Dlouhověkost bez radosti by nedávala smysl, říká odborník na biologické stárnutí a prozrazuje klíčový návyk

František Knobloch se zaměřuje na problematiku dlouhověkosti, prevence a biologického stárnutí. Jeho cesta k vědě přitom nebyla přímočará, původně vystudoval práva, ale postupně ho přitáhla snaha pochopit fungování lidského těla do hloubky. Dnes propojuje vědecké poznatky s praktickým pohledem na zdraví a zdůrazňuje, že největší dopad nemají složité technologie, ale každodenní rozhodnutí. Ve svém přístupu kombinuje analytické myšlení s důrazem na srozumitelnost a dlouhodobou udržitelnost. I proto jeho pohled na longevity rezonuje i mimo odbornou komunitu.

Co vás přivedlo k tématu longevity? Byl to spíš vědecký zájem, nebo osobní motivace?

Kombinace obojího. Na začátku to byla hlavně osobní motivace. Chtěl jsem urychlit rekonvalescenci ze zranění ve výkonnostním sportu a pochopit, jak lidské tělo v tomto směru funguje. Tehdy jsem si uvědomil, jak moc toho o lidském těle nevím, a začal jsem ho podrobně studovat. Věřil jsem, že mi to umožní jednak zvýšit sportovní výkon, ale také zůstat dlouho zdravý a funkční. A už mě to nepustilo.

Pochopení vědecké metody mi otevřelo úplně nový svět. Longevity není okrajové téma pro pár nadšenců, ale něco, co se týká prakticky každého z nás. A myslím, že většina lidí to v hloubi duše dobře ví, že dokud člověk má zdraví, bere spoustu věcí jako samozřejmost, ale když o něj začne přicházet, velmi rychle si uvědomí, že bez něj ztrácí hodnotu i mnoho dalších věcí. A právě v tom se pro mě spojila osobní motivace s vědeckým zájmem. Nešlo už jen o výkon nebo rekonvalescenci, ale o hlubší snahu pochopit, co skutečně rozhoduje o tom, jestli člověk bude dlouho dobře fungovat.

Když se řekne dlouhověkost, většina z nás si představí něco složitého. Co je na ní ve skutečnosti jednoduché?

Překvapivě jednoduché bývá někdy právě to nejdůležitější. Dlouhověkost stojí především na několika základních pilířích, které známe už dlouho. Na kvalitním spánku, pravidelném pohybu, rozumné výživě, zvládání stresu a dobrých vztazích. To samozřejmě neznamená, že je vždy snadné tyto principy skutečně žít nebo přesně vědět, jak je nastavit co nejlépe. U řady detailů stále nemáme definitivní odpovědi a mezi lidmi navíc existují výrazné individuální rozdíly. Samotné principy ale složité nejsou.

V souvislosti s dlouhověkostí se často zmiňují různé technologické novinky, doplňky stravy a podobně. Patří to k tomu?

Veřejná debata je někdy tímhle trochu zkreslená. A já bych rozhodně nechtěl tvrdit, že to není důležité. Moderní technologie, cílená prevence, kvalitní diagnostika, některé molekuly i terapeutické přístupy mohou mít obrovský význam, zejména pokud jde o včasné odhalení rizika, individualizaci péče a řešení konkrétních problémů. To všechno považuji za velmi důležitou součást moderní medicíny i péče o zdraví.

Platí ale, že tenhle „vyšší stupeň“ péče většinou nemůže nahradit to nejzákladnější. Nejlepší přístup je podle mě spojit obojí. Mít pevně zvládnuté základy a zároveň chytře využívat to, co dnes díky vědě a medicíně skutečně dává smysl. A možná stejně důležité je i aktivně se vyhýbat balastu, který je kolem tohoto tématu dnes obrovský a který naopak smysl nemá.

Existuje nějaký každodenní návyk, který má podle vás až „magický“ efekt na to, jak stárneme?

Kdybych měl vybrat jeden, byl by to pravděpodobně každodenní pohyb. Jeho dopad je neuvěřitelně široký. Je vlastně těžké najít oblast zdraví, na kterou by pohyb neměl alespoň nějaký pozitivní vliv. Ovlivňuje kardiovaskulární systém, metabolické zdraví, svalovou hmotu a sílu, mozek, psychiku, spánek i celkovou odolnost organismu. Je to jeden z mála zásahů, který pozitivně zasahuje téměř celý organismus najednou a velmi pravděpodobně dokáže zpomalovat biologické stárnutí jako celek.

Není ale pohyb jako pohyb...

Není jedno, jaký typ pohybu člověk dělá, v jaké intenzitě, jak často, jak kombinuje vytrvalost, sílu, běžnou každodenní aktivitu a regeneraci. Proto se určitě vyplatí se podrobně zabývat tím, jakým způsobem získat z pohybu pro dlouhověkost ve zdraví co nejvíce.

Co vás na lidském těle a stárnutí jako vědce pořád nejvíc fascinuje?

