Redaktorka Marianne.cz hubne s injekcemi: Foto PŘED a PO. Nejtěžší není shodit, ale nepřibrat ztracená kila zpět

Přiznám se bez mučení. Ze začátku je hubnutí s antiobezitiky skoro návykové. Jeden týden kilo dolů, někdy dvě, ze začátku to šlo rychle. Jenže pak přijde den, kdy se hubnutí zpomalí nebo třeba i zastaví. Ne proto, že děláme něco špatně, ale proto, že lidské tělo je neuvěřitelně chytré. Možná jsme totiž dosáhli takzvané tolerovatelné (biologicky optimální) váhy a tělo prostě dál hubnout odmítá. Není to selhání, prostě naše tělo je jen moudré. Právě teď jsem ve fázi, kdy hubnu třeba jen dvě stě gramů za týden. Co jsem se naučila v rámci online kurzu hubnutí s nutriční terapeutkou? Že nejdůležitější „boj“ bude spočívat v tom, abych si svou váhu udržela.

Mohlo by se vám líbit

Redaktorka Marianne.cz hubne s injekcemi: Po letech diet jsem udělala krok, který budí emoce. Na hejty jsem připravená

Reálné cíle bez jojo efektu

Mnoho lidí si myslí, že jojo efekt znamená slabou vůli. Jenže je to složitější. Po zhubnutí tělo začne produkovat více hormonů hladu a současně šetří energii. Mozek si navíc velmi dobře pamatuje staré návyky. Ve stresu, při únavě nebo smutku automaticky saháme po tom, co nám dříve přinášelo úlevu – často po jídle. Říká se tomu návrat k naučeným strategiím. Jak říká nutriční terapeutka a lektorka STOB Katarína Jirková, lidé často podcení právě období po skončení hubnutí. Přestanou dostávat pochvaly od okolí, váha už neklesá a mizí motivace. Přitom právě tehdy je potřeba vytvořit nový plán. Všude se to hemží návody, jak zhubnout, ale jak si váhový úbytek udržet? Chceme hubnout i přes snahu těla, které se dalšímu hubnutí brání. Když půjdeme cestou extrémů, bude strádat nejen naše tělo, ale i duše, a narůstá tak nebezpečí jojo efektu. Teď už vím, že nejdůležitější jsou skutečně reálné cíle. Bude to náročné, ale jedině tak znova nepřiberu.

Injekce nejsou autopilot

Na vlastní kůži jsem zjistila ještě jednu věc. GLP-1 injekce dokážou výrazně pomoct s hladem. Ale nenaučí vás žít. Nenaučí vás jít večer na procházku místo k televizi. Nenaučí vás zvládat stres jinak než čokoládou. Nenaučí vás říct si v restauraci o menší porci nebo výměnu hranolek za brambory. To všechno musíte zvládat sami. A postupně. Možná právě proto mají lidé po vysazení antiobezitik často obavy. Ne z hladu samotného, ale z návratu starých návyků. „Léky můžou ovlivnit biologické mechanismy hladu a sytosti, ale nenaučí vás, jak si sestavit jídelníček, jak zvládat rizikové situace, jak vybírat potraviny nebo jak si vytvořit dlouhodobě udržitelné návyky. Právě tyhle dovednosti jsou zásadní pro to, aby si pacient udržel výsledky i do budoucna,“ říká Katarína Jirková.

Mohlo by se vám líbit

Redaktorka Marianne.cz hubne s injekcemi: Co jsem se naučila po sedmi měsících? Třeba že hlad mizí, ale jíst se musí dál

Pohyb není trest, ale pojistka

Hýbat se pro mě bylo vždycky přirozené, ráda jsem sportovala, ale před pár lety, kdy mě zbrzdilo zdraví, jsem byla ráda, když jsem neproseděla celý den u počítače. Bez pohybu si ale novou váhu neudržíme, jak jsme se dozvěděli na našem kurzu hubnutí. Pro mnohé to byla velká výzva, pro jiné jen návrat k tomu, co dřív bylo rutinou. Já to v začátcích léčby antiobezitiky neměla snadné, začátkem února jsem podstoupila vážnější operaci, po které jsem nemohla cvičit, ale hned jak to šlo, snažila jsem se přidat pár tisíc kroků denně navíc. Jak říká Katarína Jirková, význam pohybu se během léčby ještě zvyšuje.

