léčivé krémy i zajištění studentů-brigádníků na další týdny jí zabraly ráno. „Loňský a letošní rok nejsou bylinám nakloněné. Na jaře, když má pršet, bylo teplo, sucho, pak se ochladilo a dalo do dešťů. Zcela naopak, růst bylin se zpozdil, nejsou tak bujné,“ ukazuje Karolína do políček. Z jednoho stříhá do textilního saku mateřídoušku, ta nakvétá postupně. Je půl dvanácté. Teploměr šplhá k 21 °C. Inu, chladnější kraj... Plevelící šichtu předává dvěma pomocnicím. V jednom ji zvládat nelze. „Doproberte to a pak se pusťte nahoře do chrp,“ velí vlídně Karolína, která v Karhuli začínala s Danem projektem: Experimentální zahrada pod Blaníkem. Klíčili, pak sázeli stromy, nakonec vytvářeli zahrady. „Ráno jsem doma na půdě čechrala květy lípy. Snad budou do léčivých čajů stačit, dost jich pomrzlo,“ pronáší bylinkářka cestou k autu. Lípa se sbírá ručně, stejně se i suší. Jako všecho tady.

Bylinkářka Karolína Josková sbírá bylinky ručně, a stejně si na její bylinkové farmě i suší

Heřmánku, těš se!

Heřmánkové pole kvete naplno a ve větru se vlní. „Je jeho čas,“ vyndavá Karolína z košíku nůžky a podotýká, že tady se nepracuje jen v teplých slunných dnech dnešního typu a s provoněnými kvítky. „Začátkem března jdou na řadu léčivé kořeny, pak se připravují políčka a seje se, záhy přepichuje, hned nato se sbírá kopřiva, květy trnky, třešně... Rychlý sled,“ přiblíží svou práci a heřmánkový košík, který třímá v ruce, se vrchovatí. Část ho poputuje do sušené sekce a na čajové směsi. Z macerovaného heřmánku zase vznikne mast či olej omezující vyrážky, svědění. Pro vlastní produkci využívají v Herba Roja na 60 druhů bylin ze 4 hektarů. Proč ten název? „Má rodina vozila v 18. století do Čech z Itálie bylinky i léčivé koření a jejich italské jméno bylo Roja. Proto,“ vstupuje do děje Dan Navrátil, který na farmě vládne všemu technickému. Právě opravuje jednu ze sušicích sítí. Na ni se rozloží část heřmánkového nákladu, který jeho partnerka odložila. Ta už v sušárně sype z brašny mateřídoušku, jíž se zase chopí dcera Eli. Má-li ve škole volno, pomáhá. Stejně jako máma zná skoro každou léčivku i její použití, vyrůstala mezi nimi.

Mohlo by se vám líbit

Bříza na zahradě: Všestranná lékárna a kosmetický salon v jednom

Mastičková kouzla

Je po 15. hodině, bývalá Pražačka dopěchovala cukrem a listy budoucí jitrocelový sirup a už jí spolupracovnice Nataša chystá vyškvařené vepřové sádlo. Začíná výroba řebříčkové masti. „Květy bylinek macerujeme v nerez nádobě pět týdnů v sádle (dle receptů babiček), nebo dvanáct v českém slunečnicovém oleji,“ míní bylinkářka s tím, že tvoří i masti z kořenů. Karolínin a Danův klan už sedmnáct let vyrábí též řadu dalších BIO produktů, ona navíc pořádá workshopy. „Baví mě sbírat měsíček, levanduli, koukat na zdravě kvetoucí louky, lézt po kolenou i vláčet gumáky od bahna,“ zasní se bylinkářka. „To musí chtíc nechtíc bavit každého z rodiny,“ volá s nadsázkou Dan. Odbila šestá, ještě není konec a zítra ráno začne kolotoč znovu. Jeďte se podívat...

Článek vyšel pod původním titulkem Léčivé království voní v časopise Marianne Venkov & styl číslo 08/2025. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.

Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno

Galerie: Bývalá produkční Karolína nám ukázala, jak vypadá den bylinkářky. Práce je to krásně voňavá, ale překvapivě fyzicky náročná

7 fotek 8 fotek