Jak tenká někdy je hranice mezi zdravím a nemocí a jak dlouho může zůstat téměř neviditelná. Lidské tělo má obrovskou schopnost kompenzace. Často funguje zdánlivě dobře ještě ve chvíli, kdy už se v něm některé procesy nezačínají vyvíjet ideálně. Právě to mi připadá fascinující i zrádné zároveň. Na jedné straně je lidský organismus obdivuhodně robustní systém, který vydrží neuvěřitelně mnoho. Na druhé straně právě tato odolnost někdy způsobuje, že varovné signály přicházejí až relativně pozdě. Péče o zdraví by se měla posouvala více směrem k včasnému rozpoznání rizik, a ne až k řešení plně rozvinutých problémů.

Máte vy sám nějaký rituál nebo zvyk, bez kterého si neumíte představit den?

Pro mě je zásadní spánek a pohyb. Nemusí být vždy všechno perfektní, ale když mám během dne fyzickou aktivitu, dostanu denní světlo a udržím relativně stabilní rytmus spánku a bdění, cítím obrovský rozdíl skoro ve všem, co dělám. Neberu to jako rigidní disciplínu, spíš jako způsob, jak dát tělu podmínky, ve kterých funguje nejlépe. Člověk pak nemusí tolik bojovat s únavou, náladou ani se svou vlastní hlavou.

Kdybychom měli zapomenout na všechny trendy a řídit se jen tím nejdůležitějším, co by to bylo?

Kdybychom měli odložit všechny trendy, podle mě by zůstalo hlavně jedno. Neřešit zdraví až ve chvíli, kdy se něco pokazí, ale průběžně vytvářet podmínky pro to, aby tělo dobře fungovalo i za deset, dvacet nebo třicet let. Většina opravdu důležitých věcí přitom není nová ani převratná. Pořád se z velké části vracíme ke stejným principům. K pohybu, kvalitnímu spánku, rozumné výživě, socialitě, zvládání stresu a prevenci.

Proč máme tendenci řešit spíš vrásky než to, co se děje uvnitř těla?

Protože to, co je vidět, je pro nás psychologicky silnější. Vrásky v zrcadle zaznamenáme okamžitě, ale zhoršující se metabolické zdraví, klesající kondici nebo postupnou ztrátu svalové hmoty často dlouho necítíme. Přitom právě tyto neviditelné změny mají pro budoucí zdraví často mnohem větší význam. Je naprosto pochopitelné chtít vypadat dobře. Jen bychom neměli zapomínat, že to nejdůležitější se často odehrává pod povrchem. Ideální je, když péče o vzhled není oddělená od péče o zdraví, ale navazuje na ni.

Jak poznáme, že o sebe pečujeme správně? Existuje nějaký „pocitový kompas“?

Částečně ano. Dobrým signálem je, že máme během dne stabilnější energii, lépe spíme, lépe se soustředíme, zvládáme stres, nejsme neustále přetížení a naše tělo funguje spíš s lehkostí než v permanentním odporu. Extrémně důležitou metrikou je také fyzická a mentální výkonnost, a to nejen pro sportovce nebo lidi pracující převážně hlavou, ale pro každého, kdo chce dlouhodobě dobře fungovat. Zároveň je dobré nespoléhat jen na pocit. Někdy se člověk může cítit relativně dobře, a přesto už se v těle něco vyvíjí nepříznivě.

Jak velkou roli hraje radost, vztahy a celková spokojenost v tom, jak stárneme?

Obrovskou. Často se mluví o výživě a pohybu, ale kvalita vztahů, pocit smyslu, radost a psychická pohoda mají pro dlouhodobé zdraví velmi významný dopad. Člověk není jen soubor biochemických procesů. To, jak žijeme, s kým žijeme a jak se ve svém životě cítíme, se do těla promítá. Dlouhověkost bez radosti by vlastně nedávala smysl. Cílem není jen žít dlouho, ale žít dobře. A to se bez vztahů, blízkosti a nějaké formy vnitřní spokojenosti dělá těžko.

Dá se podle vás stárnout s lehkostí, a co to vlastně v praxi znamená?

Ano, myslím, že dá. Ale lehkost neznamená pasivitu ani popírání reality. Znamená spíš přestat bojovat s každým znakem věku a místo toho se soustředit na to, co můžeme ovlivnit. Tedy pečovat o tělo i mysl tak, aby člověk zůstával co nejdéle silný, samostatný, odolný a spokojený.

Co byste řekl někomu, kdo si myslí, že už je pozdě začít něco měnit?

Že téměř nikdy není pozdě. Samozřejmě skoro vždy platí, že čím dřív člověk začne, tím lépe. Ale lidské tělo si schopnost reagovat na pozitivní změnu udržuje překvapivě dlouho. Zlepšit lze fyzickou kondici, spánek, metabolické zdraví, psychickou odolnost i kvalitu života ve velmi různém věku. Mnoho lidí si také myslí, že změna má smysl jen tehdy, když je radikální. Ve skutečnosti bývá mnohem účinnější začít malými kroky, které vydrží. Není potřeba otočit život za jeden den. Stačí začít dělat některé věci o něco lépe než dosud a pak u toho vydržet.