Glosa Lucie Zídkové: Češky nechtějí rodit. Divíte se jim?

Loni se v Česku narodilo necelých 78 tisíc dětí, skoro o třetinu méně než v roce 2021. Mladým ženám se vyčítá, že odkládají rodinu, a demografové se ptají, čím to tak asi může být. Jednu teorii bych měla.
Pojďme si to říct na rovinu: mít dítě, neřkuli děti, je pro ženu nezřídka devastující. Než se začnete rozčilovat, že mateřství je ta nejkrásnější věc na světě, podívejme se na ten přívlastek, který jsem použila: slovo devastující pochází z latinského vastus, což znamená pustý, prázdný, rozsáhlý. A kdo z nás matek přesně tohle někdy necítil?
Jen si vzpomeňte na ty probdělé noci, kdy jste každou hodinu zvedaly z postýlky plačící děcko a nonstop kojily. Pustá a prázdná, ano, přesně taková jsem se tehdy cítila, když jsem po stomilionté stála se synem u okna, chovala ho, protože jinak neusnul, a dívala se, jak můry krouží ve světle pouliční lampy. Připadala jsem si nekonečně sama a zdálo se mi, že můj život skončil. Z toho původního nezůstalo nic.
Že tohle nic pro mě bude začátkem nového života, který jednou budu vnímat jako krásný a bohatý – to vím dnes, po téměř šestnácti letech. Tehdy jsem myslela, že můj život stojí na pevných základech, a zuby nehty se bránila, aby je děti nezbouraly. I proto jsem celou první a druhou mateřskou pracovala, i proto jsem se rvala o každý zbytek svého „starého života“.
Teprve postupně jsem zjistila, že už se vlastně rvát nechci. Podvolila jsem se proudu a začala naslouchat tomu, co mě děti učily. Zbouraly mi dům, abych si mohla postavit lepší. Jeho základy už nejsou tak pevné, ledaskteré kameny z nich vypadly. Třeba snaha být po všech stránkách dokonalá a „vydržet“. Stavím spíš tak, jak se staví mrakodrapy v Japonsku. Aby mohly vzdorovat zemětřesením, je třeba, aby byly pružné. Nemyslet si, že všechno vím a znám a přežiju a dokážu, ale darovat si možnost nevědět, neznat, selhat, nedokázat. Nelámat věci přes koleno. To mi dnes připadá cennější než být pevná jako skála.
Děti mi daly do té doby nepoznanou sílu a sebevědomí. Tím, že jsem se v různých situacích dokázala postavit za ně, jsem se naučila stavět se i za sebe. Tím, že mě proměnily, mě přinutily zrevidovat některé blízké vztahy a daly mi možnost vybudovat vztahy nové. Jenže jak tohle všechno, to velikou, hlubokou, ale i strašlivě bolavou krásu mateřství, chcete sdělit mladé ženě, která říká, že děti nechce?
Existuje jen jeden způsob, jak jí to říct. Činy. Tím, jaká je naše vlastní rodina, jak se samy stavíme k vlastnímu ženství a mateřství. Ale taky tím, jaká je atmosféra ve společnosti. Co jí nabídneme, když se na tuhle těžkou cestu vydá? Vždyť po ní chceme, aby dala všanc svoje tělo, svůj život i svou duši! Sacrebleu, to bychom jí asi měli poskytnout takové podmínky, aby se jí do toho chtělo jít!
Možná namítnete: my jsme taky neměly bůhvíjak dobré podmínky, a zvládly jsme to. Pojďme si rovnou říct, že to není argument, nýbrž (špatný) pokus o léčbu vlastního traumatu. Ano, někdy i uprostřed asfaltové silnice vyroste kytka. Ale většinou ne. Dnešní mladé holky takovými řečmi jen dál znechucujeme.
Co potřebují vidět, jsou pozitivní příklady, a když ne jistotu, tak alespoň pravděpodobnost, že muži, s nimiž si ty děti pořídí, se budou také cítit rodiči. Že se z nich nestanou třetí děcka, jak to zhusta viděly u svých otců.
Žádné naše řečičky o „kráse mateřství“, „poslání ženy“ a „smyslu života“ nejsou nic, když je neprovází pomoc. Třeba výchova emancipovaných, feministicky smýšlejících synů. Těm svým často opakuju, že jediné tři věci, jež v rodičovství nemůžou dělat (ale můžou je ženě pomoct nést), je těhotenství, porod a kojení. Snad si na to jednou vzpomenou.
A víte co? Proč vlastně odkládání rodiny vyčítáme pořád jen ženám? Ony ty děti mají samy? Nemají, že. Spíš jen správně tuší, že když se společnost takhle ptá, tak s muži v rodičovství prostě stále moc nepočítá.
Článek vyšel v časopise Marianne, redakčně upraveno.
Článek vyšel pod původním titulkem „Češky nechtějí rodit. Divíte se jim?“ v časopise Marianne 06/2026. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Kluci se mi smáli, přiznává herečka Eva Podzimková v Marianne Talk
Nejčtenější články
Co nosí Daniela Peštová ve Varech mimo červený koberec? Dokonalá je vždy! Okopírujte její pohodlný komplet s teniskami
Proč se potíme a co nám tím tělo říká? Odborníci vysvětlují, co dokáže pot prozradit o našem zdraví
Nejkrásnější účesy ve Varech měly Jitka Schneiderová či Zea: Učešte si slick back drdol, mikádo i glamour vlny podle VIP
Doporučujeme

Jak zvládnout příchod dítěte, aby vám neztroskotal vztah? Buďte připraveni na chaos a věřte, že intimita se vrátí

Netrpíte syndromem nejstarší dcery? Odborníci vysvětlují, proč jsou z tolika žen nedobrovolné manažerky rodiny

Co ženy doma zaručeně vytočí a jak reagují? Často z nich padají perly. Anketa Marianne.cz přináší přiznání bez cenzury

Kde je Jessica? Nový rodičovský trik zastaví dětský záchvat vzteku během vteřiny. České mámy mají svou verzi

Jak se vypořádat s rozvodem rodičů, když už jste dospělí? Může to být těžší, než byste čekala

Stres a úzkost otců ovlivňují děti víc, než se připouští. Co říká nový výzkum o mužské psychice a rodičovství?

„Jsem dost chlap, když přebaluju dítě?“ Psycholožka Šárka Miková boří stereotypy o roli otců

Co si mámy doopravdy přejí ke Dni matek? Květiny ani luxusní dárky to rozhodně nejsou

Když se netrénují svaly, ale mozek: Jak se připravují mladí šachisté na sportovní turnaje

Jak zklidnit zlobivé dítě? Odbornice doporučuje 10 osvědčených metod
Mohlo by se vám líbit

Koupelnový nábytek má novou tvář. V roce 2026 hladké skříňky střídají niky, kontrasty a chytré detaily






