Máme nejlepší kamarády, partnery, rodiny i terapeuty. Přesto ve chvíli, kdy je nám úzko, často otevřeme chatovací okno a začneme psát stroji. Je levnější, dostupnější a hlavně nás nikdy nepřeruší větou „a co jste tím vlastně myslel/a?“. Umělá inteligence se pomalu stává novodobou vrbou. Jenže právě v tom je její největší kouzlo a možná i problém.
Je půl jedenácté večer. Člověk má za sebou nepovedený den, hádku s partnerem, tři hodiny přemýšlení nad tím, proč mu šéf napsal jen „OK.“ s tečkou a jednu velmi nešťastnou sklenku vína. Kamarád už spí. Terapeut má volno až za tři týdny. A tak přichází na řadu ChatGPT. Ještě před pár lety bychom zavolali kamarádce, psali si deník nebo zoufale googlili příznaky vyhoření nebo panické ataky. Dnes máme ještě jednu možnost. Někoho, kdo je vzhůru pořád, odpoví během pár sekund a nikdy nám neřekne, že už jsme mu ten příběh vykládali potřetí.
Na AI je něco odzbrojujícím způsobem pohodlného. Nemusíte se objednávat. Nemusíte sedět v čekárně vedle člověka, který vypadá, že má život vyřešený. Nemusíte ani vysvětlovat, proč se vám chce brečet kvůli zprávě, která objektivně obsahuje jen dvě slova. Stačí napsat. Dostupnost je jedním z hlavních důvodů, proč se z chatbotů stávají společníci pro osobní a emoční témata. Lidé se jich ptají, jestli je jejich reakce po rozchodu normální, jak říct partnerovi něco nepříjemného, co vlastně cítí, jak zvládnout úzkost nebo jak si připravit otázky na první terapii.
A co je ještě na AI dobré? Absence sociálního hodnocení. „Lidé si často myslí, že hledají odpověď. Ve skutečnosti ale potřebují především bezpečný prostor, kde si mohou své myšlenky uspořádat. Už samotné pojmenování emocí bývá obrovská úleva. A právě v tom může být AI překvapivě užitečným pomocníkem,“ říká psychoterapeutka Eva Nováková z terapeutické platformy Mendora.
Proč dobrá odpověď neznamená dobrou terapii
Problém začíná ve chvíli, kdy má chatbot vždycky pravdu. Tedy hlavně ve chvíli, kdy ji máme my. Tady se idyla trochu komplikuje. Dobrá terapeutická odpověď totiž nemusí být ta nejpříjemnější. Terapeut není placený za to, aby nám pokaždé potvrdil, že náš ex je narcista, šéf psychopat a rodiče hlavní příčina všech našich problémů. Někdy je jeho práce přesně opačná. Jemně nás přivést k otázce, zda jsme náhodou nebyli součástí problému také my. Výzkumníci ze Stanford University upozornili na to, že lidé mají tendenci přeceňovat schopnosti terapeutických chatbotů.
Chatbot má tendenci být vstřícný, potvrzující a poskytovat psychoedukaci. Může ale klást méně doplňujících otázek a méně zkoumat širší souvislosti. U složitějších psychických nebo vztahových problémů tak může člověka spíš utvrdit v jeho původním výkladu situace, než aby ho vedl k jeho přehodnocení. „Psychoterapie není o tom, že člověk dostane správnou radu. To by bylo příliš jednoduché. Změna vzniká ve vztahu. Terapeut zachycuje i to, co klient vůbec nevysloví – tón hlasu, dlouhé ticho, nejistotu nebo rozpor mezi slovy a emocemi. Právě tam se často odehrává to nejdůležitější,“ vysvětluje Eva Nováková.
Otázka možná nezní, jestli ChatGPT jednou nahradí terapeuty. Jde spíše o to, jak se naučíme využívat obojí. Stejně jako chytré hodinky nenahradily lékaře, ale pomohly lidem více přemýšlet o vlastním zdraví, může AI představovat první krok i v péči o psychiku. Pomůže zastavit se, uspořádat myšlenky nebo dodat odvahu udělat další krok. „Nemyslím si, že budoucnost bude o soupeření člověka a umělé inteligence. Vidím ji spíš jako spolupráci. AI může být skvělým pomocníkem mezi jednotlivými sezeními nebo ve chvíli, kdy člověk hledá první orientaci. To nejdůležitější ale stále vzniká mezi dvěma lidmi. Protože právě vztah je tím, co léčí,“ uzavírá Eva Nováková.
Doporučujeme
reklama
Kdy AI může stačit, a kdy už je čas na terapeuta
Dlouhodobá úzkost, deprese nebo beznaděj, trauma, závislosti, opakující se závažné vztahové problémy nebo stav, který výrazně omezuje běžný život, jsou důvodem vyhledat odbornou pomoc. Totéž platí pro sebepoškozování nebo myšlenky na něj. A v akutní psychické krizi rozhodně není vhodné spoléhat na chatbot jako na náhradu odborné péče. Na druhou stranu může AI dobře pomoci s uspořádáním myšlenek, přípravou na obtížný rozhovor, psychoedukací, formulací emocí i přípravou na první terapii. AI nemusíme brát jako soupeře psychoterapie, ale spíš jako takovou předsíň. Jako místo, kde si sundáme kabát, nadechneme se a konečně zjistíme, co vlastně chceme říct.
