Strach ze smrti je přirozený. Jak se s ní smířit, na co se připravit a jak na konci života nemuset ničeho litovat

Když přemýšlíme o poslední etapě života, často nás napadne především to, co už nezvládneme. Stejně důležité je ptát se, co na konci své cesty zvládnout chci a co je pro mě důležité. Mnozí si ve zbytku svých sil přejí umýt si vlasy, osprchovat se nebo se projít po zahradě. Taková přání ukazují, že až do posledních chvil zůstává člověk především člověkem se svými potřebami, vztahy, vzpomínkami a představami o tom, jak chce svůj čas prožít. Paliativní péče si klade za cíl, aby každý dožil důstojně.

Mohlo by se vám líbit

Jaké otázky byste si měli položit dřív, než se ocitnete na konci života? Odpovídá muž, který mluví s umírajícími

Upřímnost pomáhá

„Myslím, že člověk se většinou v momentě, kdy čelí konci života, nijak zásadně nemění,“ říká duchovní Magdalena Ondrová a dodává: „Naopak čerpá především z toho, čím žil a co pro něj bylo v životě důležité. Takže člověku, který se celý život za něčím honil a neměl čas se zastavit a zamyslet, co, jak a proč dělá, může být na konci života líto, že mu něco zásadního uniklo. Naopak člověk, který žil s vědomím, že každý život jednou skončí, a snažil se svůj vyměřený čas nějak smysluplně naplnit, ať už se to týká činností, vztahů, přemýšlení, zážitků, nemusí na konci života litovat ničeho.“ Z jejích dalších slov vyplývá, že pokud se tomu, kdo by potřeboval nějaké věci v životě dořešit, narovnat, usmířit, podaří být k sobě upřímný a o to, co by potřeboval, se včas pokusí, může pro něj být poslední čas lehčí.

Včasný rozhovor

Od věci není připravit se na svou konečnost také prakticky. Může jít o představu, jakou péči si člověk přeje, o formu rozloučení, o dědictví, uspořádání finančních prostředků, o to, v jakém oblečení chce být pohřbený, jaká hudba má hrát na pohřbu… V současnosti je také důležité myslet na digitální pozůstalost. O tom všem se lze podrobně dočíst na portálu Umírání.cz. Samozřejmě nemusí být snadné takový hovor s blízkými otevřít, ale dobré je mít na zřeteli, že ve chvílích odcházení může příprava leccos usnadnit. Díky otevřené komunikaci o smrti můžete získat čas, vše si říct, vyjasnit, případně narovnat, usmířit a pak prožít poslední hezké společné chvíle nerušeni. „Velmi často se setkáváme s tím, že se jednotliví členové rodin bojí téma závěru života otevřít, protože se nechtějí navzájem zranit. Pokud se ale téma podaří otevřít, mohou všichni získat vzácný čas, kdy je možné péči nastavit tak, jak si nemocný člověk přeje,“ podotýká vedoucí sociálních služeb Petra Černá. K přemýšlení o vlastních přáních a představách může také pomoci web Mojesmrt.cz.

Nebát se vymezit

Důležité je nechat umírajícímu prostor, aby mohl říct vše, co potřebuje, naslouchat a společně vymyslet, jak přání splnit. „Někdy je taky potřeba umět se laskavě vymezit, protože některá přání nelze splnit. Společně můžete hledat jiná řešení,“ upozorňuje koordinátorka terénních odlehčovacích služeb Petra Rendlová. Například pokud by jedinou pečující osobou měl být devadesátiletý partner nemocného, je na zvážení, zda péči zvládne v domácím prostředí anebo se společně i se svým partnerem přesune do lůžkového hospice.

Mohlo by se vám líbit

Už nechci žít. Psycholožka radí, co dělat, když se kamarád svěří, že plánuje sebevraždu

Přijmout konečnost

Jak se smířit s vlastní konečností? Na takovou otázku není podle odbornic z Cesty domů univerzální odpověď. „Smířit se se svou konečností a se smrtí může někdy znamenat jen to, že si člověk takovou skutečnost připustí, nezavírá před ní oči a odváží se o tom mluvit. Nemusí to ale znamenat, že svou smrt přijímá s klidem či bez obav a beze smutku,“ říká Magdalena Ondrová. Záleží pochopitelně také na konkrétní situaci. Jinak se s blížící smrtí vyrovnává starý člověk, který prožil dobrý život a má kolem sebe své blízké, jinak člověk, který je osamocený, jinak mladý člověk, který plánoval budoucnost a má kolem sebe lidi, kteří ji plánovali s ním.

Strach je přirozený

Nejlepší, co můžete udělat, pokud vás sžírá obava ze smrti, je najít někoho, s kým o tom můžete mluvit. „Strach ze smrti je zcela přirozený a pociťuje ho jistě většina lidí. Pokud o tom, čeho se bojíme, můžeme mluvit, nemá to nad námi takovou moc, jako když o tom nemluvíme a jen se strachujeme,“ uzavírá Magdalena Ondrová.

Na péči nejste sami

• S péčí o seniory nebo těžce nemocné mohou různými způsoby pomoci odborníci organizace Cesta domů.
• Organizace již popatnácté pořádá dobročinnou aukci, v termínu 19.–26. 10. proběhne online, symbolicky 2. 11. pak sálová. Těšit se můžete na malby, kresby, grafiky, fotografie, objekty, šperky i design od předních osobností české umělecké scény i nastupující generace, které poskytly svá díla nezištně.

Zdroj: autorský text, rozhovor s odbornicemi z organizace Cesta domů: Mgr. Petrou Černou - vedoucí sociálních služeb, Mgr. Magdalenou Ondrovou - duchovní, Mgr. Petrou Rendlovou - koordinátorkou terénních odlehčovacích služeb