V dnešním uspěchaném světě je schopnost zpomalit doopravdy umění. Někdy toho za jeden den stihneme tolik, ale zároveň si nic z toho plně neuvědomujeme. A to proto, že v nekonečném koloběhu neumíme zpomalit, uvědomit si přítomný okamžik a jednoduše ho chvíli vnímat. Mám pro vás proto pár osobních tipů, které jsem v životě začala aktivně praktikovat právě proto, aby se tolik uspěchaný svět kolem mě na chvilku zpomalil.
Jak zpomalit mysl v rychlém tempu
V tom, jak vnímáme svět kolem nás, hraje zásadní věc i naše tempo – a tím je myšleno tempo chůze. Odjakživa chodím poměrně rychle, což dokonale zapadá do mého jinak hektického života všedních dní. Zdlouhavé cloumání je věc, na kterou se musím vyloženě cíleně zaměřit, pokud ji chci praktikovat. V konečném důsledku mé rychlé chůze tak cestu často „proletím“ a vůbec nevnímám svět kolem sebe. Jakou mělo barvu auto, které teď projelo kolem?Co na sobě měla paní, kterou jsem právě minula? Jakou knihu četl pán v tramvaji?Nic z toho, co jsem fyzicky viděla, jsem ve skutečnosti neviděla. A tak jsem začala praktikovat trend, který jsem nedávno viděla na sociálních sítích, a zcela si ho zamilovala. Předtím, než jdu ven, si určím jednu barvu, například modrou. Následně cíleně zaměřuji zrak na všechno modré kolem sebe – nebe, dům, projíždějící auto, hrnek od kafe a podobně. Právě tato metoda mě naučila zpomalit mysl a všímat si věcí, které bych běžně zcela přehlédla.
Zkusila jste se někdy zaměřit na něco tak automatického, jako je dýchání? Ani já jsem této běžné životní funkci dříve nevěnovala tolik pozornosti, kolik bych měla. K tomu, abych začala svůj dech vnímat vědomě, mi pomohly hodiny jógy. Právě při tomto cvičení je totiž třeba se plně soustředit na dech a nemyslet na nic jiného. Proto, abych vědomé dýchání praktikovala, ale nemusím nutně chodit na jógu. Když cítím, že se snažím doběhnout tempo světa kolem sebe, co mi síly stačí, ale i přes to nestíhám, mám v rukávu zcela jednoduchou praxi. Zastavím se, zavřu oči a několikrát se hluboce nadechnu a vydechnu. V tu chvíli se snažím odizolovat od okolního světa a jsem jen sama se sebou.
Multitasking jako past
I přes to, že my ženy máme multitasking v kapse, někdy nám zkrátka dokáže přerůst přes hlavu. Asi každá z nás zná ten pocit, kdy děláme několik věcí najednou, žádné z nich nevěnujeme plnou pozornost a v konečném důsledku nedosáhneme těch výsledků, které bychom si přály. Můj tip je v tomto směru jednoduchý – stanovit si priority. Ten e-mail totiž počká pár minut, než se najíte. Stejně tak jako prádlo počká, až si doděláte práci. V tomto ohledu doporučuji vytvořit sito-do list, ve kterém si vyznačíte věci, které jsou ten den prioritní, a záležitosti, které mohou počkat. Věřte, že tento malý pomocníček vám usnadní fungování a vy nebudete mít pocit, že vám z toho všeho vybouchne hlava.
Najít si čas sama pro sebe je věc, která je v každodenním shonu poměrně náročná. Je ale důležitější, než byste řekla. V tomto směru skvěle funguje zavedení rituálů. Zvolte aktivity, které máte ráda a zkrátka je pevně zakomponujte do svého diáře. Budete tak vědět, že tento čas je vymezený jen a pouze pro vás. Běžte si zacvičit, na procházku, vezměte si svou oblíbenou knihu a běžte si číst do kavárny. Zkrátka, udělejte sama ze sebe prioritu a nenechte se ničím rušit. V tomto čase nemyslete na zbytek svého to-do listu, který na vás doma čeká. Naopak, i čas věnovaný sama sobě berte jako jeden z bodů, který si ze svého seznamu následně s radostí odškrtnete.
