Šéfredaktorka Marianne Monika Mudranincová ve svém prosincovém úvodníku píše o televizní ikoně Saskii Burešové, která nás již více než půl století vítá svým sametovým hlasem z obrazovek, a získat její rozhovor bylo pro redakci velkou poctou. Nechybí ani inspirativní příběhy Petry Kvitové a Michala Malátného.
Jediné, co je stálé, je změna. To je známá pravda, o které lze jen těžko pochybovat. Ale pak je tu Saskia. Saskia se nemění. Je jako maják, kolem kterého na rozbouřeném moři proplouvají lodě. Režimy se střídají, televizní ředitelé přicházejí a odcházejí, ale Saskia zůstává pohodlně usazena ve svém křesle a sametovým hlasem promlouvá z obrazovky už 57 let. Saskia Burešová je totiž instituce. Zná ji několik generací, milují ji i naše nejmladší kolegyně z redakce, které ani nemají televizi. Redaktorka Eliška mě například upozornila, že dokonce existuje instagramový účet „Co obléká Saskia“ (cooblekasaskia), který má 8400 sledujících. Podívejte se na něj – najdete tam i její fotografii z doby, kdy měla černé vlasy dlouhé až k pasu. Česká Monica Bellucci! Nebo Sophia Loren – vyberte si.
Nějak jsem se nechala unést. Promiňte mi tento emocionální výlev, ale s legendou se člověk nesetkává každý den. Věřím, že budete sdílet moje nadšení z toho, že jsme získali na rozhovor do vánoční Marianne právě ji. Ženu, která rozhovory do médií už dávat nechce, protože – jejími slovy – už všechno řekla nebo napsala ve svých knihách. Naštěstí jsme se nenechali odradit a oslovili ji. Jaké bylo naše překvapení, když souhlasila a sdělila nám, že Marianne je jeden z posledních časopisů, které ještě čte. A tak si nalistujte strany 60–66 a dozvíte se třeba, co má ráda na dnešní mladé generaci a co ji naopak mrzí. Nebudu vám už víc prozrazovat, jen dodám drobný postřeh: při osobním setkání je stejně noblesní a krásná jako v televizi.
Nesmím ale opomenout ani hvězdu naší obálky, tenistku Petru Kvitovou, kterou milujeme od chvíle, kdy se v Marianne objevila poprvé. Její nová maminkovská role jí moc sluší a my jí držíme palce, aby se jí i nadále dařilo ve všem, na co sáhne.
Hodně mě zasáhl také rozhovor s Michalem Malátným z kapely Chinaski. Dlouho jsem o něm pak přemýšlela a k některým pasážím se vracela. Obdivuji jeho sebereflexi a otevřenost.
Milé čtenářky, rozhovory to ale nekončí – máme pro vás spoustu dalších témat. Snažili jsme se, aby vánoční Marianne byla crème de la crème naší celoroční mise, jak vám každý měsíc zpříjemňovat život. Snad se nám to povedlo a vy nám zůstanete věrné i napřesrok. Za celou redakci vám přeji radostné Vánoce!
Článek vyšel v časopise Marianne, redakčně upraveno
Editorial vyšel pod původním titulkem Jediné, co je stálé, je změna v časopise Marianne číslo 12/2024. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
