Nebojte se trávit čas o samotě

Diář nám praská ve švech a představa volného nedělního odpoledne v nás vyvolává záchvaty FOMO. Žijeme v době, kdy časová vytíženost, neustálá společnost, a především plný diář značí, že prožíváme kvalitní a naplněné dny. Jenže, co když jde jenom o iluzi? Co když tímto životním stylem přicházíme o to nejdůležitější, co máme. O sebe samotné?

Když se řekne samota, většině z nás vstávají vlasy hrůzou. Přestavíme si totiž opuštěnou bytost, která neviditelně žije na okraji společnosti. Koneckonců i Bridget Jones se bála, že „umře o samotě a najdou ji až několik týdnů po smrti, ohlodanou od vlčáků.“ Samota jednoduše nevzbuzuje pozitivní konotace, a tak o ní nechceme přemýšlet, natož ji prožívat. Jenže i v případě samoty platí, že žít samotářsky není to samé, jako když si párkrát do měsíce naordinujte čas jenom sami se sebou. Pokud to se samotou nebudete přehánět, můžete se naopak dočkat zajímavých okamžiků, během kterých nahlédnete do svého nitra, pochopíte své myšlenky a budete více sami (se) sebou.

Samota pro odvážné

Vraťme se k původní otázce: Kdy naposledy jste strávili čas o samotě? I když se zdá, že odpověď je jednoduchá, nenechte se mýlit. Jenom málokdo tráví v pravidelných intervalech čas sám se sebou. My ostatní se samoty natolik bojíme, že proti ní zbrojíme chytrým mobilním telefonem, sociálními sítěmi, Netflixem, podcasty nebo knihou. Jakmile jsme totiž chvilku sami, přichází na scénu naše myšlenky, které někdy bolí, jindy jsou nesnesitelné nebo nesnesitelně pravdivé. A ruku na srdce, trávit čas se svými myšlenkami, je opravdu odvážné rozhodnutí.

Pokud se ale myšlenek nezaleknete, dost možná vás také čeká pozitivní překvapení. Vaše hlava dokáže kypět nápady i kreativitou. Navíc lépe pochopíte své jednání, emoce a třeba i přijdete na kloub tomu, proč vás rozčílili kolegové v práci nebo partner. Jednoduše řečeno, trávit čas o samotě, je to nejcennější, co sami sobě můžete nadělit. A to nejen k letošním Vánocům. O důležitosti samoty píše také Francesca Specter, autorka knihy Alonement. „Zanedbávat čas o samotě je podobné, jako když do receptu na koláč zapomenete přidat nezbytný kypřící prášek. Všichni totiž potřebujeme trošku osamělosti, a to proto, abychom byli autentičtější a nejlepší verzí sami sebe,“ vysvětluje Specter.

Začátečnická samota

Pokud vás představa odpoledne, ve kterém budou hrát hlavní roli pouze vaše myšlenky, upřímně děsí, pak pro vás máme dobrou zprávu! Začněte trávit čas sami se sebou zlehka! V prvním kroku můžete vyrazit například sami do restaurace, kde si objednáte nedělní oběd. Tímto krokem si pomalu ale jistě oťukáte, že samota není nepřítel. Následně můžete jít na krátkou procházku lesem, během které vypnete mobil a budete si vychutnávat pouze přírodu a vaši samotu. Jakmile si přivyknete na přítomnost myšlenek, můžete začít se samotou experimentovat. Ne nadarmo si mnoho lidí nemůže vynachválit poutní cesty, během kterých tráví většinu dne v osamocení.

Všichni víme, že všeho moc škodí. A tak z tohoto textu rozhodně neplyne, abyste přerušili veškeré kontakty s přáteli a rodinou, a následně žili poustevnickým životem. Pouze jde o to, abyste si čas od času dopřáli byť jen půl den pro sebe, pro své myšlenky, pro své emoce. Zpomalili, zklidnili se a věnovali pozornost všemu, co se vám honí hlavou. Třeba vás samotné překvapí, co všechno váš mozek dokáže vyprodukovat.