Častokrát i nevědomky proneseme ke svým dětem věty, které jim nejen nepomůžou, ale navíc srazí jejich sebehodnotu. Tipněte si, o které věty jde.
Tato celkem běžná dvouslovná fráze se v rodinách objevuje často, a to nejen mezi partnery, ale i směrem od rodičů k dětem. Rachel Romer ze vzdělávací společnosti Guild tvrdí, že fráze "Uklidni se" je tím nejhorším, co můžete nervózním a neklidným dětem v daném okamžiku říci. V textu, který uveřejnil server cnbc.com, Rachel Romer mimo jiné tvrdí: „Tato věta zpochybňuje emoce dítěte a nepomáhá jim porozumět svým pocitům. Dítě ji navíc může vnímat jako odmítnutí ze strany rodiče.”
Představte si situaci, že vás dítě zklame. Například zjistíte, že v nějaké záležitosti nemluvilo pravdu. Někteří rodiče rovnou konstatují: „Jsi lhář a nedá se ti věřit.” Takového zobecnění bychom se neměli dopouštět, ale místo toho říct: „Mrzí mě, že jsi mi zalhal, protože jsem věřila, že mi řekneš pravdu. Doufám, že příště mi povíš, jak to bylo.” Je důležité dětem dávat další šanci, a ne v nich posilovat přesvědčení, že mají jednou provždy špatný charakter. Neříkejme proto obecné věty, zaměřme se raději na specifické, konkrétní chování.
Znevažováním emocí dítěte docílíme tomu, že znevážíme dítě jako takové. Dítě stejně jako dospělý má nárok na to cítit se smutné, vzteklé, lítostivé, naštvané. Každá tato emoce má nějaký důvod, i když nám, rodičům, může připadat, že se dítě "nemá proč vztekat." Odmítání emocí dítěte může vést k tlumení jeho emočního projevu a potlačení zdravého emocionálního vývoje. Je lepší dítě povzbuzovat, aby o svých emocích otevřeně mluvilo, a poskytovat jim podporu při jejich zvládání.
Pocit důvěry mezi rodiči a dítětem spoluvytváří pouto, které spolu máme. Pokud budete dítěti dávat najevo, že mu nevěříte, zpochybňujete samotný základ vašeho vztahu.
Výchova dítěte může být velmi vyčerpávající a skutečně může vychýlit naši psychickou pohodu. Je však užitečné si připomínat, že my jako rodiče jsme dospělí, a tudíž je naše nervová soustava již vyzrálá. Na rozdíl od dítěte, které své emoce nedokáže kontrolovat do té míry, jako to umí (nebo by měl umět) dospělý. Pokud dítěti neustále zdůrazňujeme, jak nás trápí, nebo dokonce "ničí", vyvoláváme v něm zbytečný pocit viny a citově ho vydíráme.
Každé dítě se teprve učí. Pokud vám například dítě pomáhá s vařením, buďte trpěliví. Ačkoliv jste zvyklá mrkev krájet na kolečka, nechte dítě nakrájet ji na proužky. Jinak dítě demotivujete a příště se do přípravy oběda ani nezapojí.
Proč srovnávat vaše dítě s ostatními? Vaše dítě je jedinečné a dost dobré takové, jaké je. Možná má své chyby, ale ostatní děti je mají také. Pokud dítě často srovnáváte s “šikovnějším” sourozencem nebo “snaživější” spolužačkou, pravděpodobně docílíte toho, že si vaše dítě přestane věřit. Je lepší ocenit a podporovat jedinečnost a individuální schopnosti. Protože je má úplně každé dítě.
