Konec léta a začátek podzimu každý přijímáme jinak. Někdo nechce, aby letní dny plné slunce skončily, jiní se léta už dostatečně nabažili a láká je sychravé počasí, voňavé čaje, svetry a knížky. A někdo se podzimu už vyloženě nemůže dočkat. Ať tak či tak, v tomto období je potřeba zpomalit, věnovat si dostatek péče a připravit se na nový režim. Zjistěte, co pro redaktorky Marianne.cz znamená selfcare, jaké rituály jsou jejich oblíbené a čím se dostávají do klidu, díky kterému zvládnou přechod z léta na podzim bez problémů a plné energie.
Září se svým návratem do zajetých kolejí jsem vždycky milovala, stejně jako podzim, jehož je poslem. Od chvíle, kdy moje dítě nastoupilo na základní školu, ovšem vím, že zářijový klid a řád je iluzí. Nejpozději druhý týden v měsíci nastupuje chaos plynoucí z toho, že je toho zkrátka moc – požadavky ze školy se valí přes pozvánky na nejrůznější akce a všechno tak nějak zrychlí a zintenzivní. Z hlediska zklidňujících rituálů si tak maximálně plánuji návrat na pilates lekce, které měly přes léto pauzu. Vím, že to budu milovat i nesnášet zároveň, ale už se těším na rána, kdy je vzduch konečně štiplavě svěží, a já si po úspěšně zdolané lekci kupuju cappuccino, které si navrch zasypávám skořicí, nasazuji sluchátka a schválně trochu protahuju cestu domů. Z hlediska beauty péče mám také konečně v plánu konzultaci u tricholožky a ošetření organickou rašelinou v Red salonu. Očekávám, že konečně vyřeším své problémy s citlivou pokožkou a symbolicky si rvu vlasy, že jsem se neobjednala už dřív.
Musím se přiznat, že v důsledku neustálého shonu, ve kterém v poslední době žiju, si na selfcare musím vždy vyloženě vyhradit čas. I když se ne vždy zadaří, snažím se o sebe pečovat pravidelně. Takovou nejrychlejší cestou je pro mě dlouhá horká sprcha, peeling a následně oblíbený hydratační krém. Udělám si pečlivou skincare, ze které nevynechám jediný krok, a poté si dám plátýnkovou masku. Objednám si své oblíbené jídlo, které si doma sním v pohodlném pyžamu, zapálím si vonnou svíčku z Perfumed Prague a přečtu si pár kapitol z knížky.
Když to ale okolnosti dovolí, největší formou sebepéče je pro mě únik z města. Ideálně někam do přírody, kde není moc lidí, odhodím telefon, počítač nechám doma a jen si užívám přítomný okamžik. Žijeme v tak zrychlené době, že se umění zpomalit stalo mou největší sebepéčí. Je to trochu smutné, že? Tímto proto apeluji na vás, milé dámy, ale i sama na sebe – věnujme víc času samy sobě, pečujme o sebe a buďme k sobě laskavé.
Přestože léto miluji a každý rok se na něj těším, když se začnu na konci srpna probouzet do pochmurnějšího rána a z okna sleduji mlhu, která se povaluje v údolí, mám v sobě příjemný uklidňující pocit. Každý rok se nemůžu dočkat všech podzimních radostí, ať je to čtení u rozsvícené lampy, barevné listy, horké nápoje, hřejivé polévky a sledování oblíbených filmů schoulená pod dekou. Jenže realita je pak úplně jiná, pracovně vytížená a na tyhle radosti není tolik času. Letos jsem se však rozhodla, že si v rámci selfcare alespoň pár těchto chvilek vědomě užiji a vychutnám. Těším se na večery strávené v koupelně s nejlepšími skincare produkty, na chvíle pro sebe a pro své nejbližší, na noci s kolagenovými maskami a na procházky podzimní přírodou se zakončením někde v útulné hospůdce na dobré bramboračce.
Já beru péči o sebe rok od roku jako stále důležitější. Hlavní ale rozhodně nejsou všemožné masky, drahé masáže a návštěvy salonu. To jsou jen pěkné třešničky na dortu. Sebepéče je pro mě o vyhýbání se nepříjemným a ublíženým lidem, kteří si stále jen stěžují, vypínání telefonu nejen po sedmé večer a taky o tom, že když mi někdo ukáže, jaký je člověk a jaké má v životě priority, reaguji a odcházím hned a nečekám, že se třeba změní nebo poučí. Každý večer si pak uvařím čaj z čerstvých bylinek a užívám si, jak je mi bez toho všeho negativního hezky. A taky si samozřejmě dvakrát týdně dopřeju korejskou hydrogelovou masku, abych k tomu vnitřnímu klidu měla ještě krásnou a zářivou pleť.
Podzim je mým nejoblíbenějším ročním obdobím, na které se každoročně těším. Letos je to ale trochu jiné, protože pocitově podzim trvá už od konce jara. Neupínám se tedy na spadané listí, procházky v parku ani první doušek chai latte. Letos toužím především po přírodě v té nejryzejší podobě – bez lidí, hluku, pracovního i městského stresu. V létě na dovolenou nejezdím, to nejlepší si nechávám na září a říjen. V roce 2025 bude pro mě tedy největší sebepéčí volný čas, který strávím u Atlantiku v Irsku, na naší staré chalupě na Broumovsku a snad také v severní Anglii, která je pro mě druhým domovem. K tomu všemu přidávám pravidelné cvičení, které mi teď dělá dobře nejen fyzicky, ale hlavně psychicky, vyváženou stravu a vyhýbání se Instagramu a všem toxickým lidem.
Autorský text
79 Kč
79 Kč
84 Kč