„Léky pomáhají regulovat hlad a příjem energie, pomáhají potlačit neustálé myšlenky na jídlo, ale nedokážou samy o sobě chránit svalovou hmotu ani zlepšit fyzickou kondici. Pravidelný pohyb, zejména silový trénink nebo jiné formy zátěže svalů, spolu s dostatečným příjmem bílkovin, pomáhají zajistit, aby větší část úbytku hmotnosti tvořila tuková tkáň,“ vysvětluje odbornice. Ve chvíli, kdy mi lékař řekl, že jsem už v pořádku a můžu začít i se silovým tréninkem, vrhla jsem se do dalšího cvičení. Pilates, salsa, využila jsem i online cvičení od STOBu.

I rutinní pohyb se počítá

Jedna z nejzajímavějších informací, které jsem se v kurzu STOBu dozvěděla? NEAT. Tahle zkratka pochází z anglického non-Exercise Activity Thermogenesis, což bychom mohli přeložit jako energie vydaná při běžném každodenním pohybu, který není plánovaným cvičením. Vlastně to všichni moc dobře známe. Schody místo výtahu. Procházka při telefonování. Práce na zahradě. Cesta pěšky do obchodu. Domácí práce. Právě tenhle „neviditelný pohyb“ může během dne spálit překvapivě velké množství energie, a především je udržitelný dlouhodobě. Jak říká Katarína Jirková, každý pohyb se počítá. A co mě ještě uklidnilo nejvíc, nemusíte milovat fitko. Podle Kataríny Jirkové vydrží lidé dlouhodobě hlavně u pohybu, který je baví. Můj syn mě pořád láká do fitka, ale mně se tam vážně nechce. A možná mám pravdu já, když budu chodit, cvičit pilates a tančit salsu. Nutit se k něčemu, co mě nebaví? Děkuji, ale nechci.

Jak si tedy váhu udržet?

Když se člověk dostane na optimální váhu, má obrovskou chuť oslavovat. A často si řekne: Tak, a teď můžu jíst zase normálně. Jenže tak to nefunguje. „Hubnutí a stabilizace váhy jsou dva odlišné procesy,“ upozorňuje nutriční terapeutka. Zatímco během hubnutí je tělo nastavené na energetický deficit, po dosažení cílové hmotnosti se musí naučit fungovat v novém režimu. A to chce čas. Jak tedy dál jíst? Udržovací jídelníček není odměna za „dietu“. Není to „jíst jako dřív“. Právě „jako dřív“ nás přivedlo k nadváze. Katarína Jirková doporučuje přecházet na udržovací režim postupně. Ne ze dne na den. Energetický příjem je vhodné navyšovat pomalu, přibližně o 400–500 kJ denně, vždy po dobu jednoho až dvou týdnů.

Pak je fajn zkontrolovat váhu. Pokud zůstává stabilní, můžeme mírně přidat. Celý proces může trvat čtyři až osm týdnů, někdy déle. Tělo tak dostane čas přizpůsobit se nové hmotnosti, aniž by začalo ukládat energii do tukových zásob. Není potřeba zůstat navždy v redukčním režimu, ale ani se vrátit k porcím, které jsme jedli před hubnutím. A složení jídelníčku? Pořád platí jíst pravidelně tak, abychom nikdy nehladověli, sledovat vyváženost a dostatek bílkovin a vlákniny. Další rada? Tělo se rychle adaptuje na určitý druh stravování, takže je potřeba překvapit ho něčím novým. Ochutnávat nové potraviny, zkoušet nové recepty, vyhnout se stereotypu.

Mohlo by se vám líbit

Uznávaná lékařka Dita Pichlerová: Obezita není otázka slabé vůle ani selhání charakteru. Léčba injekcemi má smysl

Váha není nepřítel

Vždycky jsem se váhy děsila. A to i v době, kdy jsem byla štíhlá. Teď poprvé se s váhou učím žít. Není to můj nepřítel, ale kontrolka na palubní desce. Spousta lidí po zhubnutí schová váhu do sklepa, protože mají pocit, že už ji nikdy nechtějí ani vidět. Jenže jak říká Katarína Jirková, pravidelné vážení není známkou posedlosti, je to zpětná vazba. Stejně občas zkontrolujeme i tlak v pneumatikách nebo stav účtu. Neznamená to, že se budu vážit každý den. Klidně jednou za týden (nebo za dva). Je fajn najít si vlastní bezpečné rozmezí. Třeba dvě až tři kila. Pokud váha začne tuhle hranici překračovat, není prý důvod k panice. Ale je čas začít jednat. Vrátit se na pár dnů k zapisování jídelníčku, přidat pohyb nebo si připomenout návyky, které fungovaly při hubnutí. „Je jednodušší zhubnout dvě kila než dvacet,“ dodává Katarína. A občas pomůže i obvod pasu, tedy vaše kalhoty. Jsou vám těsnější? Pozor.

