Nejen o digitálním detoxu s Josefínou Bakošovou a Ester Geislerovou

"Naše nová kolekce “OFF” se věnuje tématu, ke kterému jsme opět přirozeně došly, k digitálnímu balancu. S příchodem karantény jsme si uvědomily, v čem je to i dobré, zpracovaly jsme nánosy minulosti a odpočinuly si. Kolekce mikin a pytlíčků “OFF” nás tak lehce vybízí k tomu, abychom uměli mít nové technologie pod kontrolou a žili s nimi v harmonii. Tvářemi naší kolekce jsme my, naše dcery a jejich vrstevníci," popisuje Ester Geislerová a Josefína Bakošová novou kolekci s název OFF. 

Jak se zrodil nápad na pytlíček OFF?

Ester: Asi před rokem jsme byly součástí příprav jednoho projektu, který se věnoval zdravému přístupu k novým technologiím. Nakonec se nerealizoval, ale nás to nasměrovalo touto cestou. V té době jsme byly s Josefinou obě trochu unesené, ale hlavně zanesené ze sociálních sítí a přivedlo nás to na myšlenku, že by bylo fajn se tomu tématu pověnovat, a tak se zrodil nápad na mikiny, do kterých se uzavřete, nejen fyzicky, ale i trochu symbolicky. Tam jsme se tehdy i dozvěděly o tzv. “pokované” látce, která blokuje signal, a to nás inspirovalo.

Josefína: Ten nápad určitě pochází z nás, z naší přepracovanosti a z našeho uvědomění, že na telefonech trávíme nezdravě mnoho času. Je to samozřejmě spojené s prací, ten čas s tím souvisí, ale i tak jsme si řekly, že se v tom člověk musí zorientovat a nastavit si sám sobě zdravá pravidla a hranice. Pro mě osobně  byl hlavní impuls se nad tím zamyslet, když mi dcera řekla: „Mami, můžeš prosím odložit ten telefon, když ti říkám důležité věci?“

Kolik času průměrně trávíte na mobilu? Jaký je váš "rekord"?

E: Mrknu se, moment. Průměrně 4 hodiny 50 minut za den. Ale je v tom všechno. Telefon, sms zprávy, mail, Messenger, Whatsapp, Facebook, Instagram. Rekord byl myslím 8 hodin, rozjížděly jsme novou kampaň šatů To a jen sen PINK.

J: Já to raději nesleduju. Ale určitě hodiny…

Dokážete si představit, že byste už navždy byly OFF, tedy bez sociálních sítích a mobilu?

E: Mobilní telefon mám dvacet let, jsem zvyklá řešit věci v “terénu”, za pochodu, volat dětem a blízkým a kamarádům. Já chci být ve spojení, chci sdílet, chci spojovat sebe i lidi okolo mě dohromady. Bez sociálních sítí si to představit dovedu, přestože jsem si vědoma své závislosti. Taky jsem si to kdysi zkusila na čtyři měsíce a bylo to příjemné, ale taky vím, proč jsem se vrátila. Obávám se, že v dnešní době, bude “sdílet” a být online, mnohem víc potřeba, než kdy dřív.

J: Jo i ne. Je to těžké v dnešní době, když člověk řeší i svou práci na sociálních sítích. Mobilní telefony jsou naše součást. Dokážu si představit odložit svůj soukromý život na sociálních sítích. To ano. Ten pracovní těžce. Je to nástroj, který pomáhá a funguje.

Jak podle váš vypadá ideální digitální balanc?

E: To je individuální, každý má jiný potřeby a možnosti. Ale obecně, že ten čas strávený na telefonu, nemá vliv na kvalitu tvého reálného života, že se třeba nazasekneš na gauči s telefonem na několik hodin. Že umíš o víkendech nebýt na pracovních emailech a telefonech. Že vnímáš potřeby své rodiny. Že si umíš povídat, konverzovat a nekontrolovat mobil. Že se umíš trochu ovládat. Ale netvrdím, že to umím, ale ráda bych toto téma přivedla na světlo. Pro mě je někdy abstraktní si představit, jak vypadá naše energie. Až když jsem si ji začala představovat jako tekutinu, která se nalévá do nějakých našich životních oblastí, uvědomila jsem si, že s ní neumím hospodařit správně.

J: Je to závislost, takže rozhodně uvědomění si, kolik času a proč chci na telefonu a sítích trávit. A to pak dodržovat. Mít nastavená svá pravidla. Dát si limit a ten nepřekračovat.  Být stále svým pánem a umět si to regulovat.

