Zpěvačka Zea exkluzivně pro Marianne.cz: Proč musela přehodnotit vztah k módě a bez jakého krému se neobejde

Alžběta Ferencová alias Zea pochází ze slovenského Prešova a kromě zpěvu a skládání písniček se věnuje také herectví. Proslavila se díky úspěšnému seriálu Iveta, zahrála si v komediálním krimi seriálu Policie Hvar nebo v loňském snímku Pod parou. Aktuálně hostuje v Národním divadle a rovněž je členkou projektu Human Zoo, show režiséra Viktora Tauše a hudebního skladatele Romana Holého. Jejím dlouholetým partnerem je Paulie Garand, se kterým natočili několik songů.

Kam směřuje v kariéře, jak se snaží učit odpočívat a co nikdy nechybí v její kabelce?

Vaše nové album začíná písní Tenerife Sea, kde zpíváte, že vás nic neuzdravuje tak jako moře. To ale není vždy po ruce. Co je vaším rituálem, který vás vrátí do pohody i tady v Česku?

Tak si pustím Tenerife Sea…. Čím jsem ale starší, tím víc mě do pohody dostává – zní to jako klišé – příroda. Já jsem tedy městský typ, miluju město, ale zároveň toužím i po nějakém úniku. Miluju se procházet v Praze po Stromovce, nebo třeba odjedu někam sever do Liberce. Jezdíme s přítelem na kole, když to jde, a to mi úplně vypne hlavu. A nejen v přírodě, baví mě z kola poznávat i města, třeba Berlín.

I v Praze si občas troufnete na kolo?

To vůbec. Tady je to o život!

Proč zrovna Tenerife? Co vás tam táhne?

Ukázal mi ho přítel a stalo se z něj naše útočiště – jezdíme tam už čtvrtý rok, vždy na začátku roku. Leden je pro nás měsíc, kdy úplně vypneme. Miluju tu klidnější část ostrova, kde je moře divočejší, je tam větrno. Jsou tam pustá místa, kde se cítím opravdu jako v jiném světě. Takže proto mě to tam táhne – je to naše tradice a vím, že tam najdu klid.

Vaše hudba je dost odlišná od mainstreamu. Co ji podle vás nejlépe vystihuje?

Podle mě pravdivost, to je asi to hlavní slovo. A pokud se bavíme technicky, tak od klasického popu se liší tím, že trvám na tom, aby všechny nástroje, které to dovolují, byly nahrané naživo. Miluju práci s živými nástroji, hudba pak vzniká úplně od první noty. Inspiruje mě soul, gospel, ale mám ráda i folk, myslím, že to je na albu slyšet. V rámci Česka a Slovenska nás není moc, kdo by dělal podobně „nezařaditelný“ styl hudby.

Když se podíváte na svůj život očima třináctiletého já, je to splněný sen?

Myslím, že ano. Dosáhla jsem skoro všeho, o čem jsem snila, a dokonce i toho, o čem se mi ani nezdálo. Zvládla jsem víc, než jsem si dokázala vůbec představit. Ale moje čtyřiatřicetileté já chce víc. 

Co je to „víc“?

Práce mě tak baví, že když mám chvíli volna, mám pocit, že se ztrácím, zároveň po volnu toužím. Ale chtěla bych dosáhnout dalších met – filmových, hudebních. Ráda bych, aby se moje hudba dostala víc na evropský trh.

Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?

Zní to jako naučená fráze, ale že jsem se z toho nezbláznila. Tenhle svět je strašně rychlý, tlačí vás algoritmy a často vás to nutí dělat věci, které dělat nechcete. Takže pro mě je úspěch, že jsem se s tímhle albem vrátila k sobě a udělala ho podle svých představ, i když jsem věděla, že to asi nebude virální.

U vás na Instagramu jsem viděla, že jste zkusila štěstí a sama oslovila jednoho britského producenta, on se ozval a klaplo to!

Ano, takže třetí album je v procesu. Nedávno jsem se vrátila z Londýna a máme sedm věcí na další projekt.

Vždycky jste měla takový přístup, že zkusíte štěstí a uvidíte?

Právě že nikdy! Myslím, že mi hodně příležitostí uteklo, protože jsme vychováváni k určité skromnosti, až pocitu malosti. Jsem pokorná přirozeně, ale někdy jsem to možná přeháněla. Sama jsem se držela zpátky i tam, kde jsem se měla ozvat. Teď se to snažím dělat jinak, a to pod tlakem toho, že nejsem nejmladší, takže je vlastně jedno, jestli to vyjde, nebo ne. (smích) Přála bych si, abych to začala dělat dřív. Někdy je to opravdu jen o tom se lidem připomenout, takže teď se tím velmi opatrně řídím.

