Barbora Strýcová: Hodina pohybu denně je pro mě důležitá, i díky tomu jsem lepší mámou

Během aktivní tenisové kariéry jste neustále cestovala na zápasy a turnaje. Chybí vám to? Nebo si teď cestování naopak o to víc užíváte?

Rozhodně mi to nechybí a užívám si, že cestování teď není tak hektické, i když s dětmi někdy dokáže být stresující. Přece jen jsou malé, takže s sebou potřebují spoustu věcí, kdyby se něco stalo – polijou se, musí se hned převléct, mladší nosí plenky, ještě máme kočárek a tak. Cestování se stalo jednou z věcí, která mi ke konci mé tenisové kariéry už nebyla příjemná, přišlo mi strašně unavující být pořád na letištích. Nechci si stěžovat, k téhle práci to zkrátka patří, ale nebylo to nic příjemného.

Jaké cesty aktuálně nejraději podnikáte?

Teď jsou to hlavně cesty autem. Létání s takhle malými dětmi, dvouletým a čtyřletým, je prostě obtížné a já jsem pak strhaná jak pes. Pro mě jsou mnohem lepší vyjížďky autem, mojí milovanou toyotou, do které se mi všechno vejde. Často jezdíme na Šumavu, tam to máme rádi. Když už se rozhodneme někam letět, chceme, aby to bylo na delší dobu. Někdy létáme za mojí sestrou do Ameriky, nedávno jsem se vrátila z Miami.

Mohlo by se vám líbit

Chytré cestovní vychytávky, které vám ušetří místo i starosti. Tyhle drobnosti oceníte na víkendovém výletě i delší dovolené

Do které země se ráda vracíte?

Do Itálie, mám tu zemi ráda. Vlastně ji miluju. To jídlo, energii. A do všech latino zemí, cítím se tam dobře – třeba v Mexiku. Ale Itálie je pro mě srdcovka.

• Barbora Strýcová se narodila v roce 1986 v Plzni. V letech 2003 až 2023 se profesionálně věnovala tenisu. Dvakrát zvítězila ve čtyřhře ve Wimbledonu, na LOH v Riu de Janeiru v roce 2016 získala v ženské čtyřhře bronzovou medaili. V letech 2019 až 2020 byla světovou jedničkou ve čtyřhře. Od letošního roku je nehrající kapitánkou českého týmu v Billie Jean King Cupu

Na vašem Instagramu jsem si všimla, že jste před nějakou dobou absolvovala čtyři dny na wellness klinice SHA ve Španělsku, která se zaměřuje na longevity a je považovaná za jednu z nejprestižnějších na světě. Jaké to bylo?

Úplně neskutečné. Pro mě byl hrozně zajímavý ájurvédský způsob stravování. Není to dieta, to vůbec, ale spíš cesta, jak se dá tělo nastartovat jídlem. Není potřeba nikam spěchat, je fajn uvědomit si, že jíte. Čtyři dny obědváte, snídáte i večeříte sama. Ze začátku to bylo zvláštní, ale pak jsem se na jídlo vždycky těšila. I když ho nebylo úplně moc, bylo prostě excelentní. Vychutnávala jsem si každý moment a každé sousto, zkrátka jsem to do sebe nenaházela. Zpomalila jsem a ty čtyři dny byly velmi příjemné. Takové zpomalení bych doporučila spoustě lidí, i sama sobě, daleko častěji než jen jednou.

Jsem ráda na kurtu, teď spíš jako ta, která nemusí hrát. Nejvíc mi chybí pocit vítězství a adrenalin před zápasem.

Co jste se tam o sobě dozvěděla?

Podstoupila jsem tam spoustu testů. Jak jsem na tom fyzicky, s vnitřním tukem, se svaly, dělali mi testy z krve, bylo to zajímavé. Měla jsem tam nutriční poradkyni, která mi vysvětlila spoustu věcí. Bavilo mě, jak tam o jídle přemýšlí, všechno si pěstují a pak vám to položí na talíř. Nebyla to dieta jako taková, ale nejedli jsme lepek, mléko, všechno bylo rostlinné, čehož jsem se trošičku bála. A celé to bylo bez kafe. První den mě bolela hlava, tělo kofein postrádalo, ale po pár dnech jsem si na něj už ani nevzpomněla. Asi jsem se dozvěděla, že musím víc zpomalit.

Mohlo by se vám líbit

Ájurvéda pro začátečníky: Osobně vyzkoušené tipy, které můžete do svého života zařadit teď hned. Fungujou!

Zůstaly vám třeba některé návyky či rituály, které jste tam zažila?

Úplně ne. Občas ráno piju jablečný ocet, ale co mi možná zůstalo, že si dávám na noc čaj, to je velmi příjemná věc. Tam měli tak dobrý čaj, že to nebylo možné. Jablečný, ale byl takový hutný, přidávali do něj nějaké japonské zahušťovadlo. Strávila jsem tam ale příliš krátkou dobu na to, abych si osvojila nějaké rituály. V jídle jsem se chtěla trochu držet, ale ono to je těžké, když si to sami nepěstujete.

