Správné marinování je skvělou pojistkou pro dokonalou chuť steaků, kotlet, drůbeže i zeleniny. Jemné kuřecí maso je navíc ideální pro chuťové experimenty. Vyzkoušejte ho podle našeho dnešního tipu: s pikantní česnekovo-medovou marinádou.
Dnes vnímáme marinování jako kulinářské umění. Původně ale šlo zejména o prastarou techniku uchování potravin. Samotné slovo marináda má kořeny v latinském výrazu marinus, tedy „z moře“. Starověcí Egypťané a Římané totiž namáčeli ryby a čerstvé maso do sudů s čistým mořským nálevem. Slaný roztok sloužil jako spolehlivý konzervant, který udržel potraviny jedlé po dobu dlouhých plaveb. Během rozkvětu římské éry museli vojáci na taženích často žvýkat tuhé koňské maso. Armádní kuchaři tehdy zjistili, že namáčení masado domácích octů tvrdá svalová vlákna výrazně změkčí a prodlouží jejich trvanlivost. Římané si také oblíbili nakládání zeleniny, například artyčoků, do sladkokyselých směsí medu a octa.
Domorodí Mexičané dávno před kolumbovskými výpravami využívali „marinování“ s pomocí listů papáji, do nichž balili tuhou zvěřinu. Vypozorovali totiž, že přírodní enzymy z ovoce udělají i z nejtvrdšího masa křehkou pochoutku. V Asii má zase staletou tradici marinování na bázi sójové omáčky. Například na Korejském poloostrově se hovězí maso marinovalo v bohatých směsích česneku, sójové omáčky a sezamového oleje již od šestnáctého století. Evropa nezůstávala pozadu. Francouzští kuchaři ve čtrnáctém století oficiálně kodifikovali termín mariner jako kulinářskou techniku nakládání potravin v nálevu. Během renesance se tyto postupy rozvinuly do komplexních receptur za použití vína, oleje a bylin, které stanovily standard moderní evropské kuchyně. Ze Španělska a Portugalska se pak s vlnou kolonizace do Latinské Ameriky rozšířila slavná octová omáčka escabeche, určená k nasycení a zjemnění masa. Do komerčních lahví na pultech obchodů se marinády poprvé dostaly v devatenáctém století ve Spojených státech.
Běžně se rozlišují tři základní druhy marinád. Každý funguje na zcela jiném chemickém principu a hodí se pro různé recepty. Prvním typem jsou kyselé marinády, které využívají ocet, rajčata, jogurt nebo citrusovou šťávu. Kyselina obsažená v těchto surovinách uvolňuje pevné proteinové vazby v mase, pomáhá ho účinně zjemnit a zajišťuje, že maso do sebe lépe absorbuje tekutinu. Jde o naprostý základ středomořské kuchyně, tradičních kebabů a steaků. Druhým typem jsou enzymatické marinády, které spoléhají na čistou sílu syrového ovoce a enzymy v něm obsažené. Třetím typem jsou marinády na bázi oleje, které nejčastěji používají olivový, sezamový, kokosový nebo lískový olej. Tyto směsi jsou naprosto klíčové mj. pro správné marinování zeleniny. Dnešní recept (zdroj: Toprecepty.cz) nabízí tip na výbornou pikantní marinádu ke kuřecímu masu.
Česnek oloupeme a nakrájíme na tenké plátky, cibuli oloupeme a jemně nasekáme. Vložíme do mísy. Postupně přidáme ostatní suroviny na marinádu a vše spolu dobře promícháme. Do hotové marinády vložíme očištěné kuřecí maso a pořádně promísíme, aby se marináda dostala ke všem kouskům. Zakryjeme potravinovou fólií a necháme v lednici marinovat (minimálně 2 hodiny, nejlépe do druhého dne). Namarinované maso můžeme připravit na pánvi nebo grilovat.
