Život se někdy obrátí naruby jedním vyšetřením nebo větou, kterou člověk rozhodně nechce slyšet. Najednou se běžné starosti zdají malicherné a to, co jsme považovali za samozřejmost, dostává úplně jinou hodnotu. Osmatřicetiletá Adéla z Prahy to poznala ve chvíli, kdy se z aktivní maminky tří dětí stala onkologická pacientka. Zkušenost s non-Hodgkinovým lymfomem jí ale kromě náročné léčby přinesla také silné to, že v těžkých chvílích nejvíc záleží na lidech, které máme kolem sebe.
Její život se dlouho točil kolem rodiny. Doma má tři děti ve věku dvanáct let, tři a půl roku a rok a půl. To je už pořádný kolotoč starostí a péče. Adéla byla vždycky aktivní. Ráda cestuje, čte a peče, především kváskový chléb. Prostě život, ve kterém je pořád co dělat. Pak přišla dovolená v Albánii. „Zničehonic jsem začala mít velmi intenzivní bolesti břicha. Až mi připadalo, že porodní bolesti jsou proti tomu nic,“ vzpomíná. Následovalo několik návštěv pohotovosti. Krevní testy, rentgeny i opakovaná ultrazvuková vyšetření ale nic neodhalily. Až při čtvrté návštěvě lékaři provedli CT vyšetření. To ukázalo zvětšené uzliny ve střevech a útvar, který tam rozhodně neměl být. Po rozsáhlé operaci, při níž jí lékaři odebrali část střeva, přišla diagnóza. „Řekli mi na chirurgii: máte lymfom a najděte si onkologa.“
O lymfomu tehdy Adéla téměř nic nevěděla. Jako mnoho lidí v podobné situaci udělala první věc, která člověka napadne. Začala hledat informace na internetu. Brzy ale zjistila, že internet nemusí být právě tím nejlepším místem, kde hledat uklidnění. „Internet živí strach, protože se tam člověk dočte jen ty nejhorší scénáře,“ říká. Naštěstí se díky své praktické lékařce rychle dostala na hematoonkologii Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Tam jí lékařka vysvětlila, že jde sice o agresivnější typ non-Hodgkinova lymfomu, zároveň ale o nemoc, u níž existují účinné možnosti léčby. Adéla si v tu chvíli nastavila vlastní strategii. Nebude předbíhat. Nebude se děsit toho, co možná přijde. Soustředí se na to, co je právě teď. „Nasadila jsem si v hlavě autopilota a byla jsem přesvědčená, že to bude dobrý. Že to bezpodmínečně musím zvládnout kvůli svým dětem.“
Fén jako symbol návratu k životu
Léčba znamenala šest cyklů chemoterapie kombinované s monoklonální protilátkou a dvě imunoterapie. První chemoterapii podstoupila Adéla 4. prosince. Brzy přišla o vlasy a s léčbou se pojily i další nepříjemné komplikace, jako záněty v očích, ztráta hlasu nebo výrazná slabost. Přesto si dokázala najít něco, čeho se mohla držet. K Vánocům si přála fén. Na první pohled zvláštní přání. Nebo spíš obyčejné. Pro Adélu ale představoval něco mnohem důležitějšího. Fén pro ni byl příslib, že jednou zase bude stát před zrcadlem, foukat si vlasy a řešit úplně obyčejné věci. „Dodnes ho mám vystavený na stole a i tahle myšlenka na to, že ho jednou zase použiju, mě každý den povzbuzovala a dodávala mi sílu jít dál,“ vypráví. První chemoterapie pro ni byla fyzicky i psychicky nejtěžší. „Říkala jsem si, jestli tohle vůbec dám,“ přiznává. S dalšími cykly ale už lépe věděla, co má čekat. Tělo si postupně zvykalo a hlava získávala jistotu. Dokonce se na jednotlivé léčby začala těšit. Znamenaly pro ni další krok k cíli.
Foto: Adéla/Lymfom Help
Adéla absolvovala šest cyklů chemoterapie. Největší oporou jí byla rodina
Manžel byl pevná skála
V den, kdy se dozvěděla diagnózu, potkala Adéla kominíka. Sáhla si na knoflík pro štěstí a dostala od něj kalendář. Právě do něj si s manželem zapisovali a postupně odškrtávali termíny chemoterapií. Byla to maličkost, která jim pomáhala vidět, že léčba má svůj začátek i konec. Ještě důležitější, než kalendář ale byl člověk, který stál po jejím boku. Její manžel během léčby převzal péči o děti, domácnost i roli živitele rodiny. „Byl moje pevná skála. Dával mi neuvěřitelný pocit klidu a sebevědomí, že to zvládnu,“ říká Adéla. Velkou pomocí byly také její maminka a tchyně.
