Vánoce bez Popelky? Nepředstavitelné. Pohádky vás zbaví stresu a dodají naději

Česká pohádková tradice má hluboké historické kořeny. Sahá od lidových pověstí a motivů, které se předávaly z generace na generaci, až po filmové zpracování klasických příběhů, které se staly vánočními klasikami.

Pohádky, které nepodléhají expiraci

Mezi vůbec nejznámější televizní pohádky patří Pyšná princezna z roku 1952, jedna z prvních československých pohádek vůbec, natočená podle předlohy Boženy Němcové a dodnes pravidelně reprízovaná. A Tři oříšky pro Popelku z roku 1973? Popelka tady není jen pasivní dívka čekající na zázrak, naopak je odvážná, chytrá a sama ovlivňuje svůj osud. Právě tenhle film se stal pohádkou století, a to je co říct!

I díky tomu je vánočním fenoménem nejen u nás, ale i jinde v Evropě. A některé české pohádky často pracují s dobrodružstvím a humorem současně, třeba Šíleně smutná princezna kombinuje romantiku i komedii tak, že osloví různé generace najednou. Ovšem milujeme i novější pohádky, třeba S čerty nejsou žerty (1985), Tři veteráni (1984), Lotrando a Zubejda (1997) nebo Anděl páně (2005). 

Proč milujeme pohádky

V pohádkách se skrývá svět, který má svoje jasná pravidla. Dobro a zlo mají své místo, problémy se řeší a vše se nakonec obrátí k lepšímu. Připomíná nám to, co v běžném životě často postrádáme – trochu pořádek a jasno mezi chaosem každodenních starostí. Jak říká psycholožka, i v dospělosti nám pomáhají zpracovat emoce, obavy i naději. „Často symbolicky vyjadřují témata, která si racionálně neumíme snadno pojmenovat,“ dodává odbornice. A co navíc? „Je v nich často velmi srozumitelně vysvětleno, jaké chování a jednání je v naší kultuře žádoucí a které naopak bude potrestáno jakožto nežádoucí,“ dodává psycholožka.

Pomáhají se stresem a dávají naději

Pohádky nejsou jen sladkou zábavou, která potěší, můžou být i malou duševní vzpruhou. Pomáhají odpočinout si od stresu, uklidnit mysl a dodat špetku naděje, když se svět zdá až moc složitý. Jedna studie dokonce zjistila, že když se čtou pohádky společně ve skupině, lidé jsou méně úzkostní, klidnější a mají chuť se víc rozvíjet. Tak trochu, jako když si po dlouhém dni dáte horkou čokoládu a přehodíte přes sebe teplou deku.

Tradice jako kotva

Vánoční období je nabité tradicemi a rituály – od zdobení stromečku, přes pečení cukroví až po společné sledování štědrovečerní pohádky. „Tyhle opakující se rituály dávají psychice pocit kontinuity a předvídatelnosti. V období, které bývá emočně náročné, tradice fungují jako „kotva“. Ukazují nám, že život má svůj rytmus a že některé věci přetrvávají, i když se kolen nás hodně mění,“ vysvětluje psycholožka Magdalena Dostálová.

Tradice a rituály navíc pomáhají lépe si organizovat čas a propojí minulost, přítomnost i budoucnost. „Díky nim máme pocit, že patříme k něčemu většímu. Ke své rodině, generacím i širšímu společenství,“ dodává odbornice. A co nám vánoční pohádky a příběhy říkají o hodnotách a emocích? Podle psycholožky Dostálové často zdůrazňují vztahy, solidaritu, odpuštění a naději. „Ukazují, že zranitelnost není slabost a že blízkost a laskavost mají větší cenu než výkon či dokonalost, což jsou témata, která jsou o Vánocích zvlášť citlivá.“

Zdroje: Autorský text, PhDr. Magdalena Dostálová, Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Journal od Family Psychology, Weforum.org