Ozempic, Mounjaro, Wegovy: Injekce na hubnutí jsou hitem, ale má to háček, říká odbornice na výživu Iva Málková

Co podle vás stojí za obrovským zájmem o injekce na hubnutí, které jsou primárně určeny k léčbě cukrovky? Nejznámější je asi Ozempic, ale k sehnání jsou u nás už i léky na podobném principu, jako je Saxenda, Wegovy nebo novější Mounjaro. 

Farmakoterapie obezity se dnes stává velmi populární a podílí se na tom více faktorů. Za těch čtyřicet let, co se problematikou obezity zabývám, se vystřídalo mnoho laických hitů na hubnutí. Od spalovačů tuků po nejrůznější diety, které však neměly z 95 % racionální jádro. V době, kdy je už mnoho lidí unaveno z neúčinných diet, přichází právě farmakoterapie, která vychází z takzvané evidence based medicine. To znamená, že je vědecky prokázaná její účinnost. Jedním z faktorů tedy je, že nová vlna antiobezitik vede prokazatelně k významným váhovým úbytkům. Uvádí se, že průměrně zhubnou ženy 15–20 % váhy, a to je něco, co žádná předchozí léčba nedokázala. Všechno to jsou ale farmaka, která jsou pouze na lékařský předpis.

Hrají v jejich oblíbenosti svou roli i celebrity, které o této léčbě mluví?

Emoce hrají při redukci váhy významnou roli. Pokud tedy celebrita doporučí nějaký prostředek na zhubnutí s emočně zabarvenými pozitivními slogany, ovlivní to velké množství lidí. Ve vztahu k propagaci antiobezitik jsou české celebrity rezervovanější. Může to být i proto, že reklama na antiobezitika podléhá dost přísným pravidlům a léky na předpis nesmí být propagovány směrem k veřejnosti vůbec. Lze o nich informovat, ale nesmí to mít charakter reklamy. To je odlišné od marketingových strategií v USA, kde jsou pravidla mnohem volnější.

Mohou známé osobnosti nadělat více škody než užitku?

Pokud celebrity léky doporučují, často chybí zmínka o tom, že tyto léky jsou určeny pro osoby s obezitou nebo s nadváhou s BMI nad 27 spojenou se zdravotními komplikacemi. Zřídka se zmiňují o vedlejších účincích nebo nutnosti lékařského dohledu. Vytvářejí dojem, že jde o „zázračné řešení“ bez potřeby změny životního stylu. Stejně tak to funguje na sociálních sítích, kdy sdílí neobjektivně své zkušenosti influenceři, aniž by upozornili, že jde o léky na předpis určené pro specifické skupiny pacientů.

Možná sehrává svou roli i stigmatizace, nechceme otevřeně přiznat, že nám s hubnutím pomáhají právě léky.

To je pravda. Mnoho lidí, včetně celebrit, se stydí za užívání farmakologické podpory při hubnutí. Ještě stále převládá mýtus, že hubnutí by mělo být výsledkem sebedisciplíny. Užívání léků se pak vnímá jako určitá forma „podvádění“ nebo „selhání vůle“.

Mnozí i od svých blízkých slýchají, že si k hubnutí vybrali „rychlou zkratku“.

Pocit, že jejich úspěch není zasloužený, můžou umocňovat reakce okolí, které někdy léčbu bagatelizuje jako snadnou cestu. Proto je důležité, aby odborníci i neodborníci, kteří se zabývají problematikou obezity, vedli pacienty a klienty k tomu, že léky jsou pomocníkem na aktivní cestě nejen k redukci váhy. Skutečný úspěch není jen v číslech na váze, ale v celkové proměně vztahu k jídlu, pohybu a vlastnímu tělu.

Jaká jsou rizika těchto léků?

Léky mají spoustu zdravotních benefitů, které vyplývají právě z hmotnostního úbytku. Mají ale i negativa, nežádoucí jsou většinou přechodné účinky na trávicí ústrojí, jako je nevolnost, zvracení, průjem nebo zácpa. Rizikem je taky ztráta svalové hmoty, pokud pacient nepřijímá zároveň dost bílkovin a necvičí. To je ale důsledek váhového úbytku bez patřičné edukace, ne tedy samotných léků.

Když se nám podaří díky těmto lékům zhubnout a my je pak přestaneme užívat, nehrozí jojo efekt?

