Měla jsem pocit, že mě vezou na porážku, vzpomíná Míša, když se dozvěděla, že kvůli rakovině přijde o prso

Čtyřiapadesátiletá Míša šla na mamografii jako už tolikrát předtím. Jenže tentokrát ji hned druhý den kontaktovali, že se na snímku něco nezdálo. Následovalo sonografické vyšetření a odběr vzorku. Pak deset dní čekání. „Paní doktorka na onkologii v Hořovicích mi řekla: Máte rakovinu prsu. Zhoubný nádor,“ vzpomíná na dobu před půl rokem. Informace, která ji de facto srazila na kolena. V tu chvíli se jí honilo hlavou to nejhorší. „Umřu, neumřu? Co syn? Jak mu to řeknu? Jak to zvládne on? Co rodina?“

Mohlo by se vám líbit

Na rakovině není dobré vůbec nic. Nevím, proč se tvrdí, že nemoc je dar, říká influencerka, která otevřeně sdílí svou léčbu

Odstranění prsu byl začátek

Následovalo kolečko lékařských vyšetření a Míše lékaři řekli, že je nutné odstranit levé prso. Mastektomie, další „hrůza“ v jejím životě. „Hrozně jsem se bála, vůbec jsem si nedovedla představit, co bude dál,“ vypráví dnes Míša. V den operace ji do nemocnice v Praze na Bulovce vezl manžel a připadala si, jako kdyby ji vezl na porážku. „Fakt hrozné, plakala jsem, bála jsem se i bolesti,“ říká. Operace dopadla dobře, i pooperační stav byl dobrý. Bolesti měla nakonec jen minimální. „Tak honem domů. Ale co doma? Jak si budu sama ránu přelepovat? A hlavně, jak zvládnu v koupelně pohled na svoje tělo?“ Sebepřijetí nepřišlo okamžitě, několik prvních týdnů bylo těžkých. Musela si zvyknout na jizvu, na nový obraz svého těla i na to, že se na ni dívá manžel. Dnes, šest měsíců po operaci, už o sobě mluví jinak. „Vše beru tak, jak má být, své tělo mám ráda a se vším jsem se zžila, i s epitézou,“ říká Míša. Rekonstrukce prsu ji teprve v budoucnu čeká. Ale dnes už ví, že její tělo není nepřítel. Je to tělo, které ji provedlo nemocí.

Chemoterapie: „Vlasy šly dolů“

Po mastektomii začala pomalu cvičit s rukou, ramenem, starala se o jizvu a čekala, co bude dál. Pooperační výsledky ukázaly, že ji čeká chemoterapie a ozařování. „Chemoterapii jsem měla ve čtyřech cyklech. Tři dny po aplikaci mi bylo dost špatně. Celkově jsem byla slabá, nebylo to nic příjemného, ale dalo se to zvládnout,“ vypráví Míša. Věděla, že po chemoterapii spousta žen přijde o vlasy, tak tomu šla naproti a vlasy šly dolů. Se slzou v očích. „Taky jsem to zvládla, ostatně, jako všechno.“ Míša se rozhodla, že rakovině nedovolí, aby jí vzala celý její život a říká, že všechno se dá zvládnout, když si nemoc nepřipustíte k tělu. „Řekla jsem si, že operací nemoc zmizela, že je pryč a nebála jsem se o tom mluvit. Už je to prostě pryč, už tu nemoc nemám,“ říká. Ví samozřejmě, že léčba ještě nekončí, přesto se snaží dívat dopředu.

Když šly vlasy dolů, obrečela to. Ale zvládla to a rozhodla se, že si nemoc nepřipustí k tělu.

