Přejít k hlavnímu obsahu
Životní styl

Telefonát s mámou zmírňuje stres, ukázala studie. Zavolejte jí a získáte přírodní antidepresivum

Stačí pár vět. „Najedla ses?“ „A máš bundu?“ „Nebreč, ono to přejde.“ Vědci zjistili, že hlas matky dokáže uklidnit téměř stejně účinně jako fyzické objetí. Možná to znáte, a možná už taky víte, proč po náročném dni automaticky vytáčíte právě to jedno číslo. Mámino. A je jedno, kolik vám je.

Přidejte si Marianne do oblíbených na Google zprávách

Je zvláštní, že v době mindfulness aplikací, dechových technik a antistresových workshopů pořád existuje něco mnohem jednoduššího. Telefonát mámě. A nemusí být ani dlouhý. Jenže funguje často líp než psychoterapie. Vědci prokázali, že už samotný hlas matky dokáže snížit hladinu stresového hormonu kortizolu a zároveň zvýšit produkci oxtocinu, což je hormon, který se spojuje s pocitem bezpečí, blízkosti a důvěry. Tělo prý na matčin hlas reaguje skoro stejně, jako kdyby nás někdo objal.

Mámin hlas jako domácí verze antistresu

Výzkum vedla psycholožka Leslie Seltzer a její tým z University of Wisconsin-Madison. Vědci sledovali dívky vystavené stresové situaci, kdy musely řešit náročné úkoly před publikem, což je mimochodem jedna z nejspolehlivějších metod, jak člověku rozbušit srdce. Potom přišla tři různá „uklidnění“. Jedna skupina dostala objetí od matky, druhá si s maminkou jen telefonovala a třetí komunikovala pouze přes textové zprávy. Výsledek? Dívky, které slyšely hlas své matky, měly téměř stejné hormonální reakce jako ty, které dostaly skutečné objetí. Zato SMS zprávy nefungovaly skoro vůbec. Takže ano, emoji srdíčka jsou milá, ale „ahoj zlatíčko“ řečené známým hlasem má pro mozek úplně jinou hodnotu.

Mohlo by se vám líbit

To máš po mámě. Co všechno dcery dědí po matkách, pokud jde o zdraví? PMS, migrény i vysoký krevní tlak

„To máš po mamince.“ Věta, kterou jsme jako děti nesnášely ohledně tvaru nosu nebo kudrnatých vlasů, začíná po třicítce znít trochu jinak. Najednou nás zajímá, jestli se dědí migrény, PMS, nástup menopauzy nebo třeba sklony k vysokému cholesterolu. Dobré je ale vědět, že geny nejsou rozsudek. Horší zpráva už je, že máma v našem zdraví hraje opravdu větší roli, než bychom si přály.
marianne.cz

Proč to funguje i v dospělosti?

Možná si říkáte, že podobné studie platí hlavně pro děti. Jenže psychologové upozorňují, že lidský mozek si pocit bezpečí spojuje s určitými hlasy a intonacemi celý život. Není to jen obsah slov. Je to rytmus řeči. Známé fráze. Způsob, jakým někdo vysloví naše jméno. Právě proto nás dokáže uklidnit i úplně obyčejný rozhovor o tom, co bylo v obchodě v akci nebo jestli už jsme si zašli k lékaři. Ve skutečnosti totiž neposloucháme informace. Posloucháme pocit bezpečí.

Doba (paradoxně) nahrává starému rituálu

Je trochu ironie, že zatímco komunikujeme víc než kdy dřív, opravdový hlas slyšíme čím dál méně. Posíláme hlasovky, reagujeme srdíčky, odpovídáme jedním „OK“. Jenže lidský nervový systém je pořád nastavený staromódně. Potřebuje slyšet tón hlasu. Pauzy. Smích. Ujištění, že na druhé straně někdo opravdu je. A možná právě proto má obyčejné „Mami, můžu ti za chvíli zavolat?“ větší sílu než kdejaký motivační podcast.

Mohlo by se vám líbit

Matky a dcery dnes. Jaké byly matky boomerky a jaké jsou mileniálky? Nejsilnější ženský vztah se výrazně mění

Láska, nebo rivalita? Vztah mezi matkou a dcerou patří k nejsilnějším lidským vazbám vůbec, a zároveň k těm nejkomplikovanějším. Není divu. Míchá se v něm genetika, výchova, očekávání i to, kdo komu kdy snědl jogurt z lednice. Je to jako nekonečný seriál. Má své klidné epizody i dramatické zvraty. Jak se tahle jedinečná vazba proměnila v čase?
marianne.cz

Nejde jen o maminky

Psychologové zároveň připomínají, že podobně může fungovat jakýkoliv hlas člověka, se kterým máme hlubokou citovou vazbu. Partner, táta, sourozenec, nejlepší kamarádka. Jen maminky bývají často první „bezpečný přístav“, který si mozek zapamatuje. A některé věci si tělo prostě pamatuje déle než hlava. Možná proto i dospělí lidé po těžkém dni občas instinktivně vytáčí právě mámu. Ne kvůli radám. Ale kvůli tomu zvláštnímu pocitu, že svět je najednou o trochu méně děsivý.

Zdroje: Autorský text, Psychology Today, The Guardian, Cleveland Clinic, LifeSpa

Zdroj článku
×