Poslouchá vás dítě z respektu, nebo se vás prostě bojí? Rozdíl, který ovlivní celý jeho život

Pro mnoho lidí jsou pojmy strach a respekt totožné. Už ale samotné zaměňování těchto pojmů je základní chyba. Jednoduše by se dalo říct, že strach je vynucen, zatímco respekt zasloužen. To, že dítě dodržuje vámi stanovená pravidla, ještě neznamená, že vás skutečně respektuje. Možná se jen bojí. A to je dlouhodobě slepá ulička.

Respekt je základ výchovy

Stále častěji se setkáváme s názorem, že děti nemají k dospělým, potažmo rodičům žádný respekt, jsou drzé a dělají si co chtějí. I když jsou dnešní rodiče mnohem benevolentnější, stále platí, že je potřeba u dětí autoritu budovat. Ne však ze strachu z rodiče, ale přirozeně. „Respekt dítěte vůči rodiči je důležitý pro usnadnění vzájemné komunikace a dostupnosti konsensu ve vztahu,“ vysvětluje dětská psycholožka Romana Mrázová.

Získání respektu není složité

Dobrá zpráva je, že získat respekt není nic složitého. Je to vlastně naprosto přirozený proces. Pro každé dítě jsou matka s otcem středobodem světa. Děti své rodiče milují bezpodmínečně a instinktivně jim důvěřují. Udržet si jejich uznání proto není otázkou složitých metod, ale spíš uvědomění: i ony prožívají stejné emoce jako vy - strach, úzkost, zmatek, vztek i radost. Rozdíl je jen v tom, že s nimi zatím neumějí zacházet. A právě tady přichází vaše role. Když postavíte respekt do základu vašeho vztahu a vedení, pomůžete dětem postupně získat emoční zralost i dovednosti, které budou potřebovat pro spokojený a zdravý dospělý život.

Strach versus respekt

Mezi těmito pojmy je tenká hranice, ale obrovský rozdíl. „Respekt hraničící se strachem se buduje autoritou moci. Ta je založena na síle a moci ovládat druhého. Tehdy se snadno dostane ke strachu. Pokud však v rodičovství využíváme autoritu vlivu, je založena na vzoru, na obdivu k určitým vlastnostem a dovednostem a touze podobat se,“ objasňuje Romana Mrázová.

Nemusíme využívat strachu jako prostředku k dosažení cíle, stačí využívat zmiňovaného respektu a pozitivní motivace poslouchat autoritu, protože jí dítě věří a chce se jí podobat.

Následky strachu z rodičů

Všechno, co si dítě přenáší do dospělého života, pramení z dětství a výchovy. Pokud tedy váš potomek vyrůstá ve strachu, ať už z trestu, negativních komentářů, podceňování nebo shazování, bude mít i v dospělém věku dost možná velké problémy se prosadit. „Může mít strach z autorit celkově (šéfové, bezpečnostní složky), může mít problém říci ‚ne‘, ale ze strachu k autoritě rodiče se může vyvinout i to, že se dítě naučí zatajovat, lhát a ‚podvádět systém‘,“ varuje psycholožka.

Pokud má vůči vám potomek přirozený respekt, nemusí mít strach chybovat.

Kamarádský vztah není cesta

Jak už bylo zmíněno, dnešní společnost nahrává výchovnému stylu, kdy se z rodiče stává spíš kamarád. To ale podle dětské psycholožky Romany Mrázové není správná cesta. „Kamarádský vztah je vyrovnaný, a to nemůže v případě konceptu rodič-dítě fungovat. Potřebuje se opřít o někoho, kdo je zkušený a pevný. Světu kolem sebe nerozumí a potřebuje se s důvěrou opřít o někoho, kdo už si něčím prošel. A to není vyrovnaný vztah,“ uzavírá odbornice.

Rodič může být podle ní přátelský, ale ne kamarád, neboť potřebuje dítěti udávat hranice, díky kterým ho učí. A bude-li kamarád, může mu ratolest začít přerůstat přes hlavu nebo přestane respektovat jakékoli hranice.