Přes den jsme rozdali svůj čas práci, dětem, partnerům, povinnostem a všem těm „jen na minutku“ úkolům. A když konečně přijde večer a svět ztichne, odmítneme jít spát. Protože teď jsme konečně na řadě my. Proč zbytečně spát, když se můžeme konečně věnovat sami sobě? Říká se tomu revenge bedtime procrastination (spánková prokrastinace).
Je skoro jedenáct večer, byt konečně utichl, notebook jsme zaklapli a poslední pracovní zpráva zůstala bez odpovědi. Co bychom měli udělat? Jít si lehnout do postele. Jenže místo toho si mnozí pustí Netflix. Jeden díl, pak druhý. Když se podíváme na telefon, zjistíme, že někdo postoval video o tom, jak se zbavit octomilek, a to nás zajímá. A najednou je skoro půl druhé. Ráno přece musíme vstát, řekneme si, ale pustíme si další díl. Nebo další video. Psychologové tomu říkají bedtime procrastination, což je situace, kdy člověk odkládá spánek, přestože mu v tom nebrání žádná skutečná překážka.
Přívlastek „revenge“, tedy pomsta, se uchytil hlavně v populární kultuře, běžně se mluví jednoduše o bedtime procrastination. Myšlenka „pomsty“ ale docela přesně vystihuje její logiku. Přes den jsme dělali to, co bylo potřeba. Práce, porady, e-maily, nákupy, domácnost, péče o děti, vyřizování, telefonáty. A vlastní potřeby jsme si posunuli na později. Jenže později je najednou noc. Tak si řekneme: Když už jsem celý den neměl čas pro sebe, nevezmu si teď ještě spánek. Výzkum z roku 2025, zaměřený přímo na fenomén revenge bedtime procrastination u vojenského personálu, tento mechanismus popsal poměrně výstižně: lidé s větším přetížením rolí častěji odkládali spánek, mimo jiné proto, aby získali čas na další pro ně významné aktivity. Vlastně jde jen o to, že si zoufale nechceme nechat vzít poslední hodiny dne.
Prokrastinace, nebo „ještě chvilka“
Nizozemská studie zkoumala asi dvě stovky lidí a ukázala zajímavou souvislost: čím horší byla jejich seberegulace, tím častěji odkládali ulehnutí. Zároveň byla bedtime procrastination spojena s nedostatkem spánku. Co to znamená v běžném životě? Mozek ve 23:30 ví, že zítřejší ráno bude bolestivé. Mozek ve 23:30 je s tím smířený. Protože konečně kouká na seriál bez toho, aniž by po něm někdo něco chtěl. To je přece úleva, že neotravují děti, manžel, kdokoli. Že nemusíte něco dodělávat do práce, a že se prostě a jednoduše můžete věnovat naplno sobě.
Velmi zajímavý pohled přinesla studie z Jižní Koreje, která sledovala 106 mladých dospělých a porovnávala lidi s vysokou a nízkou mírou bedtime procrastination. Ti, kteří spánek častěji odkládali, trávili během dne více času volnočasovými a sociálními aktivitami, přičemž velkou část tvořila média. Tři hodiny před spaním navíc používali smartphone v průměru asi o 61 minut déle než skupina s nízkou mírou odkládání spánku. Telefon tedy nemusí být původcem celého problému. Je ale dokonalým nástrojem pro jeho realizaci. Je vždy po ruce, nic po nás nechce a nabízí nekonečné množství zábavy. Ideální prokrastinační spolupachatel. Je také zajímavé, že lidé, kteří během dne odolávali většímu množství různých lákadel a nutkání, měli večer větší sklony odkládat spánek. Byli jste celý den vzorní a produktivní? Statečně jste ignorovali telefon, sušenky a osobní potřeby? Večer vaše disciplína může dostat na frak.
Když přijde ráno
Problém je samozřejmě v tom, že hodiny nemají pro naše ponocování žádné pochopení. Když spánek odložíme, ráno se neposune. Budík zazvoní pořád stejně. Děti vstávají pořád stejně. Práce začíná pořád stejně. Večer jsme si tedy koupili trochu volného času na dluh. A ráno přijde splátka. Studie ukazují, že právě tenhle noční fenomén souvisí i s větší denní únavou (to je jasné, když se díváte do půl třetí na seriál). Lidé měli také nižší sebekontrolu. A novější výzkum z roku 2025 sledoval 119 vysokoškolských studentů pomocí objektivního měření spánku. Když měli konkrétní plán, kdy půjdou spát, chodili spát v průměru o téměř 12 minut dříve a spali zhruba o 12 minut déle než ve dnech bez takového plánu. Zajímavé je, že mezi nejčastější důvody překročení plánovaného času patřilo studium či práce a také volnočasové aktivity.
Doporučujeme
reklama
Jaké je řešení? Nechat si něco na zítřek
Jen lepší spánková hygiena to za nás nevyřeší. Je to i otázka toho, kolik prostoru během dne věnujeme sami sobě. Když celý den rozporcujeme mezi práci, rodinu, domácnost a povinnosti, půlnoc pro nás bude mít pořád zvláštní kouzlo. Řešení není v tom, že v deset večer zaklapnete mobil. To vydržíte pravděpodobně jen do dalšího večera. Podle odborníků je lepší přestat nechávat vlastní čas na noc. Dopřejte si během dne něco, na co se těšíte a co není další úkol ze seznamu. Půlhodinu s knihou, kávu bez pracovních mailů, procházku, seriál nebo prostě chvíli, kdy po vás nikdo nic nechce.
Pomáhá také stanovit večerku předem, ne až ve chvíli, kdy jste unavení a Netflix právě nabízí další díl. Výzkum z roku 2025 ukázal, že konkrétní plánování může bedtime procrastination skutečně omezovat. Účastníci, kteří si každý den spojili zamýšlené chování s konkrétní situací (zjednodušeně třeba „ve 22:30 vypínám obrazovku a jdu si vyčistit zuby“), odkládali spánek méně než lidé, kteří stejnou strategii použili jen jednorázově. A pokud je hlavním viníkem telefon? Stačí, když mu zkomplikujete cestu do postele.
Zdroj: Autorský text, The Washington Post, Sleep Foundation, PubMed, ScienceDirect, Healthline
Co chtějí muži od žen a ženy od mužů? Terapeuti Michal a Michaela Bartošovi vysvětlují, proč si často ubližujeme
