Sociální sítě jsou jistě toxické, a to především pro děti a dospívající. Jsou plné nerealistických ideálů krásy, zvyšují riziko kyberšikany a podněcují k sebepoškozování, které může vést až k sebevraždám. V Austrálii se rozhodli, že nejlepším řešením je zákaz sociálních sítí pro děti mladší šestnácti let. Jenže v dnešní době jsou sociální sítě už tak velkou součástí našich životů, že takové odstřihnutí může být spíše na škodu. Mnoho mladých lidí nachází právě na TikToku, Instagramu a dalších platformách podporu a díky nim si vytváří přátele. Co by tedy bylo opravdu nejlepším řešením?
V posledních letech se po celém světě zvyšuje počet případů sebepoškozování a sebevražedných myšlenek mezi mladými lidmi. Rodiče, učitelé i odborníci na duševní zdraví často viní právě sociální sítě. Do celé věci se zapojují i vlády. Například v Austrálii má od prosince 2025 vstoupit v platnost zákon Online Safety Amendment (Social Media Minimum Age Bill), který má zakázat dětem a dospívajícím mladším šestnácti let přístup na hlavní sociální platformy.
Myšlenka je to jistě ušlechtilá, obzvlášť když si uvědomíme, jak zranitelné mohou být děti vůči kyberšikaně, umělým ideálům krásy nebo obsahu spojenému s sebepoškozováním a sebevraždami. Chránit mladé lidi před nebezpečím a nástrahami, které na ně na sociálních sítích číhají, je jistě zajímavá představa. Ale zkusme se na to podívat realisticky. Dokážete si představit, že byste svému čtrnáctiletému dítěti v tuto chvíli zakázali všechny sociální sítě, které momentálně používá? Nový článek zveřejněný v odborném časopisu Crisis: The Journal of Crisis Intervention and Suicide Prevention varuje, že by takový krok mohl napáchat víc škody než užitku.
Tým výzkumníků z Melbournské a Stanfordovy univerzity upozorňuje, že zákaz sociálních sítí může sice znít pozitivně, ale v praxi může paradoxně ublížit právě těm nejzranitelnějším. Přestože mají sociální sítě své stinné stránky, pro mnoho mladých lidí představují jediné místo, kde se cítí pochopeni a přijati. Jak zdůrazňuje hlavní autorka studie Jo Robinson, sociální sítě často pomáhají dospívajícím, kteří se normálně cítí osaměle nebo nepochopeně, najít oporu a porozumění. Například mnoho LGBTQ+ teenagerů zde našlo komunitu vrstevníků nebo psychologickou podporu, která v jejich okolí vůbec neexistuje. Online skupiny zaměřené na duševní zdraví pak mohou být doslova záchrannou sítí pro ty, kteří se potýkají s depresí nebo traumatem. Pokud bychom jim sociální sítě najednou sebrali, mohlo by to jejich psychiku spíše zhoršit.
Omezení podle věku zní jako logické řešení – používá se přece u alkoholu, cigaret a podobně. Jenže vztah mezi sociálními sítěmi a rizikem sebevražd je mnohem složitější. Příliš časté či toxické používání sociálních sítí samozřejmě může duševní zdraví poškodit, ale když se používají rozumně a vědomě, mohou naopak pomáhat budovat odolnost dospívajícího dítěte a díky tomu získá přátele, kteří by mu v jeho reálném okolí chyběli. Navíc příčiny duševních problémů a sebevražd u mladých jsou mnohem širší – od chudoby a rodinných konfliktů přes traumata až po neléčené deprese či tlak ve škole. Sociální sítě tak často nejsou příčinou, ale spíš zrcadlem hlubších problémů.
A jak by vlastně takový zákon fungoval v praxi? Ověřování věku online přináší řadu technických i etických otázek, včetně rizika zneužití osobních údajů. A jak známe internet, mladí si nejspíš cestu k obejití omezení stejně najdou. Opravdové výsledky a dopady zákona navíc bude možné vyhodnotit až za několik let – a mezitím se mohou další země rozhodnout jít stejnou cestou, aniž by měly jistotu, že to vůbec pomáhá.
Místo plošného zákazu by podle Jo Robinson a jejích kolegů mohlo být účinnější začít vytvářet prostředí, které duševní zdraví spíše podporuje. Algoritmy by měly upřednostňovat pohodu před počtem zhlédnutí a obsah by měl procházet citlivější psychologickou kontrolou. Součástí řešení by měly být i nástroje, které se zaměří na to, aby dospívající netrávili na sociálních sítích veškerý svůj čas a nestávali se tak na nich závislí. Takový přístup by však vyžadoval možná trochu utopickou spolupráci mezi vládami, odborníky a technologickými firmami – a především by bylo skvělé zapojit samotné mladé lidi. Ti totiž znají digitální svět ze všech nejlépe a mohou nabídnout pohled, který žádný zákon nenahradí.
Zdroj: psychologytoday.com, psycnet.apa.org
79 Kč
79 Kč
84 Kč
