Vztahy jsou klíčem k našemu duševnímu zdraví. Přesto se mnoho z nás raději schovává před osobním kontaktem do online světa nebo se uchyluje k individuální meditaci či terapii. Ovšem právě pozitivní lidské spojení je to, co nás v digitální době sociálních sítí léčí. Je čas opět se zaměřit na reálné mezilidské vztahy. I drobné změny v každodenní komunikaci totiž mohou výrazně ovlivnit naši psychickou pohodu.
V dnešní době se o duševním zdraví mluví víc než kdy dřív. Terapie je běžnou součástí života, o mindfulness se mluví všude, kam se podíváme, a self-care se v podstatě stala velmi výnosným průmyslem. Po kariéře životního kouče touží stále více lidí a i při scrollování narážíme na nespočet videí o tom, jak správně pečovat o své duševní zdraví. Jednu důležitou věc však stále přehlížíme a podceňujeme – skutečné a hlavně kvalitní mezilidské vztahy. Výzkumy mluví jasně: Naše vztahy jsou jedním z nejmocnějších a nejméně využívaných nástrojů pro dobré duševní zdraví.
Je tedy na čase položit si otázku, zda vnímáme naše vztahy jako nedílnou součást našeho duševního zdraví a zda do nich investujeme tolik energie, jako do jiných trendy oblastí podporující naši psychickou pohodu. A nejedná se jen o partnery či rodinu, ale o celé síti mezilidských vztahů, které nás dokážou držet nad vodou ve chvílích, kdy padáme ke dnu. Dnes se totiž mnoho z nás uzavírá do sebe, izoluje se a o samotě sleduje sociální sítě plné šťastných a zamilovaných lidí, kteří se spolu skvěle baví a užívají si život. A přesto 20 až 30 procent dospělých uvádí, že zažívá výraznou osamělost.
Úzkosti a deprese dosahují rekordních čísel. Podle průzkumu Gallup z roku 2023 trpí v USA depresemi už 29 procent dospělých (oproti 19,6 procentům v roce 2015). Osamělost byla označena za epidemii. Digitálně jsme sice propojeni víc než kdy dřív, ale paradoxně zároveň citově hladovíme. Zapomínáme totiž na jednu důležitou věc – lidé jsou od přírody nastavení na to, být spolu. Jsme stvořeni pro vzájemné soužití. Naše nervová soustava není stroj, který zvládne všechno sám. Potřebuje další lidi, aby se mohla uklidnit, zregenerovat a vrátit do rovnováhy.
Když jsme dlouhodobě bez kontaktu, stoupá hladina stresových hormonů, tělo je v napětí, roste riziko psychických potíží, ale i zdravotních problémů. Podle jedné známé studie je dlouhodobá osamělost stejně škodlivá, jako když vykouříte 15 cigaret denně. Terapie, meditace i léky mohou hodně pomoci, ale nestačí, pokud se snažíme všechno zvládnout sami. To, co nás opravdu drží nad vodou, jsou obyčejné chvíle s našimi blízkými. Když se s někým zasmějeme, když nás někdo vyslechne, když víme, že nás někdo vidí a bere vážně (i když s námi třeba nesouhlasí). Takové chvíle jsou pro naši duši mnohem léčivější než jakákoli jóga nebo zelené smoothie. Vztahy nejsou luxus. Jsou stejně důležité jako jídlo, spánek nebo pohyb. Potřebuje je naše tělo i mysl.
Důležité je si také uvědomit, že nejde o to, kolik lidí kolem sebe máte. Důležité je, jaký s nimi máte vztah. Můžete být mezi lidmi každý den a přesto se cítit úplně osaměle. Můžete žít s někým ve vztahu a přitom mít pocit, že vás nevidí, že si nemůžete dovolit být zranitelná, otevřená, sama sebou. Skutečně blízké vztahy poznáte podle důvěry, pozornosti a přijetí. Můžete být unavená, smutná, podrážděná – a stejně víte, že vás ten druhý vezme takovou, jaká jste. Takové vztahy si můžete vědomě budovat. Není to dar shůry, je to dovednost, která se dá naučit.
Dnešní svět nás tlačí k tomu, abychom byli výkonní, samostatní a neustále něčím zaneprázdnění. Ocenění sklízíme za to, kolik toho stihneme, ne za to, jak se cítíme nebo jaký vztah máme sami k sobě a k druhým. A tak často odkládáme přátele, rodinu nebo partnera s tím, že „teď není čas, ozvu se později“. Jenže to „později“ někdy prostě nepřijde. A mezitím vztahy chřadnou, i když jsme si toho možná nevšimli. Každodenní rozhovory odbýváme, multitaskujeme, odpovídáme mezi řečí. Ale právě ty malé okamžiky, kdy se opravdu zastavíme a někomu věnujeme plnou pozornost, staví mosty, které nás drží nad propastí stresu, úzkosti a osamění. Dobrá zpráva je, že nemusíte měnit celý život. Stačí změnit pár drobností, které ale mají právě tu největší sílu.
Vyberte si jednu situaci během dne – s partnerem, dítětem, kamarádkou, kolegou nebo i neznámým člověkem – a zkuste tam být opravdu naplno. Zpomalte. Podívejte se do očí. Poslouchejte, aniž byste hned vymýšlela odpověď. Udělejte si chvilku ticha. Nadechněte se. Nechte slova druhého dopadnout, vnímejte je. I drobný okamžik skutečné přítomnosti vysílá zprávu: „Jsem tu. Záleží mi na tobě.“
Dejte druhým vědět, že jsou pro vás důležití. Nemusí to být velké vyznání. Úplně stačí: „Jsem ráda, že tě mám,“ nebo „Díky, že jsi tu pro mě.“ Nebo třeba jen: „Fakt si vážím toho, že s tebou můžu pracovat.“ Výzkumy ukazují, že i malá slova vděčnosti a uznání výrazně posilují vztahy, zvyšují důvěru a zlepšují náladu. A to jak vám, tak tomu druhému.
Každý vztah má trhliny. Někdy se odtáhneme, někdy něco neřekneme, nebo řekneme jinak, než jsme chtěli. Všimněte si toho. Omluvte se. Zeptejte se. Ujasněte si, co bylo myšleno. Vztahy nepotřebují dokonalost, ale schopnost nápravy. A každá taková chyba a omluva zvyšuje vzájemnou důvěru a bezpečí. Chyby děláme všichni. Ale když se k nim přiznáme a něco s tím uděláme, měníme slabost v sílu a vztah v oporu.
psychologytoday.com, julianneholtlunstad.com, news.gallup.com
79 Kč
79 Kč
84 Kč
