Táta v rozpacích. Blízkost otců a dospívajících dcer je důležitější, než si možná myslíte

„Táta se o mě nezajímá.” „Občas mě prudí, ale jinak si mě vlastně moc nevšímá.” „Vůbec si se svým fotrem nerozumím. V podstatě se jenom pozdravíme a to je všechno.” „Ten člověk vůbec neví, co mě zajímá, co mě trápí, ani to, jakou poslouchám muziku.”

Podobné věty slýchávám jako terapeutka dospívajících dívek až podezřele často. Je to do určité míry přirozené: Dospívání je velmi náročnou životní fází, doprovázenou spoustou fyzických, hormonálních a emocionálních změn, které mohou být u dívek výraznější než u chlapců. Otcové mohou mít pocit, že výchova pubertálních dcer je výsostně „ženská záležitost”, a tak přenechávají péči o dcery jejich matkám. Přitom právě táta může svou dceru v turbulentním a chaotickém období provést způsobem, který posilní její sebedůvěru.

„Nespravila ses nějak?”

Dospívání dívek začíná kolem dvanácti let – u některých může nastoupit i dříve. Tátové by se měli v první řadě smířit s tím, že přechod do puberty může být pro jejich dcery velmi obtížný. Dívky se musí vypořádat se začátkem menstruace a změnami svého těla. Tuto fyzickou proměnu přitom často děvčata prožívají velmi úzkostně. Právě v tomto ohledu, tedy v lepším přijetí svého těla, mohou u dcer sehrát otcové klíčovou roli. A to třeba i tím, nebudou jejich tělo komentovat.

Zkuste se vyvarovat poznámek typu: „Ty ses nám nějak zakulatila!” nebo „Člověče, ty už máš větší prsa než máma.” Zapomeňte i na přehnané a poněkud laciné komplimenty: „No páni, ty jsi ale kočka! Kluci ze třídy musí slintat!” Výjimku snad může představovat dívčina otázka: „Co myslíš, sluší mi tahle mikina?” V tomto případě vám vaše dcera dala jasně najevo, že ji zajímá váš upřímný názor.

Říše nejistoty

Řecká rodinná terapeutka a psychiatrička Martina Britsa vysvětluje vzdalování otců a pubertálních dcer tím, že dospívání vnáší do jejich života obrovskou změnu. „Život v dětství je většinou bezpečný a konzistentní. Dospívání však přináší nepředvídatelnost a citové otřesy, které se mohou zdát být dramatické až děsivé. Zcela typické jsou nevysvětlitelné výkyvy nálad. Emoce lítají jako na houpačce. Dospívající dívky se často cítí odmítány. Kvůli svému měnícímu se tělu mohou zažívat stud, zároveň se vyrovnávají se zcela novými emocemi, včetně sexuálních impulzů. Tato emocionální bouře znamená, že dívky hledají způsoby, jak se s touto novou říší nejistoty vyrovnat,” popisuje odbornice, jejíž postřehy na toto téma přinesl server ihaveadaughter.com.

Jaká je tedy v tomto uragánu nálad role otců? Především by měli svou dceru ubezpečit, že emocionální bouře, která u ní probíhá, je zcela normální. To, že je vaše dcera v mnoha ohledech jiná než před rokem, v žádném případě neznamená, že je nějakým způsobem „horší” nebo méně hodná lásky a přijetí. Velkou chybou, kterou tatínkové často dělají, jsou výroky typu: „Co je to sakra s tebou? Vždyť ještě nedávno jsi byla taková pohodová a veselá holka.” „Když jsi byla dítě, bylo to s tebou o tolik jednodušší. Teď jsou s tebou jenom starosti.” Jinými slovy tak sdělují: „Teď, když jsi jiná a měníš se, už tě nemám tolik rád.” Není divu, že v takovém případě se puberťačka cítí nepochopena, nevyslyšena a opuštěna.

Papa Dont’ Preach

Dívky všech věkových kategorií potřebují otce (a samozřejmě i matku), který jim poskytne bezpodmínečnou lásku a přijetí. Pokud se jim lásky dostane, dívka se může na otce spoléhat jako na někoho, kdo je stabilní a na koho je vždy spoleh. Na toho, kdo během dospívání vytváří pevnou podpěru, díky které mohou lépe ustát nejrůznější výkyvy a zmatky. Dcery přitom nepotřebují dokonalé otce, kteří si vždycky vědí rady a kdykoliv vysypou z rukávů padesát moudrých rad. Dokonce ani není nutné, abyste dcerám vždy rozuměli. Stačí, když budete někde poblíž. Dávejte své dceři najevo, že je v pořádku cítit nejistotu, úzkost. Že může dělat chyby, a vy ji pořád budete milovat a respektovat.

Jak podpořit váš vztah?

1. Zkuste strávit alespoň pár hodin týdně spolu. Zajděte na koncert. Vyvenčete společně psa. Není nezbytně nutné, abyste vedli plnohodnotnou konverzaci. Stačí prostě, že budete spolu a bude vám spolu nenuceně dobře.

2. Povídejte si s dcerou o vašem vlastním dospívání. O tom, co všechno jste „vyváděli”, jaké jste měli průšvihy, v čem pro vás byla puberta těžká (včetně popisu konfliktů s rodiči). Vyprávějte jí o vašich láskách, žárlivosti nebo zlomeném srdci. O tom, co vám ulevilo ve vašem trápení.

3. Projevujte dceři svou lásku. Nebojte se ji obejmout nebo jí říct, že ji máte rádi.

4. Uvědomujte si, že vztah, který spolu máte, spoluutváří dívčino sebevědomí a obraz, jaký si vytvoří o svém současném a budoucím já.

Co nedělejte:

1. Snažte se nebýt příliš kritickým a autoritářským otcem, který rád káže o životě a poučuje.

2. V případě komplikovaného vztahu pracujte na nápravě a nesnažte se ze života své dcery prostě utéct a zmizet. Nepřenechávejte starost o dceru na manželce. Vztahy matek a dospívajících dcer mohou být plné konfliktů a intenzivních hádek, což pro vás může být příležitost, jak přiměřeně zasáhnout a zmírnit napětí, případně zabránit eskalaci hádky, aniž byste podkopali autoritu matky.

3. Nemluvte špatně o ženách a chovejte se k nim dobře a s respektem. („Tahle herečka střídá chlapy jak ponožky”, „Ženským jde jen o prachy”, případně „Fuj, ta zpěvačka je ale nechutně vyžraná.”) Pokud otcové projevují úctu (v podobě verbální a pochopitelně především formou chování) k ženám, dávají svým dcerám příklad toho, jaké chování by měly očekávat od svých budoucích partnerů.

4. Nebraňte dceři v její potřebě v nezávislosti.