Proč jíme, i když nemáme hlad? Odbornice vysvětluje, co stojí za emočním jedením a jak se dá zvládnout

Náročný den, hlava plná starostí a najednou stojíme u lednice nebo saháme po něčem „na nervy“. Ne proto, že bychom potřebovali energii, ale protože chceme na chvíli vypnout, zlepšit si náladu nebo zahnat nepříjemné pocity. Emoční jedení je časté a hodně diskutované téma. Přesto ho doprovází pocity studu a selhání. Přitom vztah k jídlu si budujeme od dětství. Jídlo je odměna. Oslava, útěcha. A současný svět tomu jen nahrává, reklamy nás pořád vybízejí, abychom si dopřáli něco dobrého.

Proč jídlo zlepšuje náladu

Po sladkém nebo slaném soustu se na chvíli všechno zdá lehčí. „Je to fyziologické, protože mozek uvolní dopamin, hormon odměny, a my se cítíme líp. Jenže tenhle efekt je krátkodobý. Chvíli potom přichází výčitky, únava nebo chuť dát si něco dalšího. A tak začíná kruh: Stres, jídlo, úleva, vina, znova stres a znova jídlo,“ vysvětluje nutriční terapeutka Karolína Beranová z FitKitchen. Nejde o slabost ani nedostatek disciplíny. Je to naučený mechanismus, kterým si pomáháme regulovat emoce. „Proto ho nejde vyřešit další dietou, zákazem sladkého ani silnější motivací,“ dodává odbornice.

Hlad versus chuť: jak poznat rozdíl

Reagujete jídlem na nějakou emoci? Nebo na kručení v břiše? To jsou hlavní rozdíly. V případě emočního jedení používáme jídlo jako odpověď na emoci. „Na rozdíl od běžného hladu přichází často náhle, je velmi konkrétní, typicky chuť na sladké, slané nebo tučné potraviny,“ vysvětluje odbornice. Naopak fyzický hlad se začne ozývat postupně a uspokojíte ho běžným jídlem. Čokoláda, chipsy nebo pečivo fungují jako rychlá berlička pro snížení nepříjemného pocitu nebo nervozity. Potvrzují to i studie, které ukazují, že v emočně vypjatých situacích lidé častěji volí energeticky bohaté potraviny, i když jejich tělo ve skutečnosti energii nepotřebuje.

Nejčastější spouštěče: stres, únava i nuda

Rychlé životní tempo, tlak na výkon a nedostatek odpočinku vytvářejí prostředí, ve kterém je snadné hledat rychlou úlevu. Stres zvyšuje hladinu kortizolu, což podporuje chuť na sladká a tučná jídla, která tělu dodají okamžitou energii. Emoční jedení ale často nesouvisí jen se stresem. Velkou roli hraje i nuda nebo pocit prázdnoty, kdy jídlo slouží jako způsob, jak vyplnit ticho, oddálit nepříjemné úkoly nebo si zpříjemnit rutinní činnosti, například sledování televize nebo práci na počítači. „Součástí problému je fakt, že jsme se nenaučili pracovat s vlastními emocemi. Smutek, vztek nebo frustrace se často nepovažují za společensky vhodné, a tak je raději potlačujeme,“ dodává nutriční terapeutka.

Jak nás ovlivňuje dětství

Věty o dojídání, neplýtvání (To bys mě naštvala, víš, kolik to stojí?) nebo o tom, že hodné děti sní všechno, co je na talíři. To jsou věci, které jsou v mnohých z nás hluboce zakořeněné. „Přitom si ani neuvědomujeme, že jídlo nám na talíř často naložil někdo jiný. Ale no tak, dva knedlíky jsou málo, dám ti čtyři,“ říká Karolína Beranová. Zároveň máme slavnostní chvíle spojené s konzumací: Vánoce, Velikonoce, ale i narozeninové oslavy vždy zahrnují typické jídlo, sváteční vaření, společnou konzumaci.

Nakonec na rande taky vyrazíme častěji na večeři než za sportem. „Současně ale zejména holčičky v mládí mnohdy slýchaly, že se maminka cítí tlustá a už by neměla jíst, případně takové poznámky platily i jim. V mnoha rodinách se stále experimentuje s dietami všeho druhu. Paradoxně právě neustálé hubnutí a striktní omezování emoční jedení zhoršují. Zakázané ovoce totiž chutná nejlépe, takže se tělo dostává do napětí z permanentního pocitu nedostatku," vysvětluje Karolína Beranová.

Co proti emočnímu jedení pomáhá

Změna nezačíná zákazem, ale porozuměním. „Prvním krokem je všímavost, schopnost si položit otázku: Mám opravdu hlad, nebo jde o něco jiného?“ radí Karolína Beranová. Pomoci může už samotné rozpoznání spouštěče podobně jako jednoduchý deník, do kterého si člověk zapíše, co se dělo ve chvíli, kdy se chuť objevila. Podle nutriční terapeutky jsou taky důležité pravidelnost a dostatek kvalitního jídla během dne.

„Tělo, které je dlouhodobě podvyživené, si o energii řekne, často právě večer a v podobě vlčího hladu nebo chutí. Nesmíme zapomínat ani na laskavost k sobě. Přestat se trestat za každé drobné selhání a změnit myšlení je často těžší než držet přísnou dietu,“ dodává. Pokud se jídlo ale stane hlavním nástrojem zvládání emocí, vyhledejte odbornou pomoc nutričního terapeuta nebo psychologa.