Urgentní lékařka, záchranářka a autorka knihy Lékařem jste i vy Kristina Höschlová strávila více než dvacet let v prostředí, kde se rozhoduje o životě a smrti. Od letecké záchranné služby přes horskou medicínu až po válečné oblasti. V rozhovoru pro Marianne.cz vysvětluje, proč podle ní nestačí spoléhat jen na moderní medicínu, jakou roli hraje vlastní odpovědnost za zdraví a proč bychom měli znovu objevit schopnost naslouchat sami sobě.
Kristina Höschlová zkušenosti z práce u letecké záchranné služby, v horských expedicích i v krizových a válečných oblastech promítla do své knihy Lékařem jste i vy. V ní nevyzývá k odmítání klasické medicíny, ale upozorňuje na význam přirozených samoléčebných schopností organismu, osobní zodpovědnosti za zdraví a návratu k větší vnímavosti vůči vlastnímu tělu i přírodě. V rozhovoru mluví o zkušenostech z medicíny, o hranici mezi důvěrou ve vlastní organismus a odbornou péčí i o tom, co podle ní člověku nejvíce pomáhá zůstat zdravý a psychicky odolný.
Po více než dvaceti letech v urgentní medicíně, kdy jste si uvědomila, že vedle akutní medicíny je potřeba více mluvit i o samoléčebných schopnostech člověka?
Asi to uspíšila covidová zkušenost, kdy se otázka svobody rozhodování o svém zdraví stala veřejným tématem. V momentě, kdy byl na lidi vyvíjen extrémní nátlak stran různých preventivních opatření, často ne zcela opodstatněných, lidé se začali více ptát a aktivněji se zajímat, co a proč je jim lékařskými autoritami podsouváno. Navíc, v tak nestálé a nepredikovatelné době, v jaké žijeme, je těžké se opírat o externí vlivy. Proto vzrůstá tendence hledat oporu v tom, co ovlivnit můžeme. Tedy v sobě samých a v přírodě, jejímž pradávným principům podléháme.
Pracovala jste v extrémních podmínkách, v horách, u letecké záchranky i ve válečných oblastech. Naučila vás právě tato zkušenost něco zásadního o tom, co člověka skutečně drží zdravého a psychicky odolného?
Ano, určitě. Tam jsem si uvědomila především hodnotu odolnosti, vnitřního klidu, důvěry ve svůj potenciál i sílu instinktu přežití.
Dá se podle vás odolnost natrénovat? Měli by ji „učit“ rodiče už své děti?
Pro zvýšení odolnosti se dá hodně udělat právě v dětství a mládí. Eliminace pohodlí nejenže zvyšuje odolnost, ale podporuje i větší míru vnitřní spokojenosti. Stačí si vzpomenout na pocit z dětství, když jsme se vraceli po třech týdnech z tábora nebo z puťáku. Sice špinaví, odření a o pár kilo lehčí, zato sebevědomější, veselejší, silnější a nabití elánem.
Loni jste vydala knihu Lékařem jste i vy, jejíž název může některé lidi mírně znepokojovat. Kde je podle vás hranice mezi zdravou zodpovědností za vlastní zdraví a přesvědčením, že si člověk vystačí úplně sám?
Tou hranicí je právě vnímavost. Uvědomění si svého těla, schopnost odfiltrovat imperativ neklidné mysli a externích stimulů a propojení s přirozenými principy, které odpradávna garantují život na zemi. „Lékařem jste i vy“ rozhodně neznamená „Lékařem jste i vy s pomocí googlu, AI nebo rad těch, co skrze vás obchodují“.
Máte pocit, že moderní zdravotnictví někdy nechtěně oslabuje pocit osobní kompetence pacienta?
Ano, mám.
Kdy jste naposledy sama zažila situaci, že jste musela použít některý z nástrojů popsaných v knize na vlastní kůži?
Většina technik, o kterých mluvím jako o potenciálních nástrojích k udržení zdraví, je součástí každodenního života nás všech, tedy i toho mého.
Umíme je tedy všichni, jen je nepoužíváme?
Ano, máme je všichni k dispozici, jde jen o to, kam zaměříme svoji pozornost a úsilí.
Pokud byste měla vybrat jednu věc, kterou české děti dnes ztrácejí a která bude mít za dvacet let dopad na jejich zdraví, co by to bylo?
Co současné děti ztrácejí, těžko říct. Nesdílím populární názor, že jako lidstvo degenerujeme a sami sebe vedeme do záhuby. Jsme přizpůsobivý druh a selekce nás vždy nasměřuje, kam je třeba. Například si vezměte, jaké byly obavy z degenerace lidstva spolu s přebytkem potravy. A vidíte, zas tak hrozné to není. Lidé začali více cvičit a vědomě si vybírat zdravou stravu, ačkoliv každý máme i nadále volbu přejídat se dorty a válet se na gauči.
Není někdy důraz na seberozvoj a zdravý životní styl paradoxně zdrojem dalšího stresu? Jak poznat, že už člověk péči o zdraví přehání?
Ano, je. Ale to samozřejmě vůbec není chyba těch, co to promují. Oni jen využívají trendu a chtějí udělat byznys. Je přece na svobodné volbě každého člověka, zdali se tím nechá stresovat či ne. Je to to samé, jako s volbou přejídat se a válet se, nebo jíst zdravě a cvičit.
Může být člověk zdravý, i když nedělá skoro nic z toho, co doporučují biohackeři, influenceři a autoři knih o zdraví?
O těchto lidech nic bohužel nevím, třeba doporučují užitečné věci. Ale jisté je, že jakmile se člověk stane vnímavým, vnější doporučení najednou nepotřebuje, protože odpovědi nachází v sobě samém.
Když se podíváte na pacienty, kteří se uzdravovali překvapivě dobře, co měli společného kromě samotné léčby?
Naději, humor, pozitivní mysl a láskyplné okolí blízkých lidí.
Existuje něco, co dnešní medicína léčí příliš často, a něco, co naopak systematicky přehlíží?
Netřeba být paranoidní, ale zcela pragmaticky je dobré se i na medicínské „supertrendy“ dívat z obchodního hlediska. I medicína často léčí to, co jí vydělává. Naopak to, co jí mnohdy chybí, je nedostatek odstupu. Neschopnost pohledu na pacienta jako celku snoubícího tělesnou schránku s emocemi i prostředím, které ho formuje.
V knize zmiňujete význam přírody. V některých zemích dnes lékaři běžně „předepisují“ pobyt v přírodě jako léčbu…
Ano, tento trend je vzrůstající. Je-li klíčem ke zdraví vnímavost a jakési propojení s vnitřní pravdou, kterou můžeme nazvat primordiálním instinktem či vrozenou moudrostí, pak právě propojení s přírodou je báječným vodítkem.
Kdybyste měla doporučit tři jednoduché změny, které může udělat téměř každý člověk už zítra ráno bez investic a bez speciálních pomůcek, co by to bylo?
Brzy ráno vstát, umýt se studenou vodou, doširoka se usmát a poděkovat za krásný nový den.
Zdroj: Autorský rozhovor s MUDr. Kristinou Höschlovou
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?