Mohlo by se vám líbit

Moderátorka Českého lva Bianca Cristovao: Američanům z legrace říkám, že Česko je krásná, rasistická země

Název vašeho alba odkazuje k tomu, jestli umíme odpočívat. Umíte to vy? U kreativní práce je to občas oříšek.

Neumím. A musím se to naučit, mám pocit, že moje tělo už o to křičí. Aktuálně se v životě proto vydávám na cestu zpomalení.

Na vašich sociálních sítích jste zmiňovala před časem zdravotní problémy – vnímala jste je jako pomyslnou „stopku“ od těla?

Na to právě narážím. Zastavilo mě to úplně a trvá to skoro rok a půl. Velmi mě to omezilo v pohybu, zpívání, bolela mě i chůze a bylo to psychicky velmi náročné. Aktuálně se už snažím lehce cvičit. Právě proto si myslím, že místo toho, abych vydávala třetí album, bych měla odjet na půl roku do lázní. U mě to nastoupilo až strašidelně rychle, zastavilo mě to v natáčení, zpívání i tancování a uvědomila jsem si, že když nemáte zdraví, nemáte nic..

Myslíte, že se vám to stalo kvůli přepracování?

To je jedna z věcí. Jde o autoimunitní onemocnění a velkou roli v tom hraje stres, bohužel.

Mohlo by se vám líbit

Daniela Brzobohatá: Bála jsem se, že nenajdu spřízněnou duši a stane se ze mě zapšklá ženská. Pak jsem potkala Ondru

Jak důležitá je pro vás image a styling?

Záleží mi na tom hodně, ale nikdy to nebyl smysl života, to spíš to umění. Ale čím jsem starší, mám chuť víc experimentovat, třeba dát si ofinu. V tomto směru si ale vystačím s herectvím a hudbou, kde se můžu převtělovat do někoho jiného, to mě baví a záleží mi na tom. Vztah k módě jsem ale musela přehodnotit kvůli zdravotním problémům, třeba nemůžu nosit moc podpatky, a je to těžké na psychiku přiznávám. Vybouřím se proto v těch vizuálech.

Zmínila jste, že jste zrovna dorazila od kadeřníka – máte svoji rutinu na kudrliny?

Zrovna si v tašce nesu domů ze salonu vlasovou řadu od Sebastian Professional, která je na kudrliny nejlepší. Mám to štěstí, že mi vlasy Marty (kadeřník Martin Tyl, pozn. red.) tak dobře sestříhal, že stačí je umýt a namačkat.

Co dalšího z kosmetiky vám nechybí nikdy v kabelce?

Krém od La Poche-Posay Cicaplast, který si dávám na tváře, ruce a vlastním z té řady i balzám na rty. Také s sebou pořád nosím malý tuhý parfém Diptique a concealer Touche Éclat od Yves Saint Laurent, na tom jsem závislá! A teď mě hodně baví korejská kosmetika.

• Foto: Víceúčelový balzám Cicaplast B5+, La Roche Posay, 389 Kč (100 ml), prodává Notino. Concealer Touche Éclat od Yves Saint Laurent, 1 250 Kč, prodává Sephora. Tuhý parfém Diptyque, 1 500 Kč, prodává Ingredients Store. Šampon pro zvýraznění a definici vlnitých a kudrnatých vlasů Sebastian Professional, 690 Kč (200 ml), prodává mojewella.cz

Takže dodržujete skincare o deseti krocích?

To ne, potvrdilo se mi to i s jinou kosmetikou, že čím víc si toho na pleť dám, tím víc je opuchlá. Dodržuju z korejské kosmetiky jen čtyři kroky: double cleansing, toner a krém. Na závěr si dávám právě Cicaplast krém, který je podle mě na večerní hydrataci nejlepší.

Co se týče parfémů, používáte pouze tuhé?

Mám jich vícero, dlouho jsem teď používala Libre od Yves Saint Laurent, spousta lidí už mi i říkala, že podle něj poznalo, že jsem byla v místnosti. Ráda vůně také mixuju, mám na to podle mě nos.

Kdy jste nejšťastnější?

Často ani neuvědomuju, protože mám pocit, že doba mě pohání pořád kupředu, abych byla lepší. Ale nejvíc asi když tancuju nebo poslouchám hudbu. Stačí mi si pustit song na tři minuty v koupelně. A pak když sleduju seriál Outlander. 

Zdroj: Autorský text