Úvodník šéfredaktorky Marianne Moniky Mudranincové: Byl to dobrý rok

V době, kdy píšu tento úvodník, se rok 2024 chýlí ke konci a já přemýšlím, jaký vlastně byl? Mám pocit, že strašně rychle prosvištěl, nezdá se vám? Beru do ruky mobil a prohlížím si fotky za posledních dvanáct měsíců.

A helemese, na tohle jsem málem zapomněla – dívám se na fotku ze 4. ledna: Moje dcera se na mě směje z pohovky obýváku. Vzpomínám si, jak jsme se strašně přejedly boloňskými špagetami, ale vybavuji si taky radost z toho, že se mi podařilo po rozvodu vybudovat nový domov, kde ji mohu přivítat. Sice mě to stálo spoustu peněz a nervů, ale jsem na sebe pyšná, že jsem to dokázala. A jsem taky moc pyšná na Kiki. Rozvod rodičů zvládla skvěle. Postavila se na vlastní nohy, pronajala si byt, studuje vysokou školu a pilně pracuje. Šikulka!

Projíždím dál galerii, až narazím na 31. ledna: Obecní dům, Dvořákova Novosvětská a série fotek s mým partnerem Martinem. Je na nás vidět, jak moc jsme zamilovaní. Nedá se to logicky vysvětlit, ale já prostě vím, že je ten pravý. Muž mého života. Poprvé dávám naše společné fotky na sociální sítě a přicházejí krásné reakce. (Update: naše láska trvá, bydlím střídavě u sebe a u Martina a máme se dobře.)

3. května: Press trip na Sardinii. Úžasné místo! Zjišťuji, že tu žije spousta stoletých lidí. Jejich recept na dlouhověkost? Dobré jídlo, pohyb, spánek, komunita a pozitivní přístup k životu. Jak jednoduché.

15. srpna: Dívám se na fotku s maminkou. Sedíme na lavičce u restaurace Na Stodolci v Chřibské. Je to místo, které je pro nás výjimečné. Čím? To víme jen my…

15. září: Jsme s redakcí Marianne v Olomouci. Jezdíme spolu na výlety často, jsme jako rodina. Nesmírně si vážím toho, jak skvělé kolegyně a kolegu mám. Na fotce je nás sice osm, ale brzy nás bude devět – Alžbětka je těhotná! Velká radost. (V listopadu se Bětce narodila dcerka Lotta – vítej, Lottko, v rodině Marianne!)

Tak to bylo pár střípků z mého uplynulého roku. Abych ho obsáhla v celé jeho komplexnosti, musela bych popsat dalších padesát stran, ale důležité je, že se vlastně nic špatného nestalo. A já jsem za to vděčná, obzvlášť v dnešní bouřlivé době. Mám kde bydlet, co jíst, miluju a jsem milována. Co víc si může člověk přát? A jaký byl ten váš rok, milé čtenářky? Napište mi. Myslím na vás a za celou redakci vám přeji, aby vás v roce 2025 potkaly jen samé dobré věci.

Článek vyšel v časopise Marianne, redakčně upraveno

Editorial vyšel pod původním titulkem Byl to dobrý rok v časopise Marianne číslo 1/2025. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.