Do života je potřeba připravit dítě tak, aby se naučilo být soběstačné, samostatné, nezávislé a chápalo pojmy „příčina a následek“. Každé však vyžaduje individuální přístup ve výchově a rozhodně neplatí, že by jedno pravidlo fungovalo na všechny. Pokud máte zrovna vy malé zlobidlo a zoufáte si, jak takové chování zvládnout, vyzkoušejte následující doporučení terapeutky Petry Jonášové, aby časem doma zavládla harmonie a klid.
Klid a respekt
K dítěti hovořte v klidu a respektujícím způsobem.Trvejte ale na tom, co jste řekli, neslevujte. Dítě potřebuje vnímat, že si sami sebe vážíte. Musí z vás cítit vnitřní sílu a že víte, co chcete. Nikoliv agresi. Pokud dítě překračuje vaše hranice, doporučuji zapracovat na své sebedůvěře a nedovolit mu je přesáhnout.
Vymezte pravidla hry
Nastavte jasné meze a limity. Dítě potřebuje vědět, jaké chování je přijatelné, a které není. Stanovení a dodržování hranic je důležité proto, aby se dítě cítilo bezpečně. Buďte důslední a v případě porušení pravidel adekvátně reagujte.
Děti potřebují cítit respekt ze svého rodiče. Pozor, hodně lidí si ale plete respekt s agresivním chování. Jestliže se rodič chová agresivně a dítě se ho bojí, dojde časem k tomu, že dítě agresivního rodiče respektovat nebude a ztratí k němu úctu.
Táhněte za jeden provaz
Doporučuji, abyste jako rodiče byli ve výchově jednotní. Dítě by mělo cítit, že rodiče spolu drží. Jakmile se názory odlišují, jeden něco povolí a druhý zakáže, děti mohou vycítit slabinu a začít toho zneužívat. To zároveň přispívá k rozvrácení vztahů v rodině. Také se osvědčuje, když aktivity děláte společně jako rodina, aby se dítko naučilo kolektivní spolupráci a úctě vůči druhým.
Důležité je mluvit s dítětem o jeho chování a dávat mu prostor vyjádřit své pocity a potřeby. Komunikace je klíčem k porozumění a vzájemnému respektu. Soustřeďte se na pozitivní posilování, je to účinná metoda k motivaci a změně chování. Dítě chvalte za správné počínání a odměňujte ho za úspěchy.
Na negativní chování reagujte adekvátně
Zachovejteklid a nepřistupujte na konflikty. Dejte dítěti prostor se vyvztekat, ale nereagujte, neutěšujte ho, neslibujte dárky. Je potřeba, aby pochopilo, že vztekem nic nezíská. Pokud po něčem touží, tak pro to musí něco udělat. Musí se naučit chápat příčinu a následek. To znamená, že když vzteky něco rozbije nebo si bude záchvaty křiku cokoli vynucovat, nebude moct koukat na pohádku, nebo dělat jinou činnost, kterou má rádo. Jestli bude mít záchvaty vzteku, když máte jít ven a říkat, že si boty prostě neobuje, vezměte obuv do ruky, a pokud je to bezpečné, nechte ho jít venku chvíli bosé, aby pochopilo důsledek svého počínání.
Bude-li dítě vyžadovat, že teď hned mu máte přinést nějaký předmět, řekněte například: „Teď tady něco dělám, můžeš mi pomoct, abych to měla rychleji hotové, a pak ti ráda donesu, co potřebuješ.“ Nedoporučuji hned na povel poslechnout. Došlo by k tomu, že bude časem přitvrzovat a spoléhat na to, že mu budete pokaždé po ruce, když vám dá povel. Jestliže vyžaduje například teď hned pití, učte ho, aby si ho zkoušelo nalít samo. Postupně ho veďte k samostatnosti.
Nenechte se sebou manipulovat
Některé děti se naučí s rodiči manipulovat, když zjistí, že rodiče jim bezmezně důvěřují. Pokud vycítíte, že se něco takového děje, ihned jej konfrontujte a ukažte, že tudy cesta nevede. Jakmile přijde na to, že vám může lhát, posílí se vzorec chování a bude vědět, že příště to projde znova. Je potřeba mu ukázat, že jste vnitřně silní a nejste naivní.
Pokud se cítíte přetížení nebo nevíte, jak s nezvladatelným dítětem správně zacházet, nebojte se hledat pomoc. Pedagogická psychologie, sociální pracovníci, psychoterapeuti nebo rodinní poradci mohou poskytnout užitečné rady a podporu.
Doporučujeme
reklama
Pomáhejte zvládat emoce
Všechny děti jsou jedinečné a vyžadují odlišný přístup. Na každé totiž platí jiný způsob výchovy. Důležité je mít trpělivost, porozumění a lásku k dítěti, které se snažíme vychovávat. S podporou a správnými metodami můžeme pomoci nezvladatelnému dítěti najít svou cestu k lepšímu chování a harmonickému vztahu s rodinou a okolím. V každém případě je dobré pamatovat, že chování dětí je způsob, jak vyjádřit své pocity a potřeby. S empatií, porozuměním a důsledností mu pomůžeme zvládnout emoce a naučíme ho lepším způsobům, jak se vyjádřit a komunikovat.
Věřím, že v každém člověku dříme vlastní životní síla a potenciál. Mou náplní práce je pomoct vám najít tento potenciál a naučit se ho využívat – žít ze svého pramene. Můj terapeutický přístup je daseinsanalytický. Ke každému klientovi přistupuji individuálně a vyhledávám způsoby, které mu budou vyhovovat. Cílem terapie není změnit sám sebe, ale najít sám sebe, objevit své potenciály, možnosti a svou vnitřní sílu.
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?
