Michaela Tomešová o nástrahách rodičovství: Šestiletý Jonáš se učí čínsky a nudí se ve škole

Chci najít sebe samu

Herečka a muzikálová zpěvačka Míša Tomešová se považuje za velmi emotivního člověka a má pocit, že její chování je vždy extrémní. „Jsem buď hodně veselá, nebo naopak, když mi něco nejde, jsem z toho extrémně špatná, až z toho mám pocity úzkosti. Když jsem kvůli něčemu naštvaná nebo frustrovaná, snažím se to nepřenášet na okolí. Své strachy se snažím řešit sama se sebou a i když mě to ovlivňuje, nechci, aby to ovlivňovalo mé děti,“ říká Míša. Dodává, že právě z toho důvodu se rozhodla jet sama na dovolenou, aby si vyčistila hlavu. „Letím na své vysněné místo na jednu z nejhezčích pláží na světě. Doufám, že právě tam mi to pomůže, abych našla sebe samu. Vyklidním se a manžel bude mít pak doma stabilní sebevědomou ženu,“ doufá se smíchem herečka.

Mohlo by se vám líbit

„Když nikam nemusím, jsem hospodyňka a manažerka,“ říká o sobě herečka Michaela Tomešová

Za dítě bych se v pubertě mít nechtěla

Když Míša Tomešová vzpomínala na svá pubertální léta, svěřila se nám, že by se sama rozhodně za dítě nechtěla. „Pubertu jsem neměla lehkou. Odmala jsem musela být disciplinovaná nejen kvůli natáčení, ale i kvůli bráchovi, který měl zdravotní problémy. Já musela být ta, která rodiče poslouchá a je hodná. V patnácti letech jsem nastoupila na konzervatoř a začala rebelie. Třeba jsem mámě nezvedla telefon, když jsem v noci nepřišla domů a spala u kámošky. Z dospělého pohledu si říkám, že bych umřela strachy. Máma mi říkávala, že se mi to jednou vrátí, až sama budu máma. Doufám, že se to nestane,“ vzpomíná dnes již dvojnásobná maminka.

Pomoc v domácnosti se s dětmi musí komunikovat

Zatím to ale na žádné „vracení“ nevypadá. Rodina Tomešových je svým způsobem prototypem šťastné rodiny. Podle toho, jak je člověk vidí, vnímá a sleduje na sociálních sítích (kde samozřejmě mnoho lidí prezentuje vše kromě reality), má pocit, že u nich doma vše funguje tak, jak má. Dokonce i kluci, Kristián (7) a Jonáš (6), od raného věku pomáhají s domácími pracemi a s radostí se podílejí na chodu domácnosti, ať už tím, že vyklidí myčku, uklidí nákup nebo udělají vajíčka k snídani. Nově prý hrají ponožkové pexeso. „Nazvala jsem to tak, aby to neznělo jako otravná činnost, ale hledají páry a kdo jich najde víc, tak vyhraje. Tyhle činnosti je potřeba motivovat. Nemusí to být velká odměna, protože v dospělosti je taky nikdo nebude odměňovat za to, že si doma vyluxovali. Snažím se s nim nějakou pomoc vždy vykomunikovat tak, aby byla spokojenost na obou stranách. Já ráda umývala koupelnu, protože jsem si pak hrála na kosmetičku a míchala jsem různé šampony a krémy,“ radí dvojnásobná maminka.

Mladší syn se ve škole nudí 

Na začátku září vypravili do školy poprvé oba syny. Mladší Jonáš si tak už několik týdnů užívá radostí první třídy, ovšem podle slov Míši u něj nastal nezvyklý problém. „Ačkoliv se do první třídy velmi těšil, protože už je, stejně jako jeho brácha, velký školák, tak u něj nastal problém, který by mě nenapadl, že naší rodině hrozí. Já i Roman jsme, jak se tak říká, ‚jen hloupí herci‘, ale Jonáš už dlouho plynule čte, násobí dvojcifernými čísly a sám od sebe se učí od pěti let čínštinu. Takže on se ve škole nudí a my nevíme, co s tím. Asi chtěl staršího bráchu dohnat, až ho předehnal. Doufám, že se to srovná, zase nechci jeho talent potlačovat, ale naopak rozvíjet,“ říká hrdá Míša.

