Seznámit se s rozvedeným člověkem není nic neobvyklého. Jiná situace ale nastává, když vás zaujme muž, který tragicky přišel o svou partnerku. Jejich vztah neskončil proto, že by si přestali rozumět, nefungovalo jim to, nebo se přestali milovat. Navázat vztah s vdovcem může být náročné – jde o balancování mezi nadějí a vzrušením z nové lásky a zároveň zármutkem, který stále přetrvává. Ve vztahu je často přítomná vzpomínka na zesnulou partnerku i pocit viny, že si člověk dovolil znovu otevřít srdce.
Randění s vdovcem má svá specifika. Uvědomujeme si, jak hlubokou ztrátu daný člověk prožil, a zároveň se můžeme obávat, že budeme muset ve vztahu neustále soupeřit s ideálem zesnulé partnerky. Nikdy nemůžeme předem vědět, jak zármutek ovlivní náš potenciální vztah. Přesto není důvod hned couvnout – právě vztah s vdovcem může být smysluplný a naplňující. Je však potřeba k němu přistupovat trochu jinak.
Vztah s někým, kdo ztratil životního partnera, vyžaduje trpělivost, empatii a odvahu. Hledat znovu blízkost po tak zásadní ztrátě může být velmi těžké. Pokud se chystáte navázat vztah s vdovcem, je potřeba počítat s určitými výzvami. Ztráta blízkého člověka představuje obrovskou emocionální zátěž. Může být doprovázena smutkem i pocity viny z toho, že si dotyčný dovoluje milovat někoho nového. Důležité je těmto emocím porozumět a současně vytvořit prostor pro nové zážitky. Jedním z prvních kroků je snaha pochopit, jak se váš nový partner cítí – protože se s takovým zármutkem každý vyrovnává jinak.
Vdovec může zažívat vlny smutku a stesku po zesnulé partnerce, které se mohou objevovat i v průběhu nového vztahu. Truchlení nelze uspěchat, a už vůbec ne kvůli vnějším tlakům nebo očekáváním okolí. Není neobvyklé, že se přeživší partner cítí provinile za to, že žije dál. I když se cítí připraven znovu začít znovu randit, neznamená to, že truchlení skončilo. Právě nový vztah může tyto pocity ještě více zintenzivnit – objevují se vzpomínky na společná místa nebo výročí, která připomenou bolestnou ztrátu. Váš nový partner proto může postupovat velmi opatrně. Neznamená to, že by vám nedůvěřoval, jen potřebuje čas, aby si zvykl na obrovskou změnu. Otevřít se novému vztahu znamená i riziko, že znovu zažije bolest – stejně jako když začnete chodit s někým, komu bývalý partner velmi ublížil.
Vztah s někým, kdo prožívá zármutek, vyžaduje otevřenou komunikaci. Ta je důležitá v každém vztahu, ale v tomto případě ještě více. Musíte spolu mluvit, i když to bude těžké. Whitney Allen, koučka a autorka knihy What Must Be Carried, sama ovdověla v mladém věku. Říká, že člověk může milovat nového partnera, aniž by tím popřel lásku k tomu zesnulému. „Nejde o soutěž. Dokážeme milovat oba – toho, kdo odešel, i toho, kdo je s námi teď,“ vysvětluje. Podle ní je důležité nebát se o zesnulém partnerovi mluvit. „Chceme o tom mluvit, ale bojíme se, že vás tím odradíme. Neznamená to, že vás milujeme méně,“ vzkazuje.
Zeptejte se svého partnera, zda je pro něj v pořádku o minulosti mluvit. Naslouchejte mu bez hodnocení. Někdo bude chtít vzpomínky sdílet, jiný si je nechá pro sebe – obojí je v pořádku. Nepokoušejte se ho přimět, aby přestal truchlit. Stačí vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém bude vědět, že o svých emocích může mluvit. Vzpomínkové předměty nebo fotografie mohou být důležité a není třeba je skrývat. Klíčové je najít rovnováhu mezi starým a novým – tím spíše, pokud jsou součástí celé situace i děti.
Váš nový partner možná není jediný, kdo truchlí. I jeho děti, rodina nebo přátelé mohou stále zpracovávat stejnou bolest. A vám nemusí být hned jasné, jak mezi ně zapadnout. Můžete se občas cítit nejistě – jako byste soupeřila s někým, kdo už tu není. Takové pocity jsou normální. Důležité je rozpoznat je a naučit se s nimi pracovat. Pokud má váš partner děti, může to být o to složitější. Ať už jsou malé nebo dospělé, mohou se k novému vztahu stavět s obavami. Často chtějí chránit památku zesnulého rodiče. Nesnažte se nahradit jejich matku. Najděte si k nim vlastní cestu – vztah založený na přítomnosti, ne na minulosti. Klíčem je respekt, empatie a trpělivost. Pomalu budujte důvěru a snažte se vytvořit dobré vztahy i s partnerovými dětmi.
Zármutek se může ozvat nečekaně – zvuk, vůně nebo místo může spustit příval emocí. Buďte připravená na to, že se to občas stane. Některé dny, jako jsou narozeniny, výročí nebo datum úmrtí, bývají obzvlášť těžké. Nepředstírejte, že jde o obyčejný den. Zeptejte se partnera, jak by si ho přál prožít a co od vás potřebuje. Někdo si bude chtít zesnulého připomenout návštěvou hrobu, jiný raději zavzpomíná v soukromí. Když se zármutek ozve, buďte empatická. Dejte najevo, že je v pořádku cítit bolest, a ujistěte ho, že své emoce nemusí kvůli vám skrývat. Pokud při romantické večeři nečekaně zazní jejich svatební píseň, nezlehčujte to. Dejte mu prostor cítit, co cítí.
Nezapomínejte ale ani na sebe. Pečovat o někoho, kdo truchlí, může být vyčerpávající – i vy potřebujete podporu. Najděte si čas na to, co vám dělá dobře. Stanovování hranic neznamená, že postavíte zeď. Jde o to, aby se oba partneři cítili respektovaní – ať už jde o to, kdy a jak se mluví o zesnulém partnerovi, nebo kdy je čas soustředit se na přítomnost. Společné nové zážitky pomáhají vytvářet vlastní historii vztahu. Ať už cestujete, chodíte na rande nebo si jen povídáte – tvoříte tím něco výjimečného.
