5 otázek pro Saskii Burešovou: Miluji gentlemanství, s manželem si i po 50 letech máme co říct

Vy máte ráda gentlemanství, že?

Velmi. Můj muž doteď líbá ženám ruku a mně se to líbí. Je to staromilské, ale hezké. Dnes se muži bojí nabídnout vám rámě, pustit vás první do dveří, což je škoda. Gentlemanství je přece krásné. Muž tím projevuje ženě úctu. Když se tohle smázne, může se stát, že si v páru jeden druhého přestane vážit, a to je začátek konce. Proto je taky tolik rozvodů. Prvotní láska, chemie, vyprchá za dva tři roky, a pak je to o souznění duší, o přátelství, kamarádství. Vztah se tím povýší na další úroveň. Ale to dnes lidé nechtějí. Chtějí, aby s nimi lomcovaly emoce.

Mohlo by se vám líbit

Herečka a politička Magda Vašáryová: Na jevišti nemívám trému, ale zapomenutí textu mě vyděsilo

S manželem jste spolu 52 let, to je obdivuhodné.

V téhle branži určitě. A tím spíš, že spolu pracujeme. Máme takřka stejné přátele, velice podobný vkus i názory, známe většinu lidí z oboru, a tak si pořád máme co říct. S tímhle dvojice po odchodu do penze docela bojují, jak vím od kamarádů. Dokud oba pracují, jsou celý den pryč, večer se sejdou na večeři, pak zapnou televizi – a najednou mají být spolu 24 hodin denně. Jdou si na nervy. Znám i případy, kdy se raději vrátili do práce, protože doma bylo dusno.

Je něco, co jste se synem nezažila a s vnučkami jste si to vynahradila?

Já jsem se mu ale snažila opravdu věnovat. Vím, že dnes je jiná doba a kolegyním často nedrží v práci místo – já jsem byla zaměstnanec, takže jsem ho měla jisté. Nicméně hlasatelský plat byl mizerný, a tak jsem si přivydělávala tím, že jsme jezdili s herci nebo se soubory na kulturní pořady. Ale když byl syn malý, všechno jsem zrušila a celý rok jsem s ním zůstala doma. A i pak jsem práci omezovala. Abychom mohli jít po škole na procházku a v klidu napsat domácí úkoly. Nebylo to jednoduché, protože jsme měli odpolední, dopolední či večerní služby a do toho nějaký ten pořad.  Ale vždycky jsme se s manželem prostřídali tak, aby dítě mělo domácí zázemí. A vrátilo se mi to, dodnes máme úžasný vztah, voláme si téměř denně, vím o každém jeho kroku i kroku vnuček. Navíc bydlíme kousek od sebe.

Mohlo by se vám líbit

Fotografka Libuše Jarcovjáková: Outsiderství vnímám jako výhodu. Ráda stojím bokem a sleduji svět

Probíráte s vnučkami i módu a líčení? Moje šestnáctiletá dcera má půlku šatníku po mně, „dědí“ takhle děvčata i po vás?

Samozřejmě, spoustu věcí. Zvlášť rády nosí moje večerní šaty. Ale na líčení holky moc nejsou. Jelikož jsem měla kosmetický salon a absolvovala jsem vizážistický kurz, nabídla jsem starší Alence, že jí ukážu vhodný styl líčení. Obě vnučky si už na střední škole našly hezkou brigádu, to na nich také velmi oceňuju, a Alenka letos celé prázdniny pracovala na letišti. Měla krásnou uniformu, ale líčila si jen řasy. Tak jsem jí ukázala, jak zvýraznit lícní kosti, kde přidat, kde ubrat, kde nanést oční stín, aby víčko vypadalo oslnivě. A ona se pak na sebe tak dívala a říkala – babi, to je nádhera, jen nevím, jestli se to hodí zrovna na letiště. Ale na maturitní ples se nalíčit nechala a já si ho samozřejmě nemohla nechat ujít.

Ještě se vraťme k mladé generaci. Co na ní oceňujete, třeba i u kolegů?

Jak jsou úžasně technicky nadaní. Oni v tom vyrůstají, vidím to i u vnuček. Když potřebuju pomoct s něčím na počítači nebo mobilu, holky hned vědí, co a jak. Ta starší má pedagogický talent, a navíc i vzácný dar empatie, takže mi to vysvětlí srozumitelně. Závidím jim tyhle znalosti, bystrost, jsou zkrátka nastavené do dnešní doby. My se to učíme za pochodu a pochopitelně už v tom nebudete tak dobří jako oni.

Rozhovor vyšel v časopisu Marianne, redakčně upraveno

Rozhovor vyšel pod původním titulkem Saskia Burešová: Jsem vánoční typ v časopisu Marianne 12/2024. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.

Galerie: Galerie: Saskia Burešová a její rodina

5 fotek 6 fotek