Češky do toho v líčení šláply, jen občas podlehnou módním vlnám z Instagramu", říká make-up artistka Claudie Štrbková Marčeková

Proč jste si kdysi vybrala svůj obor?

Původně jsem chtěla studovat malbu a sochařinu. Jenže realita tehdejší doby mi házela klacky pod nohy. Otec emigroval v roce 1968 do Ameriky a můj nevlastní otec měl, řekněme, „svérázné“ výchovné metody. Takže jsem se musela postavit na vlastní nohy. Vzala jsem to, co jsem měla – cit pro estetiku, kreativitu a vytrvalost – a přetavila je do módy, umění a showbyznysu. Nakonec se z toho stal můj životní obor, který mě nikdy nepřestal bavit.

Jaké byly vizážistické devadesátky a přelom milénia?

Jedním slovem fantastické! Byla to doba možností, svobody, odvahy a kreativity. Po návratu z Ameriky jsem přinesla jiný pohled na práci – profesionalitu, osobitost a vášeň. A měla jsem obrovské štěstí, že to tu tehdy fungovalo jako čerstvý vítr. Během krátké doby jsem se stala vyhledávanou make-up artistkou, stylistkou a zároveň výtvarnicí kostýmů. Byla to éra, kdy se všechno dalo vymyslet, a já do toho šla naplno s energií, která mi zůstala dodnes.

Na co se kladl důraz tehdy a na co se klade dnes?

Tehdy se šlo po efektu – show, kontrastech, výrazných barvách, glamu. Byla to hra světel a stínů. Dnes se klade důraz na přirozenost, zdravou pleť a individualitu. Make-up už není maska, ale dialog s vlastní tváří. Řekla bych, že jsme se posunuli od „malování“ k „pochopení“.

Od koho jste se toho nejvíc naučila?

Asi to bude znít nezvykle, ale od sebe samé. Jsem samouk, pozorovatel a věčný student. Učím se z lidí, módy, architektury, přírody i z chyb. Mám oči otevřené a hlavu plnou otázek. To mě žene dál.

Koho jste vy učila?

Za ty roky jsem měla možnost spolupracovat s mnoha talentovanými lidmi, ale Zdeněk Fencl pro mě zůstává jedním z těch nejvýraznějších. Když jsme se potkali v kadeřnictví Aleny Charouzové, viděla jsem v něm potenciál, který jsem mu pomohla rozvinout – a naučila ho základy make-up artu. Byla to silná zkušenost pro nás oba.

Co děláme my, Češky, v péči o pleť a líčení dobře? A kde máme mezery?

Češky udělaly obrovský pokrok! Jsou vzdělané, cestují, sledují světové trendy a umí se o sebe starat. Jsou přirozeně krásné, jen občas podlehnou módním vlnám z Instagramu, které jim nesedí. Trend je skvělý, pokud mu rozumíme. Krása začíná tam, kde žena ví, co jí sluší – ne co se právě nosí.

Je něco typického na líčení českých žen?

Ano, pořád tu vidím tři kategorie: ty, které se nelíčí vůbec, ty, které se chtějí líbit hlavně sobě, a ty, které líčením vyjadřují, kdo jsou. A právě poslední zmíněné mě baví nejvíc. Protože make-up je jazyk – něžný, drzý, poetický… podle nálady. Je to způsob, jak beze slov říct světu: „Takhle se dnes cítím.“

Co vás vaše práce naučila o profesi a životě?

Naučila mě dívat se na lidi jinak. Tvář je pro mě mapou duše. Když se dívám na člověka, vidím nejen jeho rysy, ale i to, co prožívá. A životní lekce? Krása je pomíjivá, co vydrží, je charisma a klid v očích.

V současné době se kromě make-upu věnujete i práci kosmetičky, tvoříte vlastní oleje a skincare přípravky. Jak jste k tomu posunu došla a co vás na práci baví teď?

Byl to přirozený vývoj. Ale už ve svých devatenácti jsme si udělala kosmetický kurz v tehdejším Prvním institutu dermatologie a kosmetologie u doktorky Adámkové. A po letech práce s make-upem jsem si zase uvědomila, že krásná pleť je základ všeho. Začala jsem se hlouběji zabývat pleťovou terapií, založila jsem salon Beauty Concept Claudie & Kristina Marčeková se svou dcerou, která jde v mých šlépějích a po mém boku více jak patnáct let. K tomu jsem vytvořila vlastní značku přírodní luxusní kosmetiky v bio kvalitě, kterou teď certifikuji. Začala jsem studovat Institut aromaterapie, protože mě fascinuje propojení vůně, těla a emocí. Dnes mě baví především vnitřní proměna, kterou u svých klientek vidím. Pleť totiž nikdy nelže — reaguje na stres, radost i sebelásku. A já mám radost, že klientkám pomáhám najít rovnováhu.

Zdroj: autorský rozhovor s Claudií Štrbkovou Marčekovou