Na základce jsem zažila šikanu

Sama Míša si na svůj první školní den pamatuje dobře, dokonce ví, co měla na sobě. „Tehdy zrovna frčely šaty s velkými rameny a límci. Měla jsem ofinu, culík na Dádu Patrasovou a seděla jsem vedle Kačky Stejskalové,“ vzpomíná herečka a dodává, že na základce se do školy vždy těšila. Podle jejích slov se nikdy nemusela učit, vše jí šlo samo. Tento pozitivní vztah se však změnil v sedmé třídě, kdy začala natáčet a spolužačky jí to příliš nepřály. „Pamatuji si, když jsem měla berle, spolužačky mi je vzaly, hodily je do křoví a řekly: ‚Tak si pro ně běž, ty herečko,' a začalo to být nepříjemné. Šikanu jsem si zažila,“ svěřuje se Míša.

Přístup synovy učitelky k dětem se mi líbí 

Když porovná přístup učitelů, které měla ona a které dnes učí její syny, vnímá velký rozdíl. Přestože sama vzpomíná na některé učitele s láskou, vyzdvihuje učitelku staršího syna, který je nyní ve druhé třídě. „Jejich učitelka kombinuje moderní výuku, takže nesedí celý den v lavicích, což bych já v dětství se svým ADHD uvítala. V matematice se učí podle metody Hejného, která je založená především na představivosti. Líbí se mi i její komunikace s dětmi, nemáme třídní schůzky, místo toho se sejdeme na hřišti a opékáme všichni buřty. Seznamujeme se a když je potřeba něco vyřešit, sejde se kantor, rodiče i dítě. Tak se i dítě může samo obhájit, říct na danou situaci svůj názor a je na prvním místě. Není to o škole, ale o přístupu jednotlivce,“ pochvaluje si.

Mohlo by se vám líbit

Lenka Dusilová: Vadí mi podceňování obav mladých. Zatímco se snaží řešit problémy, starší je zlehčují

Muzikál Beetlejuice je pro mě výzva

Michaela je jako muzikálová umělkyně a zpěvačka velice zaneprázdněná. Nedávno se svým manželem Romanem Tomešem nastudovala nový muzikál v Hudebním divadel Karlín Beetlejuice, který bude mít premiéru 12. listopadu 2024. Přestože si v tomto představení zahraje roli Skautky, musela nastudovat i understudy hlavní ženské postavy Lydie. „Tento úkol, kdy musím nastudovat celou další roli a být připravená zaskočit, kdyby původní představitelka nemohla hrát, je opravdu náročný. Je to obrovská zodpovědnost a tlak. Musela jsem se učit choreografie, zároveň se učit svou roli a navíc být přítomna na všech zkouškách, kde zkouší hlavní ženská postava a všechno od ní pochytit. Po jediné zkoušce musím být připravená kdykoliv zaskočit, když bude potřeba. Nevím, jestli do takové výzvy ještě někdy půjdu,“ vypráví herečka. Na představení se přesto velice těší.

Platy muzikálových umělců jsou palčivé téma

S Michaelou jsme také naťukli otázku palčivé situace ohledně platů muzikálových umělců. Ať už se jedná o hlavní nebo vedlejší role či o tanečníky a zpěváky v company, všichni, kteří se na muzikálu podílejí, zkoušejí několik měsíců každý den zadarmo. Otázka tedy zní, zda je šance, že se tento systém, který není téměř nikde jinde na světě, někdy v Česku změní. „Mockrát jsme se už s kolegy bavili o nějaké formě odborů, ale u nás je systém tímto způsobem nastavený a musí se změnit plošně. Minimálně kdybychom dostávali během zkoušení alespoň diety, ale všichni jsme malí páni a bojíme se udělat revoluční kroky. Možná bude mít další generace ostřejší lokty, než máme my,“ konstatuje Míša Tomešová.