Michèle Mercier: Krásnou Angeliku připravili muži o miliony, životní role jí zničila kariéru

Osudová žena v osudové roli

Nádherná blondýna s objemnou měděnou hřívou, perfektními linkami a tělem, že by i řecké bohyně zbledly závistí. Tak si možná i vy na první dobrou představíte postavu Angeliky, která hrdě a statečně bojuje s nepřízní osudu jen proto, aby se zase mohla setkat se svým milovaným Joffreyem de Peyracem, o třináct let starším kulhajícím mužem s jizvou na tváři a obrovským charismatem. Tihle dva vytvořili dokonalý filmový pár, do kterého se zamilovaly miliony diváků po celém světě.

Vše začalo už před 60 lety v roce 1964, kdy měl premiéru film o krásné Angelice s názvem Angelika, markýza andělů. Celá sága se dočkala ještě dalších čtyř dílů. Diváci po celé Evropě byli lapeni. Byl to jeden z filmů ze zahraniční produkce, který se dostal i za železnou oponu a promítal se s velkým úspěchem i v tehdejším Československu. Možná i proto je dodnes v povědomí zdejších diváků a televize filmy o markýze andělů, báječné Angelice pravidelně vysílá. 

Od baletu k herectví

Jocelyne Yvonne Renée Mercier se narodila 1. dne roku 1939 do bohaté rodiny a již od dětství se chtěla stát baletkou. Její sen se splnil, ale po několika menších zkušenostech s natáčením, se rozhodla, že se vydá na dráhu herectví. V patnácti letech potkala Maurice Chevaliera, který jí předpověděl úspěch. Možná i díky její kráse se jí splnil i tento sen a brzy začala dostávat nabídky na role ve filmu.Většinou to ale byly role nestoudnic, lehkých žen a prostitutek. Žádná jiná herečka prý nikdy tolik podobných rolí nehrála.

V sedmnácti letech se přestěhovala do Paříže, kde začala tančit jako baletka. Již v té době začala se studiem herectví. Tři svá již tehdy příliš dlouhá a staromódní křestní jména si po získání první role změnila na kratší Michèle. To si údajně půjčila od své mladší sestry, která v pěti letech zemřela na břišní tyfus. Možná si ho ale vybrala jako poctu herečce Michèle Morganové. Která verze je správná, jak to opravdu bylo, ví jen herečka sama. Každopádně monogram MM se hodí do souhvězdí BB (Brigitte Bardot), CC (Claudia Cardinale) a jiné MM (Marilyn Monroe).

Již od samého začátku své kariéry byla obsazována v romantických komediích. Za pár let ale měla přijít její osudová role. Producent filmové série o krásné Angelice chtěl nejprve do hlavní role obsadit Brigitte Bardot. Ta už ale tehdy byla známá a roli odmítla. Následně padala jména jako Catherine Deneuve, Jane Fonda, Marina Vlady a další. Ani to nedopadlo a rozběhlo se hledání té pravé Angeliky. Michèle se prý o roli ucházet nechtěla, ale nakonec to zkusila. Během zdlouhavých konkurzů na roli, kterých se účastnilo mnoho hereček, se prý čekalo tak dlouho, že když měla Mercier předvést hněv, skutečně se zlobila. Na základě toho pak roli ve filmové sérii získala. 

Navždy Angelikou proti své vůli

I když během své dlouhé herecké kariéry ztvárnila více než padesát postav, všichni ji známe jen jako krásnou Angeliku. Sama herečka říká, že jí role markýzy zničila kariéru. Očekávalo se, že z ní bude celosvětová hvězda první velikosti a že si bez problémů podmaní i celý Hollywood. K tomu ale nikdy nedošlo a Mercier už další herecké štěstí nepotkalo. Z ní a Angeliky se stala synonyma a herečka uvízla ve zlaté kleci. Režiséři se báli, že jim její obsazení poškodí film. Po marných pokusech v Mekce světového filmu se vrátila zpět do Francie. Natočila ještě přes desítku filmů, pak se ale odmlčela.

V roce 1987 vydala svoji první autobiografii a v dalších letech následovaly ještě další knihy. Nikdy se nevyhnula spojení s Angelikou. I když roli nenáviděla a snažila se zbavit nálepky prvoplánové krasavice, nikdy se jí to nepovedlo a sama nebyla schopna na svou životní roli přestat odkazovat. V názvu každé ze čtyř autobiografií je Angelika zmíněna v názvu a dokonce na obálce najdeme i její slavnou fotografii z plakátu k filmu.

Sama a nešťastná

Ve skutečném životě svého Joffreye de Peyraca bohužel nikdy nepotkala. Neštěstí na muže měla od samého začátku a nikdy jí neopustilo. V srpnu 1961 se vdala za mladého scenáristu a asistenta režie Andreho Smaghea. Vyklubal se z něho alkoholik s duševními problémy, který skončil v sanatoriu. K rozvodu přistoupil až poté, co mu herečka vyplatila velké množství peněz. V roce 1970 si vzala automobilového závodníka Claudea Bourillota. Ten jí okradl o šperky a peníze a zmizel. Michèle se tak ocitla ve svízelné finanční situaci. Následoval vztah s podnikatelem Adrienem Jancou ze Ženevy. Byla kvůli němu ochotna se vzdát kariéry, věnovat se rodině a starat se o dva jeho syny. Adrien za dva roky těsně před plánovanou svatbou zemřel na rakovinu.

Dalším mužem v jejím životě byl italský princ Nicolo Bocompagni-Ludovisi, kvůli kterému se odstěhovala do Říma. Její neurozený původ ale vadil jeho rodině, a tak nikdy nesvolila ke sňatku. Nepožehnal jim ani papež. Po třech letech od něj proto Michèle odešla a vrátila se do Nice, odkud pocházela. Poslední kapkou byl vztah s vydavatelem Reném Leporcem. Ten ji v roce 1999 obral o peníze i poslední naději na lásku. 

V Nice žije herečka dodnes. Na muže nikdy neměla štěstí, a proto je prý raději sama. Údajně nemá ani mnoho kamarádek. V roce 2006 jí byl udělen řád Chevalier dans l'Ordre des Arts et des Lettres (Rytířka řádu umění a literatury). Ve skutečném životě tedy není markýzou, ale rytířkou. Se svojí nejslavnější filmovou rolí má ale společného mnoho – její nezdolnost, vitalita a odvaha zaslouží obdiv jak na filmovém plátně, tak ve skutečném životě.