Kamarád taky rád: Americký výzkum dokazuje, že přátelství mezi ženou a mužem je nemožné

Tomáš a Lucie. Hezky se na ně dívá. Uvolněně sedí na barových stoličkách v kuchyni co-worku, před sebou hrnky s vychladlým čajem, které naznačují, že pojetí o čase ztratili už dávno. Určitě pár, řeknete si. Jsou samý fórek, úsměv, dvojsmyslný pohled. Evidentně jim to klape, myslí si všichni okolo. 

Pravdou je, že spolu nic nemají. Znají se jedenáct let a jsou jen kamarádi. Jedna z výjimek, které potvrzují pravidlo, že přátelství mezi muži a ženami není možné? Nebo je tohle rčení už dávno pasé a muži a ženy opravdu mohou být jen přáteli?

Obchod s očekáváním

Je to otázka za milion a odpověď na ni nehledáme jenom my a Julia Roberts ve svých devadesátkových filmech, ale také věda. A asi vás moc nepřekvapí, že kdyby se výzkumníci z univerzity v americkém Wisconsinu zeptali na názor paní Roberts, respektive scénáristů jejích filmů, ušetřili by si spousty práce. Jejich dvacet osm stránek dlouhý výzkum došel k závěru, že přátelství mezi mužem a ženou je jen zástěrka, důmyslný plán. Taneček, který zakrývá sexuální touhy alespoň jednoho z „kamarádů“. 

Jak říká jedna moje krásná sousedka: „Přátelství je obchod s očekáváním.“ A psychoterapeutka Markéta Šetinová připouští: „Nevěra je o počtu příležitostí. Může se stát, že podvědomě přijmeme přátelství, protože nám nic jiného nezbude. Doufáme ale, že je tento stav jen přechodný.“

„Že spolu spíme, si tady myslí asi úplně každý,“ směje se Tom. Na přátelství mezi ženou a mužem ale nevidí nic komplikovaného. „Hodně lidí, když začne randit, začne kašlat na kamarády. Zamknou se do své bubliny se svým klukem, manželkou, dětmi. Jenže být jenom s nimi prostě není zdravé,“ myslí si Tomáš. „Jednou minimálně ty děti odejdou a tu díru, co po nich zbyde, pak člověk špatně vyplňuje.“

Kluci to vidí jinak

Pro Tomáše jsou přátelé důležití a je mu jedno, k jakému pohlaví se hlásí. „Bude to znít trochu zvláštně, ale stavím přátelství nad partnerský vztah. Dobří kámoši s vámi totiž projdou dobré i zlé ve vašem životě. Budou vám krýt záda, i když se dostanete do totálního průšvihu.“ Hned ale dodává: „Naštěstí moje partnerka Anička je zároveň můj nejlepší kamarád.“ 

Tomášova kamarádka Lucie je vystudovaná psycholožka. Vysportovaná, charismatická žena, které byste hádali o dobrých deset let míň. S Tomášem buduje inovativní headhunterskou firmu a stejně jako on hledá kamarády spíš mezi příslušníky opačného pohlaví. Na rozdíl od Tomáše ale přece jen naráží na překážky. „Oni mi to kazí. Velice brzy po seznámení se totiž ukáže, že kluci by rádi byli kamarády, ale s benefity. Je to škoda. Je mi s nimi dobře, ale to tykadélko, co mají mezi nohama, je moc ovládá,“ dodává s úsměvem. 

S Tomášem to má jinak. I když uznává, že před jedenácti lety, když se seznámili, se jí líbil. „Je galantní, pozorný, vytáhne z vás to nejlepší. Je mezi námi rozdíl osm let, mám dvě děti, tak jsem si rychle vyhodnotila, že takové ucho za partnera nechci,“ směje se.

Mohlo by se vám líbit

Vztahy nevztahy. Co od nich čekat?

A co ta třetí do páru?

Oba se shodují na tom, že by spolu klidně odjeli na víkend do hor na oblíbené skialpy, a Tomáš dodává, že kdyby to jinak nešlo, svoji dlouholetou přítelkyni Aničku by nechal doma. S takovou dovolenou by neměla problém Lucie a kupodivu ani Anička. „Jestli žárlím?“ směje se do telefonu. „Já budu raději dělat všechno pro to, aby se mnou Tomáš chtěl být, než abych ho omezovala v tom, s kým se může a nesmí stýkat. Pokud mě bude chtít podvést, tak to může udělat kdekoli, to ani na ty skialpy nemusí jet. Respekt je samozřejmě oboustranný a souvisí se sebevědomím každého z nás.“

Přátelství mezi mužem a ženou je vlastně docela moderní úkaz. Pokud to tak je, může být, byť podvědomě, bráno jen jako další nástroj přírody určený vlastně k rozmnožování? Odpověď na tuto otázku žel výzkumníci nenašli. Psychoterapeutka Markéta Šetinová ale připouští: „Když se žena a muž nejdříve stanou přáteli, mohou se do sebe po čase zamilovat, přestože se nepřitahují. Fyzická atraktivita v té chvíli není důležitá.“ 

Síla přitažlivosti

Závěr výzkumu je tedy jasný, ale jak to mají obě pohlaví se sexuální přitažlivostí, která se ani přátelství nemůže vyhnout? Výsledek je docela pikantní: Atraktivita mezi mužem a ženou je v přátelství častá a ženami vnímaná spíše jako břemeno než benefit. A je jasné proč. Dotazovaní pánové totiž soustavně přeceňovali, jak dalece jsou přitažliví pro své kamarádky, a ženy naopak podceňovaly, jak moc muže ovládá jejich chtíč. Muži byli také ochotnější na základě těchto – mylných – pocitů jednat, to jest snažit se stát něčím víc než jen kamarádem. „Tak to je úplně přesný,“ skáče mi do řeči Lucie. „Na přátelství mezi mužem a ženou jsem věřila tak do čtyřiceti. Dneska už si to nemyslím. Tomáš je výjimka, která potvrzuje pravidlo. Ale naivní už pár let nejsem.“ 

K Lucii se přidávají i američtí vědci: muži si s přátelstvím hlavu moc nelámou, jediné, s čím problém mají, je zůstat kamarádem bez benefitů. Ale i vědci se mohou mýlit a já každé z vás, která čte tyto řádky, přeju alespoň jednoho Tomáše do svého života. A k tomu také partnera tolerantního nejméně tak jako Anička.

Mohlo by se vám líbit

Život pod tíhou neustálých obav

Zdroj: Markéta Šetinová