Bez kopru by nemohla existovat koprová omáčka. Jídlo, které buď milujeme nebo nesnášíme, právě pro nezaměnitelnou chuť a vůni kopru. Kopr je ovšem nejen velmi aromatický, ale také zdravý.
Kopr je jednoletá aromatická rostlina, příbuzná s mrkví a petrželí. A například také s fenyklem, se kterým si je navíc napohled velmi podobný. Dosahuje výšky až 80 cm a jeho listy mají charakteristický nitkovitý tvar. Kopr je původní rostlinou mnoha oblastí Evropy a Asie, ale je také rostlinou velmi široce pěstovanou a využívanou v mnoha národních kuchyních. Kopr se celosvětově produkuje především pro semena, která se používají jako koření zejména v indické a asijské kuchyni. Klasicky jako bylinka se využívá v mnohem menším měřítku a na trhu ji pro tento účel najdeme buď čerstvou, nebo sušenou. Má schopnost všestranně zlepšovat trávení. Působí proti bolestem žaludku, mikrobiálním zánětům ve střevech, podporuje peristaltiku a průchodnost střev apod. Má antioxidační vlastnosti, velmi nízký obsah kalorií, ale překvapivě dobrý zdroj několika základních vitamínů a minerálů, včetně vitamínu C, manganu a vitamínu A.
Lidstvo používá kopr od nepaměti
Vědecké jméno kopru je Anethum graveolens. Podle řecké mytologie byl Anethos velmi pohledný mladý muž, který se za blíže nespecifikovaných okolností proměnil ve stejnojmennou rostlinu. I když pověst dávno upadla v zapomnění, jedno je jasné: kopr používají lidé od nepaměti. Od starověku je známý pro své aromatické a léčivé vlastnosti. Lékařský Eberský papyrus ze starého Egypta zmiňuje kopr jako sedativum. Ve starověkém Řecku se používal k usnadnění spánku. Matky si potíraly hruď koprovou šťávou, aby své děti po kojení ukolébaly. Kvetoucí větvičky kopru sloužily i ke korunovacím vítězů ve sportu, éterickým olejem z koprových semínek si sportovci pomazávali těla, protože jej považovali výborný prostředek pro relaxaci a tonizaci svalů. Během středověku byl kopr mj. považován za ochranný prostředek proti čarodějnictví. Lidové léčitelství po staletí používá kopr k léčbě jaterních onemocnění, aerofagie („polykání vzduchu“) a hemoroidů.
Kopr se svým jemným olistěním a jedinečnou aromatickou chutí je jednou z nejzajímavějších bylin používaných při vaření. I když je ve vztahu k jiným bylinkám často přehlížený a nedoceněný, propůjčuje mnoha pokrmům úžasný pocit svěžesti a chuti. Je nezbytnou složkou středomořské a blízkovýchodní kuchyně. „Miluje citron a jogurt, je prvotřídním dochucovadlem pro ryby (zejména tučné ryby, jako je losos),“ píše krétský kuchař Michael D. Myrtakis. „Čerstvé listy kopru lze použít i jako ozdobu mnoha pokrmů, dodají jemnou notu svěžesti a vůně. Může být součástí salátů, kterým dodává lehkou, osvěžující chuť i estetickou hodnotu. No a samozřejmě v omáčkách a přílohách, kterým dodává rafinovanou vůni a chuť,“ dodává. K typickým koprovým receptům české kuchyně patří samozřejmě koprová omáčka. Naše národní kulinářská tradice, která se vyvíjela po staletí. Recepty na ni se často dědí z generace na generaci a každá rodina má „tu svoji nejlepší koprovku“.
Recept na poctivou českou koprovku podle hospodských receptur:
Seznam potřebných surovin
(4 porce)
25 g másla
25 g hladké mouky
200 ml masového vývaru (z hovězích a telecích kostí a kořenové zeleniny)
320 ml mléka
80 g smetany
40 ml převařeného horkého octa
40 g cukru
20 g sterilovaného kopru (zbaveného nálevu)
10 g soli
Doporučujeme
reklama
Jak na to:
Máslo zpěníme, zasypeme moukou a připravíme světlou zásmažku. Zalijeme ji teplým vývarem a mlékem, trošku osolíme, přivedeme k varu a snížíme teplotu na minimum. Necháme mírně provářet nejméně 30 minut, hlídáme a prošleháváme. Přilejeme smetanu, provaříme, přidáme část převařeného octa a druhou část octa ohřejeme a přelijeme s ní scezený kopr. Do omáčky vsypeme cukr, opět krátce provaříme a procedíme ji hustým sítem. Poté přidáme kopr s octem, zbylou sůl a cukr, necháme probublat a odstavíme. Do hotové omáčky všleháme 20 g studeného másla. Podáváme s vařeným hovězím masem nebo vejci natvrdo. Za přílohu volíme houskový knedlík nebo pomačkané vařené brambory.