Nečekat na krizi

Další rada mě taky překvapila. Katarína Jirková doporučuje neplánovat jen běžné dny, ale hlavně ty problematické. Co budu dělat o Vánocích? Jak zvládnu dovolenou s hotelovým bufetem? Co když přijde náročné období v práci? Jak se uklidním, když ne jídlem? Právě tyhle situace totiž nejčastěji spouštějí návrat starých návyků. Kdo má plán předem, má mnohem větší šanci, že se po jedné horší epizodě vrátí ke svému režimu a nesklouzne zpátky do začarovaného kruhu. Zrovna před pár dny jsem si tohle otestovala během dovolené na jižní Moravě. Předem jsem si udělala plán, jak to budu řešit, jak si udržím příjem bílkovin, jak zvládnu večerní sezení ve sklípku. Vybavila jsem se tedy vším, co mi mohlo pomoci.

Proteinové tyčinky, nápoje, tuňák ve vlastní šťávě, zelenina. Díky tomu, že na pokoji byla lednice, přibalila jsem i prkénko, nůž, misku. Přikoupila jsem cottage a řecké jogurty. Výsledek? Sice jsem si občas dopřála i sklenku bílého vína, ale víc jsem se hýbala a nepřibrala jsem. Občas byl problém s výběrem oběda z jídelního lístku (nechápu, proč je takový problém vyměnit šťouchané brambory za vařené, když jsou v nabídce), ale jinak žádná tragédie. A dala jsem si i zmrzlinu. Ne, není to o odříkání až do smrti, ale „ujíždět“ s rozumem. Po návratu domů jsem přirozeně najela na starý „nový“ režim.

Vlevo před zahájením léčby antiobezitiky (váha ukazovala přes sto kilogramů), vpravo foto po téměř osmi měsících léčby (mínus 23 kilogramů)

Nehubnout celý život

Možná nejhezčí rada z celého kurzu vůbec nesouvisí s kaloriemi. „Radujte se z toho, co jste dokázali.“ Deset až patnáct procent ztracené hmotnosti už významně zlepšuje zdravotní stav. Pokud budete celý život čekat na „dokonalé číslo“ na váze, můžete snadno přehlédnout, že jste získali mnohem víc. Lepší kondici, nižší krevní tlak, více energie i radost z pohybu. Nové návyky by neměly být za trest. Čím si je uděláme příjemnější, tím větší šanci budeme mít, že s námi zůstanou napořád. Co ještě říct? Nejsem v cíli. Ale po více než dvaceti kilogramech dole začínám chápat, že největší změna není na váze. Je v hlavě. Přestávám přemýšlet stylem: Až zhubnu…Místo toho si říkám: Jak chci žít za pět let? Jestli totiž existuje tajemství lidí, kteří si váhu opravdu udrží, nebude to zázračná dieta ani hubnoucí injekce. Bude to obyčejný život, který je natolik příjemný, že se k tomu starému už nebudu chtít vracet.

• Pokud uvažujete o užívání antiobezitik a chcete na to jít bezpečně, využijte STOBlife, podpůrný online program STOBu pro lidi užívající léky na hubnutí. V českém prostředí jde o jedinečný projekt, který propojuje odborné vedení nutričních terapeutů, lékařů, cvičitelů a psychologů se skupinovou podporou a sdílením zkušeností lidí, kteří procházejí podobnou cestou. Účastníci získávají nejen praktické informace, ale také dlouhodobou motivaci a zázemí, které jim pomáhá zvládnout změnu životního stylu a udržet dosažené výsledky. Více zde: https://www.stobklub.cz/stoblife-leky/

Zdroj: Autorský text, nutriční terapeutka a lektorka STOB Katarína Jirková