Byla hlasitá, nepřehlédnutelná, bezprostřední. Když se objevila na plátně, málokdo si vybavil, kdo stál vedle ní. Helena Růžičková dokázala rozesmát celé generace diváků, ale její vlastní život měl k veselohře daleko. U příležitosti 90. výročí narození stojí za to vzpomenout na ni jako na ženu, která si navzdory ranám osudu zachovala neuvěřitelnou chuť žít.
Jen málokterá česká herečka byla tak nepřehlédnutelná
jako ona. Diváci si ji pamatují jako Heduš Homolkovou, nezapomenutelnou
Škopkovou ze série Slunce, seno… nebo jako představitelku temperamentních žen, které
dokázaly jedinou větou ovládnout celou scénu. Tím by se ale její herecký rozsah
nespravedlivě zúžil. Uměla nabídnout víc než jen smích. Jednu z nejvýraznějších
dramatických poloh ukázala v seriálu Vlak dětství naděje, který se odehrával na pozadí války. Za tuhle roli získala Cenu Českého literárního fondu.
Stejně skvělá byla i jako Helga v seriálu Přítelkyně z domu smutku. Helena Růžičková se narodila 13. června 1936 a oslavila by tak 90. narozeniny.
Mnozí vědí, že Helena Růžičková začínala jako
talentovaná baletka. Než si získala srdce diváků jako herečka, patřil její svět
tanci. Už od dětství vystupovala na scéně Národního divadla, a vypadalo to, že
jejím osudem bude právě balet. Ovšem život ji nakonec zavedl jinam. Vystudovala
zdravotnickou školu a živila se jako zubní laborantka. Touha po jevišti byla ale
silnější. Když později nastoupila před kameru, bylo jasné, že v sobě spojuje herecký temperament s elegancí, kterou získala během tanečních let.
Osud ji nešetřil
Na první pohled působila jako žena, kterou nemůže nic
vyvést z míry. Helena Růžičková však dobře věděla, že život umí rozdávat i
pořádně tvrdé rány. Místo stěžování si ale zvolila jinou taktiku – odpovídat na
nepřízeň osudu humorem. Tvrdila, že smích člověka nezbaví problémů, ale pomůže mu je unést. Ani když ji v pozdějších letech začaly trápit vážné zdravotní
potíže, neztratila svou pověstnou jiskru. Ostatní by se stáhli do ústraní, ona
dál rozdávala energii a dobrou náladu. Jako by si řekla, že nemoci ani starosti
jí přece nedovolí ukrást ze života ani kousek radosti.
Výjimečné místo v jejím životě měl manžel Jiří Růžička. Helena o něm mluvila s obdivem i humorem a nikdy neskrývala, že rodina
pro ni znamená víc než popularita. Silné pouto měla také se synem Jiřím,
kterého podporovala nejen jako matka, ale i jako nejbližší přítelkyně. Rodinné
zázemí pro ni představovalo jistotu v době profesních úspěchů i osobních krizí. Svého muže přežila o pouhý rok, o syna přišla pět let před svou smrtí.
Nákupní tipy
reklama
Humor jako životní filozofie
Růžičková nepoužívala humor na úkor druhých. Smála se
především sama sobě. S nadhledem komentovala svou postavu, popularitu i
každodenní starosti. Právě tato schopnost sebeironie z ní udělala jednu z
nejoblíbenějších českých komiček. Její výroky se tradují dodnes a její rozhlasové
scénky i televizní vystoupení neztratily nic ze své svěžesti. I kolegové na ni
vzpomínají jako na ženu, která dokázala rozesmát místnost ještě dřív, než začala vyprávět první historku. Nehrála silné ženy. Ona jí byla.
Celý život odmítala představu, že žena musí být dokonalá, štíhlá a uhlazená, aby byla obdivovaná. Dávno před body positivity působila sebevědomě ve světě, který jí často dával najevo, že nezapadá do představ o herecké hvězdě. Ona si z toho ale udělala přednost. Tím inspirovala tisíce žen, které v ní viděly někoho skutečného, ne nedostupnou celebritu. Helena Růžičková zemřela v lednu 2004 po dlouhé těžké nemoci.
Zdroje: Autorský text, Česká televize, FDB, Dvojka, Můj rozhlas
Kadeřník hvězd Michal Zapoměl: Ochrnul a zázračně se uzdravil
