Proč se muži bojí mít blízkého přítele a svěřovat se? Na pivo a fotbal zajdou rádi, ale sdílení emocí prý není chlapácké

„Považuji se za člověka, který je v komunikaci docela otevřený. Na druhou stranu musím přiznat, že kamarádům nikdy nevyklopím úplně všechno. Chci si nechat trochu soukromí, i když je mi pod psa,“ reaguje na moji otázku ohledně blízkosti a sdílení v přátelství mezi muži jeden z mých kamarádů, pětatřicetiletý Ondra. I když místo slovního spojení „pod psa“ užil expresivnějšího výrazu.

„Dá se říct, že kámoš má pak obecnější povědomí o problému, který aktuálně řeším, ale už ho dál nezasvěcuju do všech podrobností a jaké pocity ve mně celá záležitost vzbuzuje. A to si myslím, že patřím mezi muže, který se za emoce úplně nestydí,“ pokračuje Ondřej. Důvody svého chování klade do dětství - vyrůstal v době, kdy chlapci byli vedeni k drsňáctví ve stylu „chlapi nepláčou“. Jenže: jsme na tom dnes líp?

Mohlo by se vám líbit

Jsou ženská přátelství opravdu silnější než mužská? Psychologové vysvětlují, proč ženy drží víc při sobě

Strach ze sdílení

V malém soukromém průzkumu, který v žádném případě nevydávám za reprezentativní, jsem oslovila ještě pět dalších kamarádů a známých. Získala jsem velmi podobné odpovědi té Ondřejově. Jako by otevřené sdílení emocí, ještě navíc „jeden na jednoho“, působilo krajně podezřele. Je to skoro k nevíře, ale i ve 21. století takové chování vzbuzuje otazníky, jestli si tak důvěrné spojení mezi muži nezahrává s homosexuální orientací.

„Muži nechtějí být příliš emocionální,“ sdělil mi k mému velkému překvapení dokonce i můj čtyřiadvacetiletý syn. Vždycky jsem měla za to, že jsem ho, stejně jako jeho sestry, vedla k odvaze sdílet, co cítí, a k otevřené komunikaci. Možná je ale okolní prostředí a jím předávané hodnoty a přesvědčení daleko silnější, než tušíme.

„Býval bych řekl, že tyhle předsudky, že když sdílím své emoce a potíže s jiným mužem, je za tím něco podezřelého, už neexistují nebo se aspoň oslabily. Ale patrně je to ještě hodně zažité a stále se to předává z generace na generaci,“ komentuje moje zjištění psycholog a zakladatel Ligy otevřených mužů Martin Jára.

Zatímco ženská přátelství jsou založena na sdílení, mužská na sdílené aktivitě a koníčcích.

Rybáři a ti druzí

Americký psycholog a psychoterapeut Robert Garfield ve své knize Mužský kód popisuje zásadní rozdíl mezi mužským a ženským stylem přátelství, který spočívá v odlišném pojetí, na čem kdo vzájemné vztahy staví. Ženy je budují hlavně skrze sdílení, zatímco muži dávají přednost spojením, v jejichž základu stojí společně sdílená aktivita. Robert Garfield používá termín „účelové přátelství“, kterým popisuje vztah, který vzniká kolem konkrétní činnosti.

„Dnešní muži samozřejmě vyhledávají místa, kde se mohou navzájem setkávat. Za chlapskou zábavou míříme v pátek večer na partičku pokeru, do místního baru, o víkendu na firemní akce nebo ven za sportem, na rybářské výpravy nebo na přátelské tenisové utkání. V soukromí však mnozí muži uvádějí, že jim není příjemné, když mají být s ostatními muži v takovém prostředí opravdoví. Co má muž dělat? Poslat tenisový míček k základní čáře a pak zvolat:,Takže chlapi, přestávka!
Potřebuji si promluvit o tom, že možná příští měsíc dostanu vyhazov.‘ Neexistují žádná pravidla, která by dnešní muže dovedla na bezpečná místa, kde by mohli rozvíjet přátelské vztahy,“ píše v knize Mužský kód americký odborník, který se dlouhodobě věnuje problematice mužství a rozvoji osobnosti u mužů.

Mohlo by se vám líbit

Mužský návod na nesmrtelnost: Proč si pánové nechají zkontrolovat brzdy u auta, ale ne vlastní zdraví?

Bok po boku

Jaké jsou tedy zpravidla rysy typického mužského přátelství? V jeho základu stojí většinou společné aktivity. Vede sport, který se odehrává často ve skupině. Emoce pak muži ve vztazích sdílejí spíše nepřímo a hlubší rozhovory přicházejí na řadu často neplánovaně - například později večer po pár pivech nebo třeba při společné cestě autem. Robert Garfield používá k vykreslení mužského přátelství termín sociologa Geoffa Greifa „shoulder-to-shoulder friendship“, tedy přátelství „bok po boku“, nikoli „tváří v tvář“.

