Od obav z výbuchu po nepostradatelného pomocníka: Tlakový hrnec slaví neuvěřitelné 347. narozeniny

Jako dítě jsem hluk a vyfukování páry z papiňáku neměla ráda. Představovala jsem si, jak vybouchne a guláš v něm připravovaný „vymaluje“ celou kuchyň. A mé obavy nebyly daleko od pravdy. Zejména ve 40. a 50. letech minulého století na základě vysoké poptávky zaplavily trh nekvalitní výrobky, jejichž výbuchy na nějakou dobu popularitu tlakových hrnců utlumily. Díky nezpochybnitelné úspoře času a energie se ale Papinův vynález prodával dál a jeho modernější sourozenci nám pomáhají s vařením dodnes.

Jak to funguje?

Papiňák pracuje na jednoduchém principu - potraviny, které do něj uzavřeme, se díky vyššímu tlaku nevaří při 100 °C, ale dokonce až při 130 °C, což dobu nutnou k jejich změknutí výrazně zkracuje. A tak plátky hovězího masa mohou být měkké už po 20 minutách, zatímco při dušení pod poklicí byste museli čekat několikanásobně déle. A už dávno se ho nemusíme bát, moderní papiňák je místo litiny nebo hliníku vyrobený z kvalitního nerezu s vícevrstvým dnem. Je navíc opatřený několikanásobnými bezpečnostními pojistkami, s funkcí regulace tlaku.

Od střelného prachu k páře

Otec papiňáku, francouzský vědec Denis Papin původně vystudoval lékařství, ale nevěnoval se mu. Nejprve experimentoval se střelným prachem a později se přesunul z Paříže do Londýna, kde se věnoval využití energie páry. A v roce 1679 tu představil svůj slavný vynález - nádobu s těsně přiléhající poklicí, která vařila vodu při vyšší teplotě a tlaku, což zkracovalo dobu vaření a hlavně se v ní dalo rozvařit maso i kosti doslova na kaši. Z toho získal Papinův hrnec také svůj první název - požírač kostí. Aby se zabránilo výbuchu z vysokého tlaku, nechyběl ani na prvním tlakovém hrnci pojistný ventil, který přebytečnou páru vypouštěl. I přes tyto skvělé vlastnosti a obdiv samotného anglického krále, se však v době svého vzniku Papinův vynález do kuchyní nerozšířil. Sláva jej čekala až o několik století později.

Moderní tlakový hrnec SmartCLICK s objemem 4 litry, nastavitelnou intenzitou tlaku a snadným snímáním víka.

Vaření jen pro odvážné

Během 19. století se tlakové hrnce začaly objevovat v hotelových kuchyních a nemocnicích. Papiňáky Georga Gutbroda ze Stuttgartu, který začal v roce 1864 vyrábět první litinové tlakové hrnce pro domácnost, však hospodyňky stále trochu děsily. A i když v roce 1927 přibyl na tlakovém hrnci nový pojistný ventil, vaření v něm bylo stále považováno za velmi riskantní. S předchůdcem opravdu moderního papiňáku přišel až Američan Alfred Vischer, když v roce 1938 představil svůj Flex-Seal Speed Cooker. Hrnec byl menší, lehčí a měl snadno uzavíratelné víko. Velký úspěch s ním sklidil jeho autor na Světové výstavě v New Yorku v roce 1939, kde ukázal, že dokáže zkrátit dobu vaření o dvě třetiny. A vývoj, zaměřený zejména na bezpečnost, pokračoval. V roce 1944 se začaly vyrábět hliníkové hrnce se dvěma ventily - jedním otočným a druhým bezpečnostním. Navíc měly speciální poklici, která se v případě přetlaku zdeformovala a umožnila páru vypustit.

Na co pozor?

Naše maminky ještě pamatují dřívější hliníkové modely papiňáků s pojistnými ventily, které se při vaření mohly ucpávat a vlivem přehřátí obsahu pak mohlo dojít opravdu ke „gulášovému výbuchu“. A ani dnes se nedoporučuje hrnec přeplňovat - je třeba respektovat rysku, která značí maximální výši obsahu. Stejně tak se vyvarujte přidávání většího množství bylinek, které by mohly otvory v pojistce ucpat. Moderní hrnce jsou většinou nerezové, opatřené bajonetovým zavíráním a sendvičovým dnem, které je vhodné na všechny typy varných desek. A samozřejmě jsou vyzbrojeny spolehlivými pojistnými ventily - některé dvěma, jiné dokonce až šesti. Díky ventilu, který v průběhu vaření upouští páru, tak nemůže vzniknout nebezpečný přetlak. Vaření v moderním papiňáku je tedy hračka a při dodržení základních pokynů výrobce si můžeme být jistí, že díky vynálezu Denise Papina uvaříme oběd bezpečně a mnohem rychleji a levněji - při vaření masa ušetříme 60 až 80 % času a 40 až 50 % energie.

Zdroj: etescoma.cz, wikipedia.org, vedator.org, jakvkuchyni.cz, nejlevnejsizbozi.cz, toprecepty.cz