Byla hvězdou prvorepublikového filmu, symbolem elegance i terčem pomluv. Muži jí leželi u nohou, společnost ji obdivovala i odsuzovala. Pětatřicet let po smrti zůstává Adina Mandlová ženou, o které se víc mluví, než skutečně ví. Na filmových záběrech vidíme krásku s lehce šibalským úsměvem, za nímž se ale skrývá složitější příběh.
Obdivovaná, oslavovaná, zatracovaná i souzená.
Když vstoupila do místnosti, změnila její atmosféru i bez toho, aniž by
promluvila. Na filmovém plátně působila lehce a samozřejmě, jako by se narodila
pod reflektory. Ve skutečnosti však za leskem slavné herečky stála žena, která
celý život hledala svobodu a platila za ni vysokou cenu.
Krásná až příliš
Co se vám vybaví, když se řekne Adina Mandlová? Brunetka s pronikavým pohledem a úsměvem, který odzbrojoval, a nejen
Oldřicha Nového jako Kristiana. Ve 30. letech patřila k největším filmovým hvězdám Československa. Zatímco jiné herečky hrály nevinné dívky, Mandlová
přinášela na plátno něco nového a pikantního: sebevědomí, ironii a špetku
nebezpečí. Nikdy nepůsobila jako žena, která bude čekat, až ji někdo zachrání.
Naopak. Zdálo se, že si svůj osud píše sama. A právě to jí mnozí nikdy
neodpustili.
O milostném životě Adiny Mandlové se toho popsalo opravdu
hodně. Sama k tomu ostatně přispěla svými paměťmi, v nichž se rozhodně
neprezentovala jako cudná světice. Jenže její vztahy často zastínily všechno
ostatní. Ano, byla krásná, inteligentní a vtipná. Muži ji fascinovali, ale
zároveň se odmítala nechat definovat tím, komu právě patří. V době, kdy se od
žen očekávalo především manželství a poslušnost, působila téměř moderně.
Nechtěla být něčí ozdobou. Chtěla být sama sebou.
Muž, se kterým nemusela hrát
Je až ironické, že žena spojovaná s osudovými
romancemi našla největší životní jistotu v nenápadném vztahu, který
nevzbuzoval téměř žádný rozruch. S britským návrhářem Benem Pearsonem se vzali
v roce 1954 a společně strávili více než tři desetiletí. Po letech plných emocí, zvratů a veřejného zájmu přišlo něco mnohem vzácnějšího: klid. S
Pearsonem, který byl údajně homosexuál, žila na Maltě a později v Kanadě, daleko od českých pomluv i
někdejšího hvězdného života. Právě vedle něj mohla být poprvé „jen“ Adinou,
nikoli Mandlovou, hovořila o něm jako o své jediné lásce. Když Ben Pearson zemřel, vrátila se těžce nemocná do Česka.
Životopis Adiny Mandlové byl ale taky plný kontroverzí.
Druhá světová válka se stala kapitolou, která poznamenala její pověst na
desítky let. Spekulace, obvinění i společenské soudy se kolem ní vršily tak
rychle, že bylo často těžké oddělit fakta od emocí. Během války přitom odmítla
některé nabídky, které by jí otevřely dveře k ještě větší kariéře v Německu.
Podle dobových svědectví se dokázala postavit i mocným mužům nacistického režimu a odmítala účast v propagandistických projektech. Po válce ji
vyšetřovali, ale závažná obvinění jí nikdy neprokázali.
Exil bez potlesku
Po únoru 1948 odešla do zahraničí. Život v emigraci
ale neměl nic společného s filmovým glamour. Londýn ani další adresy jí
nenahradily Prahu, kde bývala obletovanou hvězdou. Najednou nebyla Adinou
Mandlovou, ikonou českého filmu. Byla ženou, která musela začít znova. Bez
kamer, bez obdivovatelů, bez jistoty, že ji někdo pozná. Právě v téhle etapě se
ukázala její odolnost. Když žila v exilu v Londýně, pokusila se jí v 60.
letech získat ke spolupráci i StB, odmítla. Tenhle fakt se v životopisech neobjevuje
tak často jako její milostné aféry.
Dnes se na Adinu Mandlovou díváme jinýma očima než
její současníci. To, co se kdysi považovali za skandální, působí najednou až neuvěřitelně současně. Neochota podřizovat se očekáváním, důraz
na vlastní nezávislost i schopnost otevřeně mluvit o svých chybách, to všechno
z ní dělá osobnost, která je blízká i dnešním ženám. Provokovala a bránila se celý život tomu, aby ji někdo zařazoval do jediné škatulky. Takové ženy nestárnou ani po smrti. Zemřela 16. června 1991 v Příbrami.
Zdroje: Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju (1977), Cbdb, Český rozhlas plus, Art.hn
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?