Na internet nechodila

Jedna věc jí během léčby pomohla a pomáhá možná víc, než čekala. Nesnaží se vědět úplně všechno. „Nechodila jsem na internet. Snažila jsem se nestresovat informacemi, které se mnohdy nezakládají na pravdě,“ vypráví. Místo toho hledala to, co jí dávalo smysl. Soustředila se na lidi kolem sebe. Na rodinu, syna, manžela, kamarády, svou novopečenou snachu. Ti všichni jí hodně pomáhají, a to je při léčbě opravdu důležité. „Snažím se vyhledávat to, co mi dává smysl, to opravdu nejvíc pomáhá. Večer před spaním si vždy udělám pozitivní plán na nové ráno a celý den, a na to se už vlastně těším,“ prozrazuje Míša. Neznamená to, že strach zmizel. Ani že každý den je dobrý. Spíš si našla způsob, jak nenechat nemoc, aby řídila úplně všechno.

Mohlo by se vám líbit

Vzali mi dělohu. Jsem ještě žena? Hysterektomie může zachránit život, ale i ovlivnit vztah k sobě samé

Rakovina jí změnila pohled na život

Jak říká, nemoc jí paradoxně něco vzala, ale taky něco dala. „Jiné myšlení. Být víc pozitivní, nehroutit se ze všeho, protože to není potřeba. Neřešit malichernosti, nebrat si věci osobně, nad vším se v klidu zamyslet a na dobré věci si počkat. Být sama sebou a dělat věci tak, jak chci já a jak to cítím. Víc taky přemýšlím o stravě,“ říká Míša. Míša byla vždycky hodně akční žena, ale nemoc ji naučila zvolnit. „To by ze mě měla největší radost moje maminka, která mi často říkala, ať zvolním,“ směje se. Její fyzička sice není jako dřív, ale ani v tomhle směru Míša neztrácí optimismus. „Bude to dobrý, všechno má svůj čas,“ říká. Teď je stále ve fázi léčby, právě začíná s ozařováním. Patnáct dávek. I to bude její tělo něco stát.

Když vám nebude chutnat káva, vraťte ji

Možná nejvíc se její proměna ukazuje na úplně obyčejných situacích. Dřív možná leccos přešla, aby nebyla nepříjemná. Dnes je to jinak. „Když vám nebude chutnat káva, tak jim ji vraťte a dejte si jinou. Proč brát ohledy? Já už také ohledy neberu. Protože tu jsem a chci být sama sebou, se svými názory a nároky,“ usmívá se. Je v tom kus vzdoru, ale také nově nabyté svobody. Uvědomění, že některé věci opravdu nestojí za to, aby nám kazily den. Protože den samotný je vzácný.

Míša před pár týdny na svatbě svého syna. Podle ní je důležité být pozitivní a vyhledávat hezké věci.

Holky vydrží víc než člověk

Míša svůj příběh nevypráví jako pohádku se šťastným koncem. Léčba pokračuje a ona stále žije v přítomném čase. Ale chce, aby ženy, které se právě dozvěděly podobnou diagnózu, věděly, že první šok nemusí znamenat konec světa. „Nebojte se. Fakt na to nejste samotné. Naše zdravotnictví je na tom dobře, nabízí se dost možností a lékaři mluví na rovinu. Jsou vstřícní a svou práci dělají s pochopením a zkušenostmi. Všechno má řešení. Každý pacient to vstřebává jinak, ale opravdu se to dá zvládnout. Musíte tomu hlavně věřit, že všechno bude zase dobrý. Pravda je, že na rok se vám zastaví čas, který musíte naplno věnovat sama sobě,“ radí dnes Míša. A co by vzkázala ženě, která právě teď sedí v ordinaci a slyší slova, kterých se celý život podvědomě bála? „Holky, nebojte se, já jsem se fakt všeho hrozně bála, a teď s nepatrným odstupem času mohu říct: dá se to zvládnout. Hlavně si nesmíte připustit nemoc k tělu, posílat ji pryč, spolupracovat s lékaři a naslouchat jim, být pozitivní a zbytečně se nestresovat a vyhledávat hezké věci,“ dodává. Ona už chce být jen šťastná a těšit se na vnoučata. Ostatně, jak říká: Holky vydrží víc než člověk.

Zdroj: Autorský rozhovor s Michaelou B.