Když si ženy nepřejí úspěch. Proč vás místo pochvaly čekají pomluvy a co na to říká expertka na vztahy

Nepřejícnost, závist, možná trochu rivality. Ženy dokážou být hodně velké rivalky. Když se jedna ve svém životě posune, ať už zhubne, změní práci nebo začne působit sebevědoměji, nevědomky tím nastavuje zrcadlo ostatním. A ne každé je ten pohled příjemný.

Místo radosti nepříjemné ticho

Mnoho žen zažívá zvláštní paradox. Zatímco cizí lidé jejich proměnu oceňují a chválí, v blízkém okolí to tak být nemusí. Jak říká čtyřicetiletá Zuzana, hlavně rodina má tendenci její snahu o hubnutí zlehčovat. „Překvapuje mě, kolik lidí má sklon mi do toho mluvit. Dokonce jsem slyšela na různých oslavách při odolávání různým laskominám věty typu: Ale dej si to, když tak poběžíš domů za autem. To už si nikdy nedáš dort? A podobně," říká Zuzana. Tyhle poznámky působí na první pohled jako obyčejná závist. „Ve skutečnosti je za tím ale mnohem víc, často kombinace nejistoty, srovnávání a nevyřčeného tlaku, jak byste měla vypadat nebo žít,“ vysvětluje vztahová expertka a koučka Jana Řehulková.

Obranné mechanismy místo podpory

Když se v nás podobný pocit objeví, psychika se přirozeně snaží ulevit napětí. A právě tady vznikají reakce, které můžou navenek působit nepřejícně. Jana Řehulková vzpomíná na klientku, která jí vyprávěla, že když její kamarádka zhubla 12 kilogramů, měla radost, ale zároveň se vedle ní začala cítit hrozně. Jako by selhávala. „Úspěch druhé ženy totiž může aktivovat vlastní pocit nedostatečnosti,“ říká koučka.

A co se obvykle honí v hlavě té, co pomlouvá? „Nejde o to, že by si vědoma řekla: Nepřeju jí to. Spíše se spustí automatické obranné mechanismy,“ dodává odbornice. Patří mezi ně právě zlehčování (ona to má určitě jednodušší), zpochybňování (stejně to nevydrží) nebo pomlouvání (uleví si tím a sníží vlastní napětí). Psychika si tím chrání vlastní sebeobraz. „Je totiž snazší shodit úspěch druhého než si přiznat, že sama nejsem spokojená,“ říká Jana Řehulková.

Proč je právě vzhled citlivé téma

Zajímavé je, že podobné reakce se objevují mnohem častěji u změn spojených s tělem než například u pracovních úspěchů. Důvod je jednoduchý. Vzhled a tělo nejsou jen estetická záležitost. Nesou v sobě témata jako sebevědomí, přijetí i pocit vlastní hodnoty. „Když někdo v tomhle uspěje, dotýká se to ostatních mnohem víc než třeba pracovní úspěch,“ říká Jana Řehulková. Ve skutečnosti je celkem přirozené, že nejvíc se srovnáváme s lidmi, kteří jsou nám podobní, jak ostatně říkají i studie. A tak nás proměna kamarádky nebo kolegyně zasáhne víc než úspěch někoho, kdo je pro nás vlastně z jiného světa.

Kamarádky versus cizí ženy

S cizími ženami si udržujeme přirozený odstup. Jejich život je jiný, jejich realita vzdálená. Jenže u kamarádek to tak nefunguje. Sdílíme společné prostředí, životní styl i životní fáze. A když se jedna z nás posune, nevyhnutelně se objeví otázka, která může být nepříjemná. Proč ne já? Blízkost dělá z úspěchu druhé ženy něco osobnějšího. Nejde jen o obdiv a inspiraci, ale taky o konfrontaci s vlastními možnostmi a limity.

„Zásadní roli v tom hraje sebevědomí. Čím nižší vnitřní spokojenost, tím větší potřeba srovnávat se a tím menší schopnost upřímně přát druhým. Žena, která je sama se sebou relativně v pohodě, se inspiruje, je přející, necítí ohrožení. Žena, která spokojená není, srovnává, zpochybňuje a reaguje obranně,“ vysvětluje Jana Řehulková.

Jak na nepřejícnost reagovat

Pokud se s podobnými reakcemi setkáváte, je důležité připomenout si jednu zásadní věc. Není to o vás. I když to může být nepříjemné, nepřejícnost druhých nic nevypovídá o hodnotě vašeho úspěchu. Zdravější je zachovat klid, nenechat se vtáhnout do obhajování a držet si své hranice. „Nemusíte sdílet úspěchy s každým. Reagujte klidně a sebejistě, třeba řekněte: Mně to teď funguje a jsem za to ráda,“ doporučuje koučka.

Někdy stojí taky za to zamyslet se nad tím, které vztahy jsou skutečně podpůrné, a které vás spíš stahují dolů. A možná největší změna začíná u každé z nás. „Vědomě chvalte, i když vás to trochu píchne. Přiznejte si vlastní nejistoty a uvědomte si, že úspěch druhé ženy vám nic nebere. Někdy stačí málo. Místo věty: stejně zase přibere řekněte nebo si aspoň pomyslete: To je skvělý. Třeba jednou i já,“ radí Jana Řehulková.