Díky nim se mohla soustředit především na léčbu a zároveň věděla, že o děti se nemusí bát. Život s třemi dětmi nejde ale ani během onkologické léčby úplně zastavit, tak se doma snažili zachovat ještě jednu důležitou věc – humor.„Říkám, že můj smysl pro humor byl tehdy odolnější než můj imunitní systém,“ směje se Adéla. Humor jim pomáhal i ve chvílích, které byly všechno, jen ne veselé. Na tři měsíce například přišla o hlas. Najednou nemohla zavolat na děti na hřišti, běžně si s nimi povídat ani dělat všechny ty samozřejmé věci, které začneme postrádat, až když o ně přijdeme. Manžel se ale snažil i tuhle situaci odlehčit. S úsměvem jí říkal, že snem mnoha mužů je mít manželku, která nemluví.
Život se nemá odkládat na někdy
Léčba nakonec skončila úspěšně. Kontrolní PET CT potvrdilo, že zabrala. Pro Adélu to ale nebyl návrat do úplně stejného života jako před nemocí. Některé věci se po podobné zkušenosti už jednoduše nedají vidět stejně. Vděčnost, kterou cítila už před nemocí, dostala nový rozměr. Třeba obyčejné ráno, kdy smažila dětem palačinky a společně sledovali vycházející slunce, pro ni najednou nebylo obyčejné vůbec. „Uvědomíte si, že život je křehký. Přestanete odkládat věci na někdy, protože nikdy nevíte, kolik času máte.“ Dnes víc cestuje, užívá si čas s rodinou a snaží se být přítomná v okamžiku, který prožívá.
Během léčby Adéla narazila také na pacientskou organizaci Lymfom Help. Skutečné příběhy lidí, kteří si nemocí prošli a dokázali se vrátit do života, jí hodně pomohly. „Na internetu totiž člověk najde jen ty nejčernější scénáře, ale tady to bylo jiné. Říkala jsem si tehdy: když se úspěšně vyléčili oni, proč bych to nezvládla také? Ta naděje byla nesmírně posilující.“ Adéla dnes nechce mluvit jen o prevenci a péči o zdraví. Stejně důležité jsou podle ní vztahy. „Jakmile vás semele něco tak těžkého, je důležité mít kolem sebe pevný základ lidí, kteří vás podpoří s láskou, a ne z povinnosti.“ Vztahy přirovnává ke květinám. Také potřebují pravidelnou péči, čas a pozornost. Když je člověk dlouho zalévá jen výjimečně, nemůže čekat, že budou krásně růst právě ve chvíli, kdy je bude nejvíc potřebovat. Adéla měla během své nemoci takovou zahradu plnou lidí, o které se mohla opřít. Manžela, děti, maminku, tchyni, lékaře i další pacienty, jejichž příběhy jí dávaly naději. Největší lekcí nakonec nebyla nemoc, ale uvědomění, že život není samozřejmostí.
Doporučujeme
reklama
Běh, kde nejde o výkon, ale o podporu
Adélin příběh připomíná také II. charitativní běh a procházka pro Lymfom Help, které se uskuteční v neděli 13. září 2026 od 14 hodin. Zapojit se mohou běžci i ti, pro které je sportovní výkon až na posledním místě. Akce se koná v Praze v Grébovce, v Brně v parku Anthropos, na Libíně a v Syrovicích u Brna. Připojit se lze také virtuálně odkudkoliv na světě. Smyslem nejsou kilometry ani rychlost. Stačí se projít. Výtěžek ze startovného poputuje pacientské organizaci Lymfom Help, která už více než 20 let stojí po boku lidí s lymfomem. Registrace a více informací: darujme.cz/charitativni-beh-lh-2026
Zdroj: Autorský text, rozhovor s Adélou, Lymfom Help
Co chtějí muži od žen a ženy od mužů? Terapeuti Michal a Michaela Bartošovi vysvětlují, proč si často ubližujeme