Bohužel ano. Hodně záleží právě na tom, jak je pacient při redukci váhy edukován. Dále je důležité, pokud nemůže užívat léky trvale, měl by se připravovat na postupné vysazování. Pacient se většinou před zahájením léčby nestravoval optimálně. Pokud jen sníží příjem bez zlepšení skladby jídla, dochází, jak bylo výše zmíněno ke ztrátě svalové hmoty. Pokud se točí v kole změny a opakovaně hubne a přibírá, může to být zdravotně více škodlivé, než kdyby měl váhu konstantní. Proto by neměl člověk užívat tyto léky bez dohledu odborníka.

Na co je tedy při farmakoterapii nutné dbát?

Je potřeba hlídat, aby jídelníček obsahoval dostatečné množství bílkovin, které zejména při dostatku pohybu přispívají k zachování svalové hmoty. Tím se zvyšuje bazální metabolismus. Dostatečný příjem bílkovin je tedy jedním z preventivních faktorů jo-jo efektu. Po vysazení léku se vrací původní signály hladu a sytosti. Pokud pacient ví, jak si sestavit jídelníček, který ho při nižším příjmu dostatečně zasytí, je naděje, že zhubnutá kila nepůjdou nahoru. Minimalizovat jojo efekt se dá i tím, že se léky vysazují postupně, zvýší se fyzická aktivita a důsledně se pracuje s jídelníčkem. Někteří odborníci doporučují přechod na udržovací dávku, nižší než při hubnutí, ale stále poskytující určitou podporu.

Někteří lékaři tvrdí, že je nutné je užívat celoživotně. To je ovšem pro řadu lidí nereálné, měsíčně taková léčba přijde na tisíce korun.

Jde o léčbu chronického onemocnění. Takže názor odborníků, že se musí užívat celý život, je opodstatněný, je to stejné jako léčba vysokého tlaku nebo diabetu. Celoživotní léčba je ale minimálně kvůli ceně pro mnoho lidí opravdu nedostupná. Proto je tak důležité využít dobu léčby k tréninku trvalé změny životního stylu, což může pomoci udržet alespoň část dosaženého úbytku i po vysazení léků. Člověk, který po těchto lécích zhubne, se musí kontrolovat celoživotně. Je důležité, aby byl v odborné péči lékařů nebo nutričních terapeutů dlouhodobě. Pomáhají podpůrné komunitní programy, které nabízíme. Novinkou je STOBlife, kdy můžete být v kontaktu s odborníkem a s lidmi, kteří mají stejný cíl, každý den. Každý den si zadáte malý dílčí cíl, zapisujete si jeho plnění a dostáváte zpětnou vazbu za svou úspěšnost. To má pro udržení nových návyků velký význam.

Je v případě užívání farmak na hubnutí důležitá psychika?

Psychologická stránka je často přehlížená, ale je naprosto zásadní. Techniky všímavého jedení, práce s emočním jedením a identifikace spouštěčů přejídání jsou stejně důležité jako samotné jídlo. Vztah k talíři je stejně důležitý jako to, co na něm máte. Tedy je důležité nejen co jíte, ale proč to jíte a jak jíte. Velkou pomocí může být podpůrná komunita lidí s podobnými cíli, ať už setkávání osobní nebo online.

Můžou injekce na hubnutí naopak psychiku ovlivnit?

Pokud lidé hubnou hodně rychle, občas se stává, že si nestačí zvyknout na štíhlejší tělo. Tělo se mění rychleji než to stačí psychika zpracovat. Lidé se pak diví, že se vedle nich někdo vejde na sedadlo v autobuse a podobně. Někomu se zvýší sebevědomí, užívají se víc života. Ti, kteří si slibovali od zhubnutí, že se vše změní – najdou si partnera, novou práci, jsou ale třeba zklamaní, když zjistí, že zhubnutá kila jim v tom nepomohou, že příčina jejich problémů je jinde.
Zajímavý je i sociální aspekt – okolí často reaguje pozitivně, což posiluje sebevědomí, ale někdy také vzniká napětí ve vztazích, když partner nebo přátelé reagují žárlivě nebo negativně na změnu.

Co byste doporučila těm, kteří se pro injekce rozhodnou?

Doporučila bych jim, aby ji vnímali jako součást řešení problematiky obezity, ne jako náhradu za změnu návyků. Tyto léky fungují nejlépe právě ve spojení s postupnými změnami životního stylu. Přidejte si tedy k lékům každý týden jednu malou změnu, ale takovou, kdy si věříte že budete v její realizaci úspěšní. A pokud se někdo rozhodne k této léčbě, může využít také naše kurzy pro pacienty užívající antiobezitika, které jsou garantovány Českou obezitologickou společností.

Zdroj: autorský rozhovor s PhDr. Ivou Málkovou, STOB