Ne, není to hlad. A často to není ani chuť na pořádné jídlo. Jen tak otevřete ledničku, uloupnete kousek sýra, cestou kolem misky uzobnete pár oříšků, při vaření ochutnáte omáčku, v práci zmizí dvě sušenky a večer ještě „jen jeden čtvereček“ čokolády. Vítejte ve světě takzvaného nibblingu neboli uždibování – nenápadného stravovacího zvyku, kterému začínají věnovat pozornost i odborníci.
Když se řekne přejídání, většina z nás si představí obrovskou pizzu nebo celou vaničku zmrzliny. Jenže existuje i mnohem nenápadnější způsob, jak do sebe během dne dostat překvapivě hodně kalorií. Říká se mu nibbling nebo také grazing – doslova „spásání“. Jde o opakované pojídání malých soust mimo hlavní jídla, často úplně automaticky a bez skutečného pocitu hladu. A právě v tom je ten problém. Většinou si totiž ani neuvědomíme, že vlastně jíme.
Znáte to. Jdete kolem kuchyňské linky a jen tak mimoděk si utrhnete kousek bagety. V kanceláři sáhnete do misky s bonbony, protože tam prostě jsou. Doma při vaření „ochutnáte“, jestli je omáčka dost slaná. A za hodinu si už ani nevzpomenete, že se to všechno stalo. Právě to je pro uždibování typické. Není doprovázené velkým hladem ani pocitem, že si jdete dát svačinu. Jídlo se zkrátka stane kulisou dne – stejně automatickou jako kontrola mobilu nebo otevření e-mailu.
Problém není jedna mandle
Problém je stokrát jedna mandle. Samotné uždibování není automaticky špatně. Pokud si mezi jídly dáte jablko nebo hrst ořechů, není důvod k panice. Potíž nastává ve chvíli, kdy se z drobných soust stane celodenní režim. Odborníci upozorňují, že mozek takové „mikroporce“ často ani nezapočítá jako jídlo. Člověk pak večer upřímně tvrdí, že „dnes přece skoro nic nejedl“, přestože se nasbíraly stovky kalorií navíc.
Hlad má často hlava
Proč to vlastně děláme? Důvodů je překvapivě hodně. Nuda. Stres. Odkládání práce. Únava po náročném dni. Nebo prostě jen to, že máme jídlo neustále na očích. Psychologové mluví o takzvaném bezděčném jedení. Mozek si vytvoří drobnou odměnu – sousto něčeho dobrého na pár vteřin zlepší náladu. Jenže efekt rychle zmizí a za chvíli si jde pro další. Právě proto bývá uždibování častější při práci z domova, během sledování seriálů nebo při dlouhém sezení u počítače.
Ale někdy k ní může mít blízko. Odborníci rozlišují dvě podoby tohoto chování. Jedna je spíš nevinná. Jíte roztržitě a ani si to moc neuvědomujete. Druhá už může být problém. Objevuje se pocit, že je těžké přestat, člověk se k jídlu opakovaně vrací a má dojem, že nad tím ztrácí kontrolu. Právě tahle „kompulzivní“ forma se často spojuje s vyšší psychickou zátěží, horší regulací emocí nebo obtížemi při hubnutí.
Uždibování nemusí vést k nadváze
Možná vás to překvapí, ale samotné uždibování automaticky neznamená vyšší hmotnost. Jedna studie, která zkoumala mladé ženy, ukázala, že tento způsob jedení byl velmi častý, ale s BMI ani s klasickým přejídáním přímo nesouvisel. Důležitější, než samotná frekvence bylo, proč lidé jedli a zda nad svým chováním měli kontrolu. Dvě ženy můžou během dne „zobat“ stejně často, ale zatímco jedna to dělá vědomě a bez problémů, druhá tím řeší stres a pocity napětí.
Cílem není jíst jen třikrát denně podle pravítka. Mnohem důležitější je začít si drobných soust vůbec všímat. Ideální je takzvané všímavé jedení. Než něco sníte, zkuste si položit otázku: Mám opravdu hlad, nebo si jen potřebuji odpočinout? Jezte pokud možno bez mobilu a televize. Dopřávejte si plnohodnotná hlavní jídla s dostatkem bílkovin a vlákniny, to vás zasytí na delší dobu. Nenechávejte na stole otevřené sušenky nebo misku s bonbony. Oči často jedí dřív než žaludek. Když vás přepadne chuť něco uzobnout, zkuste se na dvě minuty projít nebo se napijte vody. Často zjistíte, že chuť odejde stejně rychle jako přišla. Občasná kostka čokolády svět nezboří. Ale pokud máte pocit, že něco uzobáváte od rána do večera a večer vlastně ani nevíte, co všechno jste snědli, možná nastal čas začít si těch drobných soust všímat.