Je pro vás wellness a longevity aktuální téma? Co pro sebe v tomto ohledu děláte?

Neřekla bych, že je to pro mě aktuální téma, ale zajímám se o to, i můj přítel se o to zajímá. Myslím, že pro sebe dělám maximum, co můžu. Pro mě je opravdu hodně důležitý sport, kromě toho beru nějaké supplementy a vitaminy. A taky je potřeba mít všechno tak nějak v rovnováze, nedělat nic extrémně. Myslím, že když se člověk hýbe, každý den se zpotí, ať to je chozením, ježděním na kole, plaváním, nebo při procházkách se psem, tak dělá dobře. Hýbat se je to nejdůležitější.

Mohlo by se vám líbit

Co nesmí chybět v kabelce herečky Evy Podzimkové? Nedá dopustit na české značky, miluje parfémy a má jeden hřích

Jak často se dnes dostanete na kurt?

Skoro vůbec. Ale není to proto, že bych neměla čas, spíš nemám tu potřebu. Já to mám uzavřené, možná časem dospěju k tomu, že budu chtít vzít raketu do ruky a jít si na kurt jen tak zahrát. Třeba minulý rok jsem hrála exhibici v Lucembursku, kde mě to moc bavilo. Ale že bych si šla jen tak zahrát, to vůbec. Ráda jsem na kurtu, ale teď spíš jako ta, která nemusí hrát. Hraním a cestováním jsem prožila 27 let…

Je něco, co vám z vašeho bývalého života chybí?

Asi nic, co by mi chybělo nějak zásadně, ale kdybych si měla vybrat pár věcí, po kterých se mi stýská, tak to je pocit vítězství po zápasech, proces, kdy trénujete a pilujete formu na konkrétní turnaj, a pak ten adrenalin před zápasem. Ale pocit vítězství mi asi chybí nejvíc.

Je naopak něco, u čeho jste ráda, že už je to za vámi?

Takhle jsem to nikdy nebrala. Všechno, co tenis obnášel, někdy byla dřina. Ten sport je o tom, že jste hodně sami. Tenis mi dával spoustu velmi pozitivních věcí, ale byly tam i věci, které byly těžší. Není to tak, že bych byla ráda, že to mám za sebou – to vůbec, naopak! Jsem vděčná za to, co všechno jsem dokázala, co jsem mohla zažít.

Nově jste nehrající kapitánkou Billie Jean King Cupu. Co tato pozice obnáší?

Jezdit na velké turnaje, abych holky viděla v akci, být v obraze, jak hrají ostatní, být s holkama v kontaktu. Sledovat, jak hrají, jakou mají formu, jak se cítí, jestli jsou zdravotně v pořádku, jestli jsou unavené. Zatím je to pro mě všechno nové a jsem zvědavá, jaká v tom budu. Jsem hodně emoční člověk, ale jsem taky hodně týmová a vím, že i když budu sedící člověk a nebudu moct zasahovat do hry, tak tam budu nechávat sto procent ve smyslu, že jsem tam pro ty holky. Chci jim dát velkou motivaci a oporu, aby ze mě cítily, že tam jsem s nimi a že jim pomůžu, jak budu moct. Jak takticky, tak psychicky. Můj úkol je podporovat je, na to se hrozně těším. Za sebe vím, že tam nechám maximum.

Jak teď vypadá váš typický den?

Máme to různé, děti mají spoustu kroužků, mám na pomoc i chůvu, abych mohla dělat svoji práci a dát si na hodinku sport. Potom vyzvedávám jedno dítě ze školky, jedeme na kroužek, buď je to gymnastika, tenis, nebo kola, pak vyzvedávám druhé dítě, věnuju se mu a takhle vypadá většina všedních dní. A o víkendu jezdíme třeba na Šumavu. Myslím si, že děti mají zažívat spoustu věcí a vyzkoušet různé sporty, neupnout se jenom na jeden. Je fajn vyzkoušet si to, když jsou takhle malé. Ony si tu cestu potom najdou samy. To je taková moje filozofie.

Nedávno jste na Instagram přidala fotku s popiskem K. O. Co vám v takových momentech pomůže? Kde a jak se vám daří nacházet relax?

Ano, pamatuju si na tu fotku, na chvíli, kdy jsem ji přidávala. V ten moment jsem byla grogy. Jsou dny, kdy mám jazyk na vestě, protože já si dokážu naložit opravdu hodně věcí. Dokážu toho zvládnout spoustu, ale když třeba děti špatně spí a tím pádem se nevyspím ani já, a přesto si chci udělat ten svůj sportovní trénink, do toho nějakou práci, nějaké povinnosti, tak grogy jsem. Ale takhle to prostě je, furt se něco děje, takový je můj život. Pomáhá mi právě si jít zasportovat, vyčistit si hlavu. A potom být doma, udělat si takovou tu domovní očistu, to mi taky hrozně pomáhá. Uklidím si byt, připravím si věci na další den a hned je mi líp.

