Prosincový úvodník šéfredaktorky Moniky Mudranincové: Milý Ježíšku

Jen si představ, jak by bylo krásné, kdybychom se celý rok všichni k sobě chovali laskavě a s respektem. Ne agresivně, s předsudky, nedůvěrou a strachem. Kdybychom se uměli navzájem ocenit, pochválit a obejmout. Kdybychom si přáli úspěch a nepoukazovali primárně na nedostatky a chyby. Kdybychom uměli přiznat odpovědnost za své činy a neházeli vinu na ostatní. Kdybychom nesoudili, nepomlouvali, nehodnotili. Uznej, nebylo by to úžasné?

Já vím, co chceš říct. Lidi jsou hříšníci a já jsem naivní. No dobře, máš pravdu. Vždyť já taky nejsem vzor všech ctností. Udělala jsem v životě pár chyb, za které se stydím, ale snažím se z nich poučit a neopakovat je. Víš, co mě ale fascinuje? Jak moudře to osud (nebo tvůj nebeský otec) zařídil, že někteří lidé přicházejí do našeho života jako požehnání a někteří jako lekce. Já jsem jednu takovou lekci dostala před pár lety v podobě „kamarádky“, která se jako kamarádka tvářila, ale sledovala jen svůj prospěch. Teď už vím, že jsem jí sedla na lep a ignorovala varovné signály, na které mě upozorňovalo okolí. No nic, asi jsem takovou lekci potřebovala. Dnes jsem za ni dokonce vděčná. Protože díky ní dokážu ocenit sílu pravého přátelství.

Vděčím osudu, že mi do cesty poslal Kristýnku, Radku, Lucku a Zuzku, kamarádky, které mě mají rády takovou, jaká jsem, bez postraních úmyslů. Jsou to přítelkyně, jež mě podporují, ale zároveň se nebojí mi říct i věci, které mi nejsou příjemné, ale otevírají mi oči a posouvají mě dál. Jsou tady pro mě a já pro ně. Mám velké štěstí, že tyhle holky mám, a věřím, že i vy, naše čtenářky, máte spřízněné duše, které vás provázejí životem. Stejně jako to mají čtyři dvojice z našeho tématu o síle ženského přátelství (str. 41–52), které mohou být inspirací i pro vás. Když mluvím o inspiraci, musím zmínit rozhovor s Bárou Špotákovou, která je nejen naše nejlepší atletka, ale i úžasná a moudrá žena (str. 34–39). Já osobně jsem se v této prosincové Marianne hodně těšila na rozhovor s Miroslavem Hanušem (str. 66–70) a „Korejs“ opět nezklamal!

Milé čtenářky, myslím na vás a přeji vám klidný advent a veselé Vánoce po boku těch, které milujete.