Co na sociálních sítích milujete?

E: Miluju ty videa z celého světa, které vypovídají o lidskosti. Miluju to, jak nějaké iniciativy konají dobro, a na sociálních sítích vidíš výsledek. Klišé, ale je to tak. Vím, že to je funkční algoritmus, ale proto to miluju. A taky je to zdroj inspirace. Na Facebook jsem se přidala, když moje děti byly malé a já ztratila kontakt se svými spolužáky a na nějakou dobu i se světem. Takhle jsem měla aspoň trochu zdánlivý “kontakt”.

J: Mě k sociálním sítím přivedla kamarádka, kterou jsem potkala před dvaceti lety v Izraeli a ona pochází a žije v Jihoafrické republice. V té době, jsme neměli mobily, nic. A ona mi najednou napsala přes Facebook, zda jsem to já. A tohle mi přišlo neuvěřitelně skvělé. Vím, co dělá, píšeme si, vím jakou má rodinu a jsme stále v kontaktu. Tuhle možnost propojení oceňuju. A taky, že vás může někdo k něčemu inspirovat. Sledovat to množství nápadů a kreativity mě baví.

A co naopak nenávidíte?

E: Jak je mi někdy pak blbě z těch diskuzí na Facebooku, které se tykají politického dění. Už se do nich přes dva roky nezapojuji, nebaví mě to, ale vnímám je. V Audio seriálu Terapie sdílením: Průvodce moderními vztahy, v díle “Bodyshaming vs. Bodyshaping” se věnujeme tomu, jak nás sociální sítě nutí se navzájem porovnávat, ale taky jak si s tím máme poradit. Hosty byli Kamil Fila a Honza Vojtko a dali nám k tomu pěkné komentáře. Vyjde to na konci listopadu.

J: To, že často nemusíte rozeznat, že vás někdo neinspiruje a vy už ztrácíte svůj čas, a přesto se nedokážete odtrhnout. Kdy nerozeznám, zda ještě pracuju a kdy už prokrastinuju. A taky, že je to taková zvláštní výkladní skříň na předhánění se, kdo žije šťastnější život a sbírá víc lajků. Není to skutečné.

Kdybyste mohly sledovat pouze tři lidi na Instagramu, kdo by to byl? A proč?

E: Mámu, Aňu a Lelu, protože je mám ráda.

J: Uff. Maison Margiela, JamiroQuai a fyve_camps. Je to pro mě inspirace. Móda, hudba, snowboarding.

Vzpomínáte si na fotku, která si vysloužila na vašem Instagramu nejvíce srdíček? Která to byla? A proč podle vás měla úspěch?

E: Myslím, že pak z toho dalšího, následujícího období, “ranná” Terapie sdílením (smích), to byla zpráva: “To ty jsi do našeho vztahu přivedla někoho čtvrtého”, která tak nějak určila, jakým směrem se humor, na našich stránkách, bude ubírat.

J: Těch je určitě několik. Ale já si vzpomínám na naší první fotku maminky s dcerou, které koupila kabelku Pepieta. Byl to krásný a šťastný moment pro nás pro všechny. Ta fotka měla příjemný a hezký úspěch na našem Instagramu a byl to vlastně takový náš začátek.

Sdílely jste někdy na sociálních sítích něco, čeho jste zpětně litovaly? Případně jste příspěvek vymazaly?

E: Ano. Měla jsem nějaký nápad, který mi druhý den nepřipadal tak senzační a ani ta fotka nebyla nic moc, tak jsem to prostě smazala, je to galerie obrázků a může se měnit. Nemám s tím problém ani na Terapii sdílením, ani u sebe.

J: Ne. Myslím, že ne.

Jak sociální sítě, a digitální doba obecně, změnila podle vás způsob randění?

E: O tomhle všem si povídáme s Honzou Vojtkem, na přednáškách Terapie sdílením LIVE, které teď budeme asi dělat spíš online a v audio seriálu, který vyjde v prosinci, na Audionautu. Fyzično zatím ještě nic nenahradilo, pořád se musíme vidět a cítit, abychom se mohli zamilovat, což je v dnešní době ještě komplikovanější, ale plánuju natočit “model”, jak se seznamovat a randit, i když je pandemie.

J: Člověk se tak nějak cítí v bezpečí, schovaný za displejem a je možná i více odvážný. Tedy pokud zůstává schovaný. Možná pozve i víc holek či kluků na rande. Při randění tváři tvář se to myslím zas tolik nezměnilo. To se pak člověk stydí a je nejistý.