Mohlo by se vám líbit

Dítě musí být trošku zlobivé, to je normální. Bez hranic ale později narážejí, říká psycholožka Tereza Příhodová

Změnilo vás mateřství? Máte věci, které si ani v této roli nenecháte vzít?

Stát se mámou mě v nějakých věcech změnilo, ale v jiných vůbec. Nejsem trpělivý člověk, to se stále snažím vylepšit, učím se to, ale nejde mi být trpělivá pořád. Taky jsem hodně velký plánovač, ale s dětmi plánovat úplně nejde. Na tyhle věci jsem se musela naučit koukat trochu jinak. Někdy to nejde tak, jak chci já, a ty plány se často změní i zruší. Musím se učit brát to tak, jak to je. Nenechala jsem si vzít sport, ta hodina pohybu denně je pro mě důležitá – mít ji pro sebe. Pak se cítím líp, jsem myslím díky tomu i lepší mámou a jsem pro děti víc nabitá energií.

Změnily děti i váš přístup k cestování?

Moje děti jsou skvělí cestovatelé, nepláčou, jsou trpělivé, ale je to prostě náročné. Těším se, až vyrostou a budou z toho mít víc rozum. Budeme společně poznávat země a města a budou z toho taky něco mít. Protože teď je popravdě asi jedno, jestli jsou na Šumavě, nebo v Praze, nebo v Rokycanech, nebo ve Španělsku. Ve Španělsku budou mít moře, ale jinak je to asi úplně šumafuk.

Zmiňujete, že ráda plánujete. Takže i při cestách musíte mít všechno naplánované?

Rozhodně. Co se bude dít první den, co se bude dít druhý den, kam se půjdeme podívat, kam nepůjdeme, teď se půjdeme najíst, teď si dáme kafe, teď půjdeme tam… Nejsem úplně typ, který by chodil po památkách, přiznávám, já spíš chodím za jídlem. Ale musím mít naplánovanou cestu. Takové to „kam mě vítr zavane“ u mě nefunguje. I když by možná bylo fajn někdy jen tak být. Ale zatím to neumím.

Takže preferujete spíš akční dovolenou…

Neříkám, že tam nemůže být pár válecích dní. Třeba dva dny se válet je fajn, ale pak už nějaká akce musí být, protože týden na lehátku u moře, to je pro mě zabijácké.

Co vám na cestách nikdy nesmí chybět?

Je pro mě důležité mít s sebou spoustu svačin. Jak pro děti, tak pro mě. Kdekoli na cestách, i v letadle, mám ráda svačiny, ty je dobré mít v tašce.

Je nějaké místo, kam byste se chtěla podívat, kde jste ještě nebyla?

Takových míst je spousta – třeba Tchaj-wan, odkud pochází moje parťačka Sie Šu-wej, se kterou jsem hrála debly. Je tam neskutečné jídlo, je to tam přenádherné. A pak bych se chtěla podívat do Japonska, kde už jsem tedy byla, ale nemám ho vůbec procestované. Japonsko je má vysněná země, kde bych chtěla zažít i snowboard a chtěla bych tam cestovat. Připadá mi jako úplně geniální země, jako kdyby to bylo na nějaké jiné planetě. Lidé jsou tam úplně jiní a je to tam hezké. Chtěla bych se tam podívat ještě jednou a procestovat si tu zemi.

Mohlo by se vám líbit

Soukromý ostrov, Orient Express i lístky na operu. Jak vypadá cestování pro nejnáročnější klienty a co preferují Češi

Souhlasíte s tvrzením všude dobře, doma nejlíp, nebo máte nějakou zemi, kde byste si uměla představit žít?

Asi bych si dokázala představit život v Austrálii, mám tu zemi moc ráda a cítila jsem se tam vždycky dobře. Ale miluju to doma. Já miluju být doma. Dokázala bych žít jinde, ale po zkušenostech všeho možného cestování platí všude dobře, doma nejlíp. Asi to tak je, souhlasím s tím. Vždycky jsem se ráda vracela domů a představa, že bych žila ještě jinde, pro mě byla nereálná. Nikdy jsem o tom neuvažovala.

Jaké cesty vás v nejbližší době čekají?

Momentálně budu tady v Evropě, budeme cestovat s dětmi. V létě milujeme Rakousko, přiletí i moje sestra z Ameriky a s ní se rádi vydáváme po Evropě, jí to chybí. Těším se, co léto přinese. Mám to období ráda.

Článek vyšel v časopise Marianne, redakčně upraveno.

Článek vyšel pod původním titulkem „Na cestách chodím za jídlem“ v časopise Marianne 06/2026. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.

Galerie: Barbora Strýcová: Hodina pohybu denně je pro mě důležitá, i díky tomu jsem lepší mámou

3 fotky 4 fotky