Zjednodušeně si to lze představit následujícím způsobem: setkají-li se ženy, často si sednou naproti sobě a pustí se do rozhovoru. Zatímco muži stojí nebo sedí vedle sebe - na hřišti, na břehu řeky při rybaření, u grilu... Podle Garfielda sice muži touží po vzájemném kontaktu, ale zároveň se vyhýbají odkrývání emocí, protože na to nejsou zvyklí.

„Muži mají zpravidla nějakou společnou zálibu nebo se spojí za určitým cílem, aby něco dělali dohromady. A já bych rád vyjádřil díky za takové skupiny. Jsou prostředím, v nichž se druhý nebo třetí den, když se třeba podaří společně vylézt na horu, otevře prostor pro něco osobního,“ poznamenává Martin Jára a dodává, že právě společná aktivita může být prvním krokem k hlubšímu vztahu. Muži k němu jen zpravidla volí cestu trochu oklikou, zatímco ženy nemají problém navazovat důvěrná přátelství přímějším a bezprostřednějším způsobem.

Muži mají menší síť podpory než ženy. Častěji uvádějí, že nemají nikoho, komu by se mohli svěřit.

Síla tlupy

A proč se kamarádství odehrává spíše ve společenstvích? Ve skupině není nutné mluvit o sobě, ale přesto v ní vzniká pocit sounáležitosti. Skupina navíc boří strach z možného nařčení z již zmíněných „postranních“ úmyslů. Někteří muži pociťují z větší blízkosti s jiným mužem obavu, že by mohli působit „divně“ a někdo zvenčí by mohl vztah interpretovat jako erotický.

„S klukama chodíme na pivo nebo na fotbal. Ale jít jen s jedním kamarádem na večeři a bavit se o životě? To by mi přišlo trochu pochybný, to se hodí pro gaye, no ne?“ sdělil mi další z mých respondentů, padesátiletý Petr, důvod, pro který si mnoho mužů mezi sebou stále udržuje určitý odstup. Výsledkem bývá, že sice mohou mít mnoho kamarádů, ale paradoxně jen málo lidí, kterým by se skutečně svěřili.

Mohlo by se vám líbit

Dnešní muži si přejí tradiční ženu, ale neuživí ji. Podmínky nejsou férové, výhoda je jen na jedné straně

Nepřiznaná samota

Jenže nedostatek hlubších vztahů mužům způsobuje mnoho životních těžkostí - a čím jsou starší, tím více. Jen vzpomeňme na všechny ty staré muže, kteří se po smrti manželky ocitají v úplné izolaci, protože většinu společenských a rodinných kontaktů iniciovala a zajišťovala jejich žena. Výzkumy citované v knize Mužský kód ukazují, že muži mají obecně menší síť emocionální podpory než ženy. Častěji také uvádějí, že nemají nikoho, komu by mohli říct o svých osobních potížích. Nejen proto Martin Jára považuje přátelství za důležitou součást duševní hygieny. „Já sám přátelství kultivuji, protože vím, že je to pro mě v životě velmi důležité a také je to prevence proti tomu, abych se ocitl v situaci, kterou bych popsal jedním, ale výstižným slovem - izolace,“ a dodává, že má ze své praxe zkušenost, že mnoho mužů nakonec začne své emoce sdílet až v terapii. „Když už muži přicházejí do terapie, tak je vlastně napůl vyhráno. Možná je pro ně někdy přístupnější o svých emocích mluvit v profesionálním kontextu než v přátelském, což je ale škoda,“ míní.

Emoce na uzdě

Robert Garfield upozorňuje na to, že chlapci vyrůstají se souborem nepsaných pravidel - jakýmsi mužským kódem - jak má vypadat „pravé“ mužství. Velí jim nikdy neukazovat slabost, zvládnout všechno bez pomoci, vyhnout se přehnané citlivosti. Co se cení, je síla a soběstačnost. „Muži jsou vykreslováni tak, že nedokážou vyjadřovat své pocity ani autenticky reagovat na pocity druhých. Podle sociologického výzkumu se však ve skutečnosti rozhodují takto jednat, přičemž se přizpůsobují tomu, co je podle jejich mínění přijatelné mužské chování. Předpokládají, že díky dodržování těchto norem budou imunní vůči zranění a zklamání,“ píše Robert Garfield. „Držet emoce na uzdě je jeden z prvků mužského kódu, je to silný příkaz, který ale snad stále více a více mužů porušuje,“ dodává Martin Jára.

Mohlo by se vám líbit

Když problém není v ženě. Mužská plodnost dostává zabrat, často za to může i kancelářská židle nebo těsné spodní prádlo

Změna na obzoru?

Dobrou zprávou je, že se situace postupně mění. Mladší generace mužů bývá emocím i vztahům otevřenější než jejich otcové. „Dnes už existuje mnoho knih i filmů, které o tomhle tématu otevřeně pojednávají,“ říká Martin Jára a připomíná, že je dobré pěstovat jakýkoli přátelský kontakt mezi muži. „Rozhodně i ten, který na začátku vzniká jako ,účelový‘, tedy třeba při nějakém koníčku,“ uzavírá zakladatel Ligy otevřených mužů.

Článek vyšel v časopise Marianne, redakčně upraveno.