Vánoce bez Popelky, Pyšné princezny nebo Šíleně smutné princezny? Nepředstavitelné. Proč je tak moc milujeme, že se na ně díváme klidně posté, i když víme, jak skončí? Protože je v nich všechno, co někdy tak marně v reálném životě hledáme – láska, nenávist, dobro i zlo. A dávají nám řád, emoce a bezpečí v čase, kdy otvíráme své nitro víc než kdy jindy.
Česká pohádková tradice má hluboké historické kořeny. Sahá od lidových pověstí a motivů, které se předávaly z generace na generaci, až po filmové zpracování klasických příběhů, které se staly vánočními klasikami.
Pohádky, které nepodléhají expiraci
Mezi vůbec nejznámější televizní pohádky patří Pyšná princezna z roku 1952, jedna z prvních československých pohádek vůbec, natočená podle předlohy Boženy Němcové a dodnes pravidelně reprízovaná. A Tři oříšky pro Popelku z roku 1973? Popelka tady není jen pasivní dívka čekající na zázrak, naopak je odvážná, chytrá a sama ovlivňuje svůj osud. Právě tenhle film se stal pohádkou století, a to je co říct!
I díky tomu je vánočním fenoménem nejen u nás, ale i jinde v Evropě. A některé české pohádky často pracují s dobrodružstvím a humorem současně, třeba Šíleně smutná princezna kombinuje romantiku i komedii tak, že osloví různé generace najednou. Ovšem milujeme i novější pohádky, třeba S čerty nejsou žerty (1985), Tři veteráni (1984), Lotrando a Zubejda (1997) nebo Anděl páně (2005).
Proč milujeme pohádky
V pohádkách se skrývá svět, který má svoje jasná pravidla. Dobro a zlo mají své místo, problémy se řeší a vše se nakonec obrátí k lepšímu. Připomíná nám to, co v běžném životě často postrádáme – trochu pořádek a jasno mezi chaosem každodenních starostí. Jak říká psycholožka, i v dospělosti nám pomáhají zpracovat emoce, obavy i naději.„Často symbolicky vyjadřují témata, která si racionálně neumíme snadno pojmenovat,“ dodává odbornice. A co navíc? „Je v nich často velmi srozumitelně vysvětleno, jaké chování a jednání je v naší kultuře žádoucí a které naopak bude potrestáno jakožto nežádoucí,“ dodává psycholožka.
Pohádky nejsou jen sladkou zábavou, která potěší, můžou být i malou duševní vzpruhou. Pomáhají odpočinout si od stresu, uklidnit mysl a dodat špetku naděje, když se svět zdá až moc složitý. Jedna studie dokonce zjistila, že když se čtou pohádky společně ve skupině, lidé jsou méně úzkostní, klidnější a mají chuť se víc rozvíjet. Tak trochu, jako když si po dlouhém dni dáte horkou čokoládu a přehodíte přes sebe teplou deku.
Doporučujeme
reklama
Tradice jako kotva
Vánoční období je nabité tradicemi a rituály – od zdobení stromečku, přes pečení cukroví až po společné sledování štědrovečerní pohádky. „Tyhle opakující se rituály dávají psychice pocit kontinuity a předvídatelnosti. V období, které bývá emočně náročné, tradice fungují jako “kotva„. Ukazují nám, že život má svůj rytmus a že některé věci přetrvávají, i když se kolen nás hodně mění,“ vysvětluje psycholožka Magdalena Dostálová.
Tradice a rituály navíc pomáhají lépe si organizovat čas a propojí minulost, přítomnost i budoucnost.„Díky nim máme pocit, že patříme k něčemu většímu. Ke své rodině, generacím i širšímu společenství,“ dodává odbornice. A co nám vánoční pohádky a příběhy říkají o hodnotách a emocích?Podle psycholožky Dostálové často zdůrazňují vztahy, solidaritu, odpuštění a naději.„Ukazují, že zranitelnost není slabost a že blízkost a laskavost mají větší cenu než výkon či dokonalost, což jsou témata, která jsou o Vánocích zvlášť citlivá.“
Zdroje: Autorský text, PhDr. Magdalena Dostálová, Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Journal od Family Psychology, Weforum.org
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?
