A jsem šťastná, že mám křivky. I když mi maminka při nedávné návštěvě řekla: „Nepřibrala jsi trochu?“ „Já nevím, mami, nemám váhu,“ odpověděla jsem.
Já prostě miluju tu její přímočarost, kdy pálí ostrými přímo do terče. Člověk se táhne na sever do rodného města, aby se schoulil do máminy náruče, a dostane místo toho céres, že po nedělním obědě těžko dopíná kalhoty. Řekněte, jak je to možné, že naši nejbližší nás dokážou spolehlivě nejvíc uzemnit?
Mámě došlo, že bych z té její poznámky mohla být smutná a nejdejbože propadnout anorexii, a tak se začala překotně omlouvat, že to nemyslela špatně, že vypadám skvěle a že rozhodně vůbec nemusím hubnout. Nakonec jsme obě vyprskly smíchy a zbytek mého pobytu jsme si z toho dělaly legraci. Ale pozor! Prosím vás – maminky, tatínkové, partneři, kamarádi, spolužáci – nekomentujme něčí hmotnost. Vždyť tloustnutí, nebo naopak úbytek na váze může znamenat ledacos, třeba i nemoc. Slovo má velkou sílu a nevhodný komentář dokáže hodně ublížit.
Mimochodem, když už jsme u toho vzhledu, tak já mám jiný problém, než je nějaký špíček na břiše – když se na sebe dívám na fotkách, připadá mi, že si nejsem podobná, že koukám na cizí paní. Je to fakt divné. Tak jsem trochu zapátrala, čím to může být. A voilà! Vědci zjistili, že když se na sebe díváme do zrcadla, tak se vidíme hezčí, než jací doopravdy jsme. Říká se tomu mere exposure effect (efekt pouhého kontaktu) a tento jev byl popsán v roce 1968 psychologem Robertem Zajoncem. Znamená to, že k tomu, co vídáme opakovaně, si vytváříme pozitivní vztah. Svoji tvář v zrcadle pozorujeme několikrát denně, když se myjeme, líčíme, češeme. Ve skutečnosti je naše podoba zrcadlově obrácená, tudíž neodpovídá tomu, jak nás vnímají ostatní nebo jak vypadáme na fotkách.
Co z toho vyplývá? Že bychom měly hledět do zrcadla tak často, jak to jen jde, a vysvětlit našim blízkým (zejména partnerům), že hodina v koupelně je naprosté minimum času, který potřebujeme nejen k očistě těla, ale i k posílení naší sebelásky. A když už budete v té koupelně, nezapomeňte si s sebou vzít Marianne. Naložte se do vany, zapalte svíčky a přečtěte si třeba rozhovor Elišky Vrbové s nutriční specialistkou britské královské rodiny Gabrielou Peacock, která vám poradí, jak si zajistit zdravější a kvalitnější život bez bláznivých diet, kterým tak rády propadáme po Vánocích.
Milé čtenářky, já vůbec nechápu, jak je to možné, ale další rok je za námi. Do toho nového vám přeji vše nejlepší, hlavně hodně zdraví, štěstí a lásky. A těším se na vás v roce 2024!
