Vyrazte s dětmi do lesa, protože zas po roce konečně rostou houby!

Čím je les bohatší na různé druhy dřevin, tím spíš se můžete těšit na různorodější úrodu hub. Petrovi a Lukášovi z jedné západočeské vsi třeba stačil jen malý výsek lesa za vsí, aby bohatě naplnili košíky a mohli se doma pochlubit tím, co všechno našlli. Z mechu pod borovicemi vystrkovaly hlavičky mladí klouzci, nedaleko dubů zas našli celou kolonii hřibů žlutomasých, řečených babky, z podestýlky jehličí vykukovaly suchohřiby a vysoká tráva mezi mladými borovičkami ukrývala ty nejkrásněší hříbky, které by z fleku mohly jít na houbařskou výstavu. Cestou domů pak kluci své úlovky doplnili o pár ostře oranžových ryzců, kteří se jim marnotratně nabídli v nízké trávě podél lesní cesty.

Pořádné schovávačky

Houbaření je vlastně taková lesní hra na schovávanou, na kterou si s námi hrají hříbky, ryzci, klouzci, masáci a jiní zástupci houbové říše. Karty jsou rozdané. Houby mají k dispozici celký les a vy zas neodolatelnou tužbu je objevit. A mohu být kdekoli. Ukrývají se u kořenů stromů či pařezů, onde zas vykukují zpoza kopečku mechu nebo vyrůstají přímo z na zem spadlé šišky. Oblíbenu schovkou je pak vysoká tráva, kde se umějí hlavně hříbky do stébel zachumlat tak, že je objevíte, až když o ně skoro zakopnete. A ejhle, právě Lukášek našel toho největšího hřiba! Nebo je to něco jiného? Že by ryzec? Radši se poradil s atlasem hub.

Co měli kluci v košících aneb jak se stát houbařem 

Houby opatrně vykruťte, nikdy je neuřezávejte těsně nad povrchem země – ničíte tak jejich podhoubí, protože zbytek nožky pak v půdě hnije. Pak je třeba houby důkladně roztřídit na jedlé a nejedlé. Děti jsou skvělí hledači a ve svém objevitelském nadšení občas naplní košíky vším, co na ně vykoukne z mechu nebo trávy a co se jim líbí. Vezměte proto s sebou radši atlas hub, protože mobilní aplikace ještě nejsou stoprocentně spolehlivé a společně si své úlovky prohlédněte. Fakt, že už kousek klobouku ochutnalo nějaké zvíře, není zárukou, že i pro lidi je houba jedlá! Domů si tak odnesete jen ty, které jsou stoprocentně k jídlu. 

Očista je nutná

Nasbírané houby pořádně očistěte už v lese a odřezky nechte na místě. Při sběru vybírejte nejen ty, které opravdu znáte, ale také kvalitní kusy, spíš mladé, nepoškozené, ale hlavně ne nahnilé ani plesnivé. Houby mají bohužel velmi krátkou trvanlivost – maximálně jeden až dva dny, a proto je třeba je hned očistit, abyste si domů nepřinesli červivé kousky, a pak je co nejrychleji doma zpracovat – uvařit či usušit. Cestou z lesa by se houby také neměly zapařit, zhoršuje to jejich stravitelnost a některé pak mohou být až zdraví nebezpečné. Sbírat byste proto měli houby do proutěných košíků, nikdy ne do igelitek.

Letošní houbařská sezona právě  přichází, užijte si ji společně se svými potomky nebo sami. Vždy však mějte na paměti nejen naše rady, ale také fakt, že je dobré rozumně sbírat jen tolik hub, kolik jste schopni opravdu spotřebovat.