Veřejná doprava už dávno není jen místo, kde bezmyšlenkovitě scrollujeme sociální sítě. Pro mnohé je to taky pojízdná kancelář, bankovní přepážka i vztahová poradna v jednom. Mobil zkrátka vytahujeme kdykoliv a kdekoliv – a řešíme v něm věci, které bychom dřív vyřizovali v klidu domova. Je to ale bezpečné?
Ranní nebo odpolední špička. Jednou rukou se držíte tyče, druhou svíráte mobil. Mezi Florencí a Pavlákem stihnete nejen zkontrolovat účet, ale taky odpovídat na zprávy a potvrdit důležité platby. A pak jedním okem vidíte, že vám někdo zírá do mobilu. Co všechno na mobilech řešíme a může to být riziko?
Bankovnictví mezi dvěma stanicemi
Internetové bankovnictví v metru? Žádná výjimka. Podle aktuálního výzkumu Samsung, pro kterou sběr dat uskutečnila agentura Ipsos, spousta mladých lidí ve věku 18 až 35 let bere veřejnou dopravu jako prostor, kde řeší nejen to, co se právě děje v rodině Backhamových, ale taky jako místo, kde vyřizuje například bankovní záležitosti. Téměř 43 procent lidí v tomhle věku se aspoň občas přihlásí do internetového bankovnictví na veřejnosti a více než 45 procent kontroluje zůstatek na účtu. Čtvrtina dokonce přiznává, že na veřejnosti zadává platby. Kdo riskuje víc? Muži. Soukromé zprávy jsou pak téměř samozřejmost – 76 procent je píše i v metru a téměř třetina zadává hesla nebo přihlašovací údaje.
Pocit, že se nedíváte jen vy
Znáte to? Cítíte pohled, nenápadně pootočíte displej a přisunute si ho blíž k tělu. Nebo rovnou zamknete obrazovku, jako byste právě četli státní tajemství. Pocit, že vám někdo „kouká přes rameno“, není vzácný. Mnoho lidí ho už zažilo – a většině to není příjemné. Nejde jen o cizí lidi v kabátu vedle vás, někdy nám vadí i pohled rodiče, nebo partnera, a často mnohem víc než neznámého spolucestujícího.
Tomuto nenápadnému šmírování se říká „shoulder surfing“. V praxi to znamená, že někdo prostě sleduje, co na displeji děláte. A není to žádný hacker v kapuci. Stačí zvědavé oči a dobrý úhel. Může to být nejen v metru, tramvaji, ale klidně i v kavárně nebo kdekoliv jinde. To, že nám to vadí, potvrzuje i průzkum Samsungu – a to až 88 procentům lidí. Tenhle pocit zažívají častěji ti nejmladší, lidé do 23 let. Právě oni jsou nejcitlivější na to, kdo jim do telefonu kouká.
Zajímavé je, jak rychle jsme si zvykli sami sebe korigovat. Některé věci v tramvaji raději ani neotevřeme. Citlivé konverzace si necháme na doma. Bankovní aplikaci odložíme na později. Ne proto, že bychom nemohli, ale protože nechceme. Soukromí se totiž přesunulo z místnosti na displej. Dřív jsme zavírali dveře. Dnes nakláníme telefon. Až 85 procent mladých lidí přiznává, že aspoň občas kvůli zvídavému okolí určitý obsah v telefonu vůbec neotevře. „Nejčastější překážkou je ochrana soukromí, kterou zmiňuje více než 80 % respondentů. Následují obavy o bezpečnost hesel a bankovnictví (63 %) a u nejmladších respondentů do 23 let hraje výraznou roli také stud nebo pocit trapnosti,“ říká Veronika Schieblová ze společnosti Samsung, která si výzkum zadala.
Reálná rizika, nebo přehnaná opatrnost?
Možná si říkáte, že jde jen o drobný pocit nepohodlí. Jenže kombinace přeplněného prostoru, odemčeného telefonu a otevřené bankovní aplikace je přesně ten moment, na který někdo může čekat. Stačí zahlédnout část hesla, PIN nebo notifikaci s kódem. Bezpečnostní experti dlouhodobě upozorňují, že útoky na mobilní zařízení rostou. A technologické firmy typu Google zase potvrzují, že právě telefon je dnes hlavní bránou k našim financím i osobním datům.
Nemusíte samozřejmě hned přestat používat mobilní telefon a odklidit se do offline světa (i když i to má svá pozitiva). Není nutné ani nepoužívat bankovní aplikace v MHD. Někdy stačí drobnosti. Otočit se zády ke stěně místo do uličky. Ztlumit náhled notifikací. Používat biometriku místo jednoduchého PIN. Nebo si pořídit privacy sklo, které z displeje udělá téměř nedobytnou pevnost. Reagují i výrobci, pracující na funkcích, které umožní skrýt obsah konkrétních aplikací nebo omezit viditelnost vyskakovacích oken.
