Jedním ze symbolů Velikonoc je i roztomilý zajíček. Veselé jednoduché pečivo ve tvaru zajíčků z kynutého těsta udělá jistě radost dětem, ale pochutnají si i dospělí. Zajíčky můžete připravit nejen nasladko, ale i naslano.
Tradice velikonočního zajíčka k nám doputovala kdysi z Německa a brzy zdomácněla. Existuje řada vysvětlení, proč zrovna zajíc. Jako symbol se objevuje již ve starověkých kulturách. Křesťanství k němu zpočátku přistupovalo spíše záporně (byl považován za obraz tělesné žádostivosti). Díky pověře, že nikdy nespí (nemá oční víčka), se ale zajíc postupně stal v očích křesťanů symbolem věčného života. Zatímco vejce symbolizuje vzkříšení: z napohled neživého se rodí život. Odtud je jen kousek ke spojení zajíčka a vajíček. Svoji roli jistě hraje i fakt, že zajíc je brzkým „jarním poslem“. Na jaře se často pohybuje v blízkosti lidských obydlí a také patří mezi první zvířata, která přivádějí na svět mláďata. O původu velikonočního zajíčka ovšem kolují i další příběhy, z nichž jeden dokonce tvrdí, že velikonoční zajíček je jen nepovedené velikonoční pečivo. Symbolem Velikonoc byl prý původně pouze beránek, ale ten se v peci zdeformoval tak, že připomínal zajíce.
Zajíc jako vítěz mezi zvířaty s velikonočními vajíčky
Ať přišel zajíček k Velikonocům jakkoli, jisté je, že nápad intenzivně zapojit do velikonočních tradic děti prostřednictvím hledání vajíček ukrytých zajícem se ujal. „Lov vajíček“ vykrystalizoval v necírkevní, rodinný sváteční zvyk. Zajíčka zmiňuje již v roce 1682 heidelberský lékař Johannes Richier ve své disertační práci o velikonočních vejcích a jejich nadměrné konzumaci (De ovis paschalibus): „V Horním Německu, v našem hrabství Falcko, v Alsasku a sousedních obcích, stejně jako ve Vestfálsku... klade velikonoční zajíček taková vajíčka a schovává je v trávě v zahradách, aby je chlapci k smíchu a radosti starších hledali o to dychtivěji.“ „Zodpovědnost“ různých druhů zvířat za barvení a schovávání vajíček sahá až do 16. století. Nebyl to jen zajíček. Někde dlouho snášela vejce velikonoční slepice, velikonoční kohout nebo liška, ve Švýcarsku schovávala vejce dokonce kukačka. Zajíc ale zvítězil a od 19. století se stal nesporným symbolem Velikonoc a „specialistou na zdobení a ukrývání vajec“.
Do domácí pekárny nejprve nalijeme tekuté suroviny a poté přidáme sypké. Použijeme program Těsto. Vykynuté těsto z pekárny vyjmeme a rozdělíme na 12 dílů. Z každého dílu uděláme malou bulku a necháme odpočinout. Pak z bulky tvoříme zajíčka, například takto: vyválíme kolečko a čtyřmi zářezy vytvarujeme zajíčka. Při ohýbání špiček tváří dáme pozor na to, abychom je do podkladu zamáčkli, jinak se může stát, že se při pečení zajíček „rozvine“ a zdeformuje. Trojúhelníček vyříznutý mezi očima použijeme jako čumáček. Na očička v podkladu nastřihneme malé dírky, do kterých zapíchneme dýňové jadérko. Zajíčky ukládáme na plech s teflonovou fólií nebo papírem na pečení. Necháme je vykynout a potřeme vejcem. Pečeme cca 15 minut v troubě vyhřáté na 200-210 °C.