Pojem „toxický“ dnes slýcháme na každém kroku. Označují se tak partneři, přátelé i lidé na pracovišti. To, že vám někdo „otravuje život“, ale ještě neznamená, že si tuto nálepku zaslouží. Jak poznáte, že už nejde o běžný pracovní stres, ale o skutečně toxické pracovní prostředí?
Občas se nikomu z nás nechce do práce a neshody mezi kolegy jsou běžnou součástí pracovního života. Bylo by divné, kdyby se na sebe za těch osm hodin denně (někdy i déle) všichni jen usmívali. Toxické prostředí nevytváří jedna nepříjemná hádka nebo přísnější šéf. Problém nastává ve chvíli, kdy se stres, strach a ponižování stanou běžnou součástí pracovního dne.
Mnoho lidí si ani neuvědomuje, že pracuje v toxickém prostředí. Generace Y (dnešní třicátníci a čtyřicátníci) byla vedena k tomu, aby byla co nejvýkonnější, respektovala autority a pokud možno si co nejméně stěžovala. „Buď rád/a, že máš práci,“ slýchávají od svých rodičů. Mnohdy si uvědomí, že jim pracovní prostředí psychicky ubližuje, až když jsou na pokraji sil. „Často si myslí, že jsou jen přetížení nebo příliš citliví,“ popisuje psychoterapeutka Petra Jonášová z platformy Terapie.cz. Toxické prostředí podle ní většinou nepoznáte podle jedné nepříjemné situace, ale podle dlouhodobého vzorce chování, který ve vás vyvolává stres a nejistotu.
Než označíte své pracoviště za toxické nebo někoho obviníte ze šikany, zkuste si nejprve ujasnit, zda nejste vztahovační, pokud se vám dostane negativní zpětné vazby. Dobrý vedoucí by měl umět upozornit na chybu a pomoci zaměstnanci najít řešení. „Rozdíl je v tom, že kritika směřuje na práci, zatímco šikana na člověka samotného,“ vysvětluje odbornice. Zaměstnanci si na takový přístup postupně zvyknou a začnou nevhodné chování považovat za normu. Pokud je ale člověk opakovaně zesměšňován, znehodnocován před kolegy, izolován nebo vystavován nepřiměřenému tlaku, nejde už o běžné vedení zaměstnance, ale o chování, které může mít znaky šikany.
Toxické chování nerozlišuje pohlaví
Na to, jestli jsou na pozici šéfa horší muži či ženy, neexistují jasná data. Mnohem více záleží na osobnosti člověka, jeho schopnosti zacházet s mocí a na míře sebereflexe. „Muži častěji používají otevřený tlak nebo autoritativní přístup. U žen bývají někdy častější nepřímé formy manipulace, například vytváření vztahového napětí nebo vylučování z kolektivu,“ vysvětluje Petra Jonášová. Pro zaměstnance však mohou být oba typy chování stejně zraňující.
Když stres z práce přeroste únosnou mez, dříve či později se projeví i na tom, jak fungujete doma. Například si budete frustraci vybíjet na potomcích či partnerovi. „Lidé ke mně přicházejí s úzkostmi, vyčerpáním, ztrátou sebevědomí, problémy se spánkem nebo chronickým stresem,“ popisuje psychoterapeutka. Nezřídka se objevují také psychosomatické potíže, jako jsou bolesti hlavy, žaludeční problémy, napětí ve svalech nebo dlouhodobá únava. „Mnozí klienti si až zpětně uvědomí, že zdrojem jejich obtíží nebyli oni sami, ale prostředí, ve kterém několik let pracovali.“
Doporučujeme
reklama
Co dělat a jak se bránit
Pokud se vám náplň práce líbí a nechcete opustit společnost, ve které pracujete, máte několik možností, jak danou situaci řešit. Můžete vyhledat pomoc na personálním oddělení. Než se tam ale vydáte, zapisujte si problematické situace, uchovávejte komunikaci a mějte v rukou jasné důkazy o tom, že je na vás kladen přílišný tlak. Důležité je však upozornit, že prokázání bossingu ze strany nadřízeného je složité a jen málokdy možné. „Žádná práce by neměla stát za ztrátu psychického nebo fyzického zdraví,“ uzavírá Petra Jonášová. Pokud se situace dlouhodobě nemění a zaměstnavatel ji odmítá řešit, bývá odchod často nejzdravějším řešením.
Zdroj: Autorský článek, rozhovor s psychoterapeutkou Petrou Jonášovou
Marianne Talk s Beatou Rajskou: Co nám v oblékání nejvíc ubližuje a jak to zachránit
