Jak to vypadá, když máte doma zapáleného fotbalového fandu a právě běží mistrovství světa? Pro některé muže je šampionát téměř posvátnou událostí. Podřizuje se mu chod rodiny, dovolené, společenské akce. Co na to jejich partnerky? Některé berou situaci s nadhledem, jiné, mírně řečeno, trpí...
Iveta (44): Půlnoční souboj
Letošní MS ve fotbale jsme u nás doma zahájili půlnoční hádkou. Náhodou jsem zjistila, že patnáctiletý syn šel v jedenáct spát, aby si po půlnoci tajně pustil notebook s jasným cílem – dívat se na jeden zápas a pak navázat od tří druhým. Co na tom, že musel druhý den do školy. Zatrhla jsem mu to a dozvěděla se, že mu mařím velký fotbalový svátek. Když jsem zjistila, že tahle jízda bude trvat až do 19. července, orosilo mě. A oprávněně. „Noční kulatou párty“ jsem mu totiž nedovolila během června ještě párkrát, takže titul Matka roku letos fakt nečekám. I kvůli tomu, že jsem nepochopila, proč sleduje výkon Kapverd, Japonska, Kanady... Zemí, o jejichž fotbalistech do té doby neměl ponětí.„A komu fandíš?“ zeptala jsem se ho před pár dny. „Nikomu,“ odvětil s klidem a očima přilepenýma k obrazovce. Chvilku jsem měla chuť skandovat s žádostí o založení protifotbalových odborů, ale pak si radši dala sluchátka do uší, abych se zase nelekla, až jeden z týmů dá gól.
Doma jsme museli naplánovat dovolenou podle rozpisu zápasů. Při výběru hotelu nehrála roli vzdálenost k pláži, ale velikost televize v lobby. Manžel totiž rád fandí kolektivně. Večery jsme tedy netrávili jako obvykle na promenádě, ale u přenosů. Nejdřív mě to štvalo, a to dost, ale pak jsem to přijala, nechala se strhnout a fandila s ostatními. Kdy jindy tohle zase na dovolené zažiju? (Doufám, že nikdy!)
Lenka (44): Synové v zajetí MS
Můj muž takový fanoušek není, ale synové jsou hotoví blázni. Nařizují budíky, sledují sestřihy, odmítají jezdit na výlety, nechtěli ani na tábor, kam jinak s chutí jezdí. Dost se těším, až to všechno skončí.
Jana (47): Táta se synem
Manžel sleduje zápasy se synem. Nikdy na fotbal moc nebyl, ale baví ho, že koukají spolu. Nechal si pořádně dovysvětlit pravidla a kolikrát se nechá strhnout tím, jak fandí syn. Ale že by kvůli zápasům vstávali, to ne. Možná, kdyby hráli naši.
Nejvíc mě vytáčí, že během mistrovství přestane existovat společná večeře. Jí se na gauči a v úplně jiných časech, než jsme zvyklí. Manžel navíc vypne a nevnímá nic jiného než přenos. Kolikrát mě v půlce věty zastaví slovy: „Počkej, teď jse kope roh!“ a podobně. Když jsem mu připomněla, že máme výročí, odpověděl:„Jasně, oslavíme to po finále.“ To mě málem omyli.
Martina (29): Budíček!
Manžel neváhá, nastavuje budík na třetí ráno, klimbá u televize a občas se vzchopí a zakřičí: „Góól,“ ale jaksi zapomene, že my ostatní spíme – nebo bychom rádi spali… Je to děs.
Jana (47): Vymazlená výzdoba
U nás fandí celá rodina. Mistrovství je tmelící prvek. Nepodceníme nic. Nakoupíme vlajky, pozveme kamarády, otevřeme chipsy, pivo… A neustále komentujeme vývoj zápasu. Každý jsme trenér a každý samozřejmě víme, jak by se dala situace uhrát lépe.
Mám velmi ochotného a nápomocného muže, ale s tím je po dobu mistrovství konec. Respektive pomůže mi, ale jen v dobách mimo zápasy. Naučila jsem se to tolerovat, takže se vyhýbáme zbytečným konfliktům.
Hanka (43)
Mám dva syny, dohromady tedy „tři chlapy v chalupě“. A jen jednu televizi. Umíte si asi představit, kdo má v těchto dnech navrch, co se výběru televizního programu týče. Mám rozkoukaný seriál, na ten si ale teď můžu nechat zajít chuť. Pokud u nás neběží fotbal v přímém přenosu, sledují záznamy nočních zápasů nebo si opakovaně přehrávají nejkrásnější fotbalové momenty. Jednu noc jsem nemohla spát, a tak jsem si řekla, že si konečně zase jednou pustím to, co chci já. Vstanu, jdu do obýváku, a co myslíte? Byli tam! Všichni tři...
Eva (35): Propašovaný notebook
Měli jsme rozlučku s předškoláky a tatínkové ve whatsappové skupině řešili, kdo vezme notebook, aby mohli koukat na jeden ze zápasů. Maminky je samozřejmě v jejich nápadu nepodpořily a žádaly muže, aby si při tak slavnostním okamžiku sledování odpustili. Souhlasili. Ale nakonec přece jen jeden notebook přinesl, zápas zapnul a ostatní muži se kolem něj slétli jak vosy. Místo tanečků dětí koukali na zápas, což bylo krajně nevhodné a děti byly zklamané.
Zdroj: autorský text
Marianne Talk s Beatou Rajskou: Co nám v oblékání nejvíc ubližuje a jak